Pane viceguvernére, jste člověk, který může z podstaty své funkce ovlivnit inflaci v zemi. Pozorujete sám na sobě současné zvyšování cen?
Jasně. Nakupuji. Máslo, chleba, mouku… Neznamená to, že bych nakupoval výrazně méně. Ale cítím to. Třeba růst cen potravin je vidět.
Je v něčem současné zdražování neobvyklé, jiné než jindy?
Je cítit, že se česká ekonomika dostala na hranice svých kapacit, to samozřejmě tlačí ceny nahoru. Na mnoha místech se projevuje nedostatek lidí a zvyšují se mzdové požadavky. Není například stavební materiál, a tak zdražuje. K tomu je třeba přičíst notoricky fluktuující ceny potravin, které se teď vychylují nahoru. Možná je zde i nějaký globální trend, který tady předtím nebyl. Vysévají se ekoplodiny na úkor jiných věcí. Může nás zasahovat i poptávka potravin z rozvojových zemí, i když v tomto případě jsem skeptický – proč by to mělo zasahovat právě náš relativně uzavřený a evropsky regulovaný trh zemědělských výrobků?
V případě potravin tady takový výrazný pohyb dlouho nebyl. Nemá to i další důvody?
Počkejte, byly roky, kdy byl ten pohyb ještě větší, nemluvme jen o posledních několika letech. Ještě je ale brzy na celkovou analýzu. Opakuji, že v případě potravin existují dva faktory, které budou tlačit ceny nahoru – vzestup globální poptávky a to, že v Evropě pěstujeme stále více bioplodin pro biopaliva na stále stejných osevních plochách. To jinak než nárůstem cen skončit nemůže.
Znamená to, že zaměření se na biopaliva je špatná politika?
Je to politická priorita. K tomu se s dovolením nebudu vyjadřovat.
Dovolíme, ale dopady těchto rozhodnutí pocítí naše peněženky.
Každá politika má své ekonomické dopady. Dopadem bioplodin je to, že v Evropě tlačí ceny potravin nahoru. Mimo jiné.
Zemědělci tvrdí, že v blízké době se ceny potravin změní až o dvacet procent. Je to reálné číslo?
Protože ceny potravin jsou notoricky proměnlivé, jsem skeptický k naší schopnosti říkat k tomu dlouhodobé odhady. Férová odpověď proto zní: nevím.
Jenže rostou i ceny energií či nemovitostí. Existuje tedy tendence, že by se podobným nárůstem „nakazily“ i další sektory?
Česká národní banka je tady od toho, aby byly podobné hrozby potlačeny.
Takže začnete potlačovat?
Máme celý instrumentář své politiky, která má jediný cíl – vést ke stabilitě cen. Vždy jsme ho používali a budeme používat. A nepochybuji, že to zvládneme i teď. Lidé si možná neuvědomují jednu věc: centrální banky jsou mnohem nezávislejší, než byly. Nejsou částí ministerstva či vlády, ty jim nic neschvalují. To vedlo k tomu, že cenová stabilita se zvýšila na celém světě. Poukazují na to mnohé studie. Centrální banky se prostě pohybují na jiném institucionálním základě a doufám, že se v tomto směru také mnohé naučily.
Nejsou však ekonomiky, které se rychle rozvíjejí, přirozeně náchylné k vyšší inflaci?
Ne. Podívejte se na Slovensko či na některé asijské ekonomiky – rychle rostou a inflací netrpí. Ale hodně záleží i na tom, jakou politiku v jednotlivých zemích zvolí, a také, zda mají pevný, nebo plovoucí kurz měny.
Netlačí na zvyšování cen také růst platů v Česku? Jestli to za současného stavu není vlastně přirozená reakce?
Z dlouhodobého horizontu před rychlým zvyšováním platů varujeme, zejména když ekonomika už naráží na své hranice. My ale nejsme plánovací úřad, nemůžeme někomu nařizovat: tomu dejte, tomu ne.
Vy už podruhé říkáte, že růst české ekonomiky již narazil na své stropy. Jenže to se předpovídalo dost často i u jiných zemí a pak se to nestalo. Z čeho pramení vaše přesvědčení?
Žijeme v poměrně nejistém světě a to každou prognózu ovlivňuje. Sledujeme však podrobně cenové pohyby u nás a ty nasvědčují tomu, že růst ekonomiky začal narážet na své hranice. Obrazně řečeno – už vidíme kouř a uvidíme, jak bude silný oheň. Pak bude muset banka přijít s určitými kroky v měnové politice, vzít vědro a ten oheň hasit.
Národní banka je takový hasič?
Nevím, čí je to citát, ale někdo hezky řekl, že úlohou centrálního bankéře je přijít na mejdan, který vrcholí, a odnést nápoje, které se tam konzumují. My teď proto zvažujeme, kolik těch nápojů odnést a kdy to udělat. Nebo jestli nemáme vyměnit vodku za dobře vychlazenou vodu. A já si myslím, že ten pomyslný mejdan u nás už pomalu končí.
Zvyšování cen je navíc pojímáno hodně emotivně. Přitom třeba máslo stálo před revolucí deset korun, takže ve vztahu k tehdejším platům bylo vlastně daleko dražší než dnes.
Existuje řada studií o tom, že lidé vnímají ceny, a zejména jejich zvyšování velmi emotivně. Když položíte otázku, o kolik porostou ceny, málokdy dostanete odpověď, která má něco společného s tím, co se pak reálně stane. My jsme dokonce některé průzkumy tohoto typu u běžných spotřebitelů přestali dělat. Nepřinášely nám žádné podstatné informace, byly jen plýtváním peněz.
