Příkladem je třeba příběh pana P. Ten přistoupil na to, že mu zaměstnavatel, malá pražská stavební firma, bude vyplácet jen minimální mzdu 8 tisíc Kč a dalších dvanáct mu dá každý měsíc na ruku. Vydělat na tom měla společnost i on, prodělat měl stát.
Plán však nevyšel. Zaměstnavatel svůj slib nedodržel a pracovník z firmy odešel. Na úřadě práce ho však čekalo další nemilé překvapení – nízká podpora vypočítaná z oficiálně pobírané minimální mzdy.
Podobných fint, jak se firmy snaží ušetřit na povinných odvodech, přibývá. Fígle lze objevit především u menších podniků, v nichž se dají snadněji utajit před okolním světem.
"Firma donutí pracovníka přihlásit se na úřad práce a pak ho dál zaměstnává na dohodu o provedení práce za čtyři tisíce měsíčně. Dál přitom dělá na plný úvazek, podnik za něj neplatí odvody a funguje dál," popisuje další z praktik šéf Odborového svazu KOVO Josef Středula. Podle něj se takové překračování zákona daří tutlat i ve velkých firmách, ale jejich jména neprozradil.
Bezmocná kontrola
Odbory odhadují neprávem vyplacené podpory na 3,5 miliardy korun ročně, další miliardy utíkají státu na neodvedeném pojistném.
Zneužívání podpory však není snadné prokázat. "Nástup nezaměstnaného ke stejné firmě na dohodu ještě nemusí znamenat zneužití," upozorňuje šéf českobudějovického úřadu práce Ivan Loukota.
Na kontrolu sta tisíc práceschopných lidí v okrese však má jen tři lidi.
Švarcsystém, kdy se ze zaměstnance stane pro firmu levnější živnostník, je proti aktuálním praktikám jen lehké balancování na hraně zákona.
Podniky motivuje k podvádění skutečnost, že v Česku patří odvody za zaměstnance k nejvyšším v Evropě a že na ně jsou kontroloři krátcí.
"Firmy a zaměstnanci tak mohou dosáhnout vysokých nelegálních úspor," potvrzuje ekonom Daniel Münich z institutu CERGE.
Přispívá k tomu podle něj také nedokonalá kontrola a nejasné rozdělení odpovědnosti mezi firmu, zaměstnance a inspekci ČSSZ.
Raději výpověď
"Většina těchto situací vyhovuje zaměstnavatelům i zaměstnancům, proto se podněty v této oblasti objevují ne příliš často," říká Jiří Macíček, náměstek Státního úřadu inspekce práce, který má kontrolu na starosti.
Úřad dostal letos už čtyři a půl tisíce stížností na porušování pracovněprávních předpisů, prověřil dvě třetiny. Výsledek: pokuty za necelých 10 milionů. Stát přitom přichází o miliardy.
Pokud se už pracovník na inspektorát obrátí, je to proto, že zaměstnavatel nevyplatí ústně dohodnutou částku.
"V žádném případě nemá pracovník souhlasit s novou smlouvou, to ať si nechá raději dát výpověď. Jakmile na tuto nelegální platformu přistoupí, je s ním konec," varuje brněnský advokát Milan Říha.
V minulosti patřilo k oblíbeným formám úspor posílání zaměstnanců na nemocenskou a jejich povolání zpět, jakmile firma dostala zakázku. Dnes se pro tento únik podmínky zhoršily, protože prvních 14 dní nemoci hradí firma.
