Jejich záběr je poměrně široký: od produkce instruktážních filmů pro soukromé společnosti přes reklamy až po vlastní dokumenty. Počáteční kapitál k založení firmy čerpalo trio z vlastních úspor.
"Říkali jsme si, že to budeme rozjíždět pomalu a mírně, pak jsme zjistili, že tak to nejde, že to musíme udělat pořádně a skokem, takže jsme se do toho vrhli hodně narychlo," vzpomíná Beránek na dobu, kdy před necelými dvěma lety firmu zakládali.
Podle Beránka je v Česku mezi producentskými společnostmi velká soutěživost, na druhou stranu počet lidí, kteří v této oblasti pracují, odhaduje maximálně na dvě až tři stovky.
"Je to malý píseček. Opatrování stávajících kontaktů a nabalování dalších a hlavně vybudování si pozitivní šeptandy, to je nejdůležitější," vysvětluje, jak obstát v malých českých poměrech.
Reklama je výnosný, ale těžký byznys
Punkfilm se zatím živí menšími projekty a zejména reklamou. Získání reklamní zakázky od agentur však vyžaduje práci navíc, která na konci může, ale i nemusí být oceněna vyhraným konkurzem a následnou možností projekt zpracovat.
"Něco nás to stojí. Musíme věnovat práci vytipování režisérů a navrhnout rozpočet. Také musíme vyrobit prezentační CD nebo DVD. To jsou minimální náklady, které tomu musíte dát," říká Beránek, který má před sebou ještě diplomovou práci a státnice.
 |
"Dělali jsme pro ně instruktážní video pro zaměstnance. Byl to filmeček o jakémsi agentovi, který se snaží dělat špiona v Oskaru. Ukazuje zaměstnancům, jak to funguje a na co si dát pozor," vysvětluje.
Beránek pracoval například s režisérem a scenáristou Otakárem Schmidtem, který je mimo jiné autorem filmu Eliška má ráda divočinu.
"Ondřej je takový kmitavý a těžko pochytatelný. Je to ale velice slušný a férový kluk, dá se s ním komunikovat i přes duchovní věci. Někdy mu říkám Beránek Boží," říká Schmidt o mladém producentovi.
Punkfilm se navíc zabývá vlastní tvorbou. V současné době je to například práce na dokumentu o lidech žijících na Ukrajině, který se snaží společnost dotáhnout do podoby celovečerní verze a dostat následně do kin.
Současně se Beránek snaží podporovat tvorbu kolegů ze studií, protože z vlastní zkušenosti ví, že začátky jsou těžké. „Jsou to takové perličky, které se snažíme najít a podpořit z vlastních zdrojů, ale hlavní je komerční práce, abychom mohli přežít,“ říká.
Beránek připouští, že spoluvlastnictvím firmy si sice může diktovat pracovní dobu, v jeho vlastním zájmu je však věnovat se práci naplno. Denně tedy stráví v kanceláři čtrnáct až šestnáct hodin. O své profesi však hovoří s nadšením.
"Nemám rád, když jsou věci přesně nalinkované. V téhle branži si můžete dovolit více, třeba i v tom, jak vypadáte. Když děláte například v bance, je to dané, tady lidé čekají, že přijdete s něčím originálním," líčí.
Pochvaluje si také, že v oblasti, ve které se pohybuje, mají šanci mladí lidé, kteří jsou flexibilní a kreativní. Svůj věk tedy bere jako výhodu a snaží se na tom postavit i image firmy. Zároveň připouští, že získat si dostatečný počet kontaktů nějakou dobu trvá a mladý člověk může být v tomto směru nepatrně handicapován.
Producent doufá, že firma poběží dobře a projektů bude víc. Časem by pod sebou chtěl mít několik fungujících týmů, které by zajišťovaly celou produkci a on mohl se svými společníky vše jen řídit.
"Zatím jsme přežili jeden rok, což bylo nejdůležitější. Je spousta produkcí, které začnou a skončí do roka, teď už to bude jenom lepší, dávám bolševikovi rok, maximálně dva," směje se.
Beránek pochází z Havlíčkova Brodu, a když vzpomíná na své začátky, vybavuje si, že už od gymnázia tíhl k uměleckému světu. První rok se na FAMU nedostal, proto začal studovat práva. Napodruhé už to vyšlo, a tak byl spokojen, že může z právnické fakulty odejít.
Práva mi nesedla
"Nebyl jsem schopen tam existovat mezi těmi lidmi, v tom systému, kde je tisíc lidí v ročníku a jsou to kusy, jeden vedle druhého. Nesedlo mi to," vzpomíná.
Na FAMU si pochvaluje přátelskou atmosféru, která vládne mezi studenty. Ani tam si však zkraje nebyl jistý, kam bude jeho budoucnost směřovat. Jeden z jeho pedagogů ho však líčí jako člověka, který to má v hlavě srovnané.
"On je velmi cílevědomý, seriózní a zapálený do filmu. Má producentské cítění a je vnímavý k námětům a autorům," říká o svém žákovi Jaromír Kalista, kterého Beránek nazývá svým guru.
Beránek má podle svých slov velice tolerantní přítelkyni, která má pochopení pro jeho pracovní nasazení. I když se mladý producent snaží práci striktně oddělovat od osobního života a aspoň víkendy věnovat blízkým, pokaždé to nevyjde. Že by přicházel o studentská léta, si Beránek nepřipouští.
"Člověk přichází na to, že chce něco vybudovat, něco svého, co bude moc uchopit, a dostává se do sfér, kde se život dá taky užít," tvrdí mladý producent.
