někdy o desetikoruny, jindy o pár stovek. Průběžně je mají platit tisícovky motoristů, kteří vloni koupili nové či jeté vozidlo a při sjednávání povinného ručení se dali přesvědčit, aby pojistné uhradili s přesahem do letošního roku. Jedni tak učinili po naléhání úředníků pojišťoven, kteří bojují o každého klienta na co nejdelší čas, jiní si kratší či delší kus roku 2001 předplatili s vírou, že při ceně roku 2000 něco ušetří na pojistném, bude-li se pro letošek zdražovat.
Jak známo - zdražovalo se, leč ti, kdo uzavřeli smlouvy o povinném ručení za podmínek roku 2000, buď už dostali, či postupně dostávají z pojišťoven výzvy, aby pojistné za letošní měsíce doplatili. Jak plyne také z dopisů docházejících do MF DNES, lidem se to nelíbí. Výzvy k doplacení pojistného považují za porušení uzavřených smluv. Mají pravdu?
Pojišťovny: Doplatky žádat musíme
Pojišťovny tvrdí, že nedělají nic špatného. Jen to, nač mají právo, žádat doplatky jim prý dokonce velí povinnost. "Jestliže smlouva o povinném ručení byla uzavřena v průběhu roku 2000 a je účinná i pro část roku 2001, pro nějž byly ze zákona stanoveny vyšší minimální sazby než pro rok 2000, jsou všechny pojišťovny provozující povinné ručení povinny podle závazného pokynu České kanceláře pojistitelů a stanoviska Ministerstva financí ČR doúčtovat svým klientům doplatek pojistného. Výše tohoto doplatku odpovídá době, po kterou je smlouva účinná v roce 2001," říká Michal Urban, mluvčí České pojišťovny. Jinými slovy - v souladu s tím vším jsou pojišťovny povinny doúčtovat klientům rozdíl mezi pojistným dohodnutým pro pojistné smlouvy uzavřené v roce 2000 a minimálním pojistným platným pro rok 2001. "Sazby minimálního pojistného, vyhlášené Českou kanceláří pojistitelů na rok 2001, platí totiž pro období od 1. ledna 2001 do 31. prosince 2001 bez ohledu na datum uzavření pojistné smlouvy, datum počátku pojištění a na běh pojistných období," upřesňuje Michal Urban.
Experti: Pojišťovny by měly být kulantní
O záležitosti čile diskutují také motorističtí odborníci. Připouštějí, že se minimální povinné pojistné může rok od roku zvedat, ovšem zákon, který pojišťovnám nařizuje dodržovat minimální pojistné, nemůže podle jejich názoru narušovat již uzavřené pojistky - vlastně smlouvy o výši povinného ručení. "Pokud ve smlouvě výslovně není uvedeno, že se výše pojistného může během jejího trvání měnit, jsou žádosti o doplatek pojistného jednostranným porušením smluv ze strany pojišťoven," míní Milan Hosák, automobilový expert z pražské firmy Automotive Consulting. S právníky dospěl k názoru, že budou-li chtít pojišťovny zmíněným způsobem postupovat i v budoucnu, nezbude jim než stávající smlovy upravit. "Protože pojišťovny musí dodržovat zákony a současně by neměly porušovat pojistné smlouvy, na které se vztahuje občanský zákoník, považuji - do doby, než budou smlouvy upraveny či změněny - za jediné solidní řešení kulantní postup vůči klientům. To znamená, že by slušné pojišťovny měly doplatit rozdíl mezi minimálním pojistným a pojistným podle pojistné smlouvy ze svých zdrojů," navrhuje Milan Hosák. "Pojistné placené klientem by pak kleslo pod minimální sazby, což zákon nepřipouští," namítá však Michal Urban. Kritici postupu pojišťoven na to mají argument, že minimální pojistné by zaplaceno bylo a lhostejno, z jakého účtu. Milan Hosák potvrzuje, že se problém s doplatkem pojistného týkal i jeho. "Přiznávám, sám jsem požadovanou částku raději zaplatil, neboť mi nestála za vedení případných sporů," konstatuje.
Právníci: Šance na úspěch je velká
Také někteří motorističtí právníci zastávají názor, že na diskutované doplatky povinného pojistného nemají pojišťovny ze zákona právo. "Výši pojistného mohou měnit po vzájemné dohodě s klientem, jednostranně pouze tehdy, umožňuje-li jim to uzavřená smlouva nebo zákon," vysvětluje například pražský právník Michal Dlabola, který pracuje pro pojišťovnu právní ochrany D.A.S. Aby nevznikly případné problémy s náhradou škod, doporučuje Michal Dlabola motoristům, aby požadovaný doplatek uhradili. "Pokud pak motorista bude chtít být důsledný, měl by pojišťovně napsat dopis - žádost o vrácení příslušné částky, případně rovnou podat u soudu žalobu o vrácení peněz," pokračuje Michal Dlabola. "Není mi známo, že by se k danému problému už nějaký soud konal, ale jsem přesvědčen, že motorista by měl za stávajících podmínek ve sporu s pojišťovnou značnou šanci na úspěch." Michal Urban k tomu tvrdí, že postup pojišťoven je v souladu se zákonem o povinném ručení i s už zmíněným stanoviskem ministerstva financí: v daném případě nejde o změnu pojistné smlouvy, navrhovanou některou ze smluvních stran, ale o změnu vycházející z regulačních ustanovení zákona. "Za nedodržení zákona by se naopak dalo považovat, kdyby pojišťovny od doúčtování pojistného upustily," uvádí Michal Urban.
Problém brzy pomine
Michal Urban nesouhlasí s tím, že by kupříkladu Česká pojišťovna dělala potíže při náhradě škod za řidiče, který by jí dlužil doplatek na povinném pojistném v ceně roku 2001. Záležitost je navíc dočasná. "S odstraněním regulace povinného ručení, tedy od července 2002, zmizí státem regulované sazby pojistného, a tudíž i problémy s doplatky," informuje Urban.
Jak známo - zdražovalo se, leč ti, kdo uzavřeli smlouvy o povinném ručení za podmínek roku 2000, buď už dostali, či postupně dostávají z pojišťoven výzvy, aby pojistné za letošní měsíce doplatili. Jak plyne také z dopisů docházejících do MF DNES, lidem se to nelíbí. Výzvy k doplacení pojistného považují za porušení uzavřených smluv. Mají pravdu?
Pojišťovny: Doplatky žádat musíme
Pojišťovny tvrdí, že nedělají nic špatného. Jen to, nač mají právo, žádat doplatky jim prý dokonce velí povinnost. "Jestliže smlouva o povinném ručení byla uzavřena v průběhu roku 2000 a je účinná i pro část roku 2001, pro nějž byly ze zákona stanoveny vyšší minimální sazby než pro rok 2000, jsou všechny pojišťovny provozující povinné ručení povinny podle závazného pokynu České kanceláře pojistitelů a stanoviska Ministerstva financí ČR doúčtovat svým klientům doplatek pojistného. Výše tohoto doplatku odpovídá době, po kterou je smlouva účinná v roce 2001," říká Michal Urban, mluvčí České pojišťovny. Jinými slovy - v souladu s tím vším jsou pojišťovny povinny doúčtovat klientům rozdíl mezi pojistným dohodnutým pro pojistné smlouvy uzavřené v roce 2000 a minimálním pojistným platným pro rok 2001. "Sazby minimálního pojistného, vyhlášené Českou kanceláří pojistitelů na rok 2001, platí totiž pro období od 1. ledna 2001 do 31. prosince 2001 bez ohledu na datum uzavření pojistné smlouvy, datum počátku pojištění a na běh pojistných období," upřesňuje Michal Urban.
Experti: Pojišťovny by měly být kulantní
O záležitosti čile diskutují také motorističtí odborníci. Připouštějí, že se minimální povinné pojistné může rok od roku zvedat, ovšem zákon, který pojišťovnám nařizuje dodržovat minimální pojistné, nemůže podle jejich názoru narušovat již uzavřené pojistky - vlastně smlouvy o výši povinného ručení. "Pokud ve smlouvě výslovně není uvedeno, že se výše pojistného může během jejího trvání měnit, jsou žádosti o doplatek pojistného jednostranným porušením smluv ze strany pojišťoven," míní Milan Hosák, automobilový expert z pražské firmy Automotive Consulting. S právníky dospěl k názoru, že budou-li chtít pojišťovny zmíněným způsobem postupovat i v budoucnu, nezbude jim než stávající smlovy upravit. "Protože pojišťovny musí dodržovat zákony a současně by neměly porušovat pojistné smlouvy, na které se vztahuje občanský zákoník, považuji - do doby, než budou smlouvy upraveny či změněny - za jediné solidní řešení kulantní postup vůči klientům. To znamená, že by slušné pojišťovny měly doplatit rozdíl mezi minimálním pojistným a pojistným podle pojistné smlouvy ze svých zdrojů," navrhuje Milan Hosák. "Pojistné placené klientem by pak kleslo pod minimální sazby, což zákon nepřipouští," namítá však Michal Urban. Kritici postupu pojišťoven na to mají argument, že minimální pojistné by zaplaceno bylo a lhostejno, z jakého účtu. Milan Hosák potvrzuje, že se problém s doplatkem pojistného týkal i jeho. "Přiznávám, sám jsem požadovanou částku raději zaplatil, neboť mi nestála za vedení případných sporů," konstatuje.
Právníci: Šance na úspěch je velká
Také někteří motorističtí právníci zastávají názor, že na diskutované doplatky povinného pojistného nemají pojišťovny ze zákona právo. "Výši pojistného mohou měnit po vzájemné dohodě s klientem, jednostranně pouze tehdy, umožňuje-li jim to uzavřená smlouva nebo zákon," vysvětluje například pražský právník Michal Dlabola, který pracuje pro pojišťovnu právní ochrany D.A.S. Aby nevznikly případné problémy s náhradou škod, doporučuje Michal Dlabola motoristům, aby požadovaný doplatek uhradili. "Pokud pak motorista bude chtít být důsledný, měl by pojišťovně napsat dopis - žádost o vrácení příslušné částky, případně rovnou podat u soudu žalobu o vrácení peněz," pokračuje Michal Dlabola. "Není mi známo, že by se k danému problému už nějaký soud konal, ale jsem přesvědčen, že motorista by měl za stávajících podmínek ve sporu s pojišťovnou značnou šanci na úspěch." Michal Urban k tomu tvrdí, že postup pojišťoven je v souladu se zákonem o povinném ručení i s už zmíněným stanoviskem ministerstva financí: v daném případě nejde o změnu pojistné smlouvy, navrhovanou některou ze smluvních stran, ale o změnu vycházející z regulačních ustanovení zákona. "Za nedodržení zákona by se naopak dalo považovat, kdyby pojišťovny od doúčtování pojistného upustily," uvádí Michal Urban.
Problém brzy pomine
Michal Urban nesouhlasí s tím, že by kupříkladu Česká pojišťovna dělala potíže při náhradě škod za řidiče, který by jí dlužil doplatek na povinném pojistném v ceně roku 2001. Záležitost je navíc dočasná. "S odstraněním regulace povinného ručení, tedy od července 2002, zmizí státem regulované sazby pojistného, a tudíž i problémy s doplatky," informuje Urban.