Jsou v tomto směru Češi jiní než ostatní národy?
Jsou určitě nesmírně citliví jak k cenovým pohybům, tak k pohybům kurzu měny. Navzdory expanzi spotřebitelských úvěrů jsme pořád národem drobných škudlilů. Ale za to se nestyďme, to je vlastnost, která v Evropě často vyčleňuje úspěšnější národy od těch méně úspěšných.
Zdá se nám, že národní banka nevystupuje dost hlasitě, aby růstu cen zamezila. Děláte pro to dost?
Ježíš, to uvidíte, jak budeme promlouvat. Děláme to postupně a doufám, že je to vidět už od začátku podzimu.
I MALÁ REFORMA PROSPĚJE
Jaký vliv mají na ceny reformy, které provádí vláda? Mění se daně z přidané hodnoty, probíhá deregulace v některých oblastech...
Samozřejmě, že to ceny ovlivňuje. A výrazně. Navzdory tomu, co všechno se říká, dělá tato vláda nejvýraznější kroky v ekonomice za posledních deset let.
Někteří ekonomové říkají, že ty reformy jsou pomalé a nedostatečné. Co si myslíte vy?
ČNB není politický komentátor, my přemýšlíme…
…to my někdy také
Chápu. Jde však o to, jaké kroky bude vláda dělat dál. Kromě stálého úsilí dát do pořádku rozpočtové výdaje je pro mě zcela základní to, zda proběhne penzijní reforma. Demografické trendy se potvrzují, populace stárne, ale my jsme zatím v tomto směru nepokročili. Je to nevyhnutné. Čím později začneme penzijní reformu řešit, tím bude dražší. Pokud budou starší lidé tak dramaticky „viset“ na státu a my neprovedeme penzijní reformu, tak si dovolím tvrdit, že nevyřešíme ani zdravotnickou reformu, která se koneckonců také týká spíše starších obyvatel, kteří potřebují rozsáhlejší péči a jsou logicky nemocnější. Doufám, že si v tomto případě nesáhneme na nějaké dno. To nemá tato země ráda a nemá ráda ani dramatické změny.
A reagují vůbec politici na to, co jim Česká národní banka radí? Konzultují s vámi některé kroky?
Za ty téměř tři roky, co tady jsem, byla komunikace se všemi vládami velmi civilizovaná. Politici vždy naslouchali a pokyvovali. Ale pak někdy řekli, že mají svoje politické priority, že musí vyhrávat volby, a mnoho se nestalo. Vlády nám skutečně naslouchají, ale ne vždy dělají to, co říkáme. Chci však upozornit, že existují země, i v našem sousedství, kde jsou národní banky v permanentní válce s vládami. To u nás není. Jednou jsme si to kdysi vyzkoušeli a nedopadalo to dobře. Řekl bych, že na dobrých vztazích má velkou zásluhu guvernér Zdeněk Tůma.
Abyste nepochválil svého šéfa, že?
Vzpomeňte si na někdejší poměrně divoké debaty, které se týkaly České národní banky. Nic takového v posledních letech není. Guvernér leccos nekomentuje, leccos musí vydržet, musí se chovat civilizovaně i v necivilizovaném prostředí.
Moment, tím říkáte, že politika je u nás necivilizovaná?
Určitě je méně civilizovaná než svět obchodu.
Vlády jsou však u nás již dlouho křehké, nemají žádnou velkou většinu, pak asi těžko mohou provádět rozsáhlé a rychlé změny, které se ekonomiky týkají.
To je pravda, kvůli politické situaci mohou obtížně provádět razantní změny. Naštěstí kvůli tomu ani nemohou provádět razantní změny špatným směrem. Naše vlády však mají ztížený pohyb, pohybují se jako v aspiku.
V posledních dnech a týdnech se hodně hovoří o tom, kdy Česko přijme euro. Existuje nějaký ekonomický propočet, zda to bude lepší za tři, za pět, či za sedm let?
Neexistuje. Tedy ne v tom smyslu, že by byl nějaký vzorec, do kterého se každým rokem dosadí parametry, a když nám z toho vypadne číslo, které je vyšší než nula, řekneme: vzhůru, sedlejme. A kdyby to číslo bylo nižší než nula, tak by se řeklo: počkáme. Nicméně strategie zavedení eura existuje už od roku 2003.
Na co jste podle té strategie přišli?
Každý podzim si sedneme s ministerstvem financí, provedeme analýzu, jak ekonomika vypadá, co se děje, a najdeme společný pohled na to, zda kroky, které by spustily zhruba tři roky trvající mechanismus směřující k přijetí eura, zahájíme.
EURO NEJDŘÍV V ROCE 2012
A zatím jste se vždy shodli, že ho nespustíte...
Ano. Ani letos na podzim se to nestalo. Shodli jsme se, že ještě není jisté, zda splníme rozpočtová kritéria, ještě není jisté, zda by ten krok byl výhodný pro celou ekonomiku, ne jenom pro některé její části. Chápu, že některé firmy by to chtěly už dávno, ale pro jiné části ekonomiky by to tak výhodné ještě nebylo.
Když je ten postup tak jasný a není ani tak rychlý, proč někteří politici hovoří v případě přijetí eura o roku 2010, jiní zase o roku 2012?
Zveřejňujeme již několik let detailní ekonomické podklady na internetu, tam si to může každý najít. Bohužel se o nich veřejně moc nedebatuje, dokonce mám pocit, že někteří diskutující ani nevědí, že vůbec existují, a nevědí, že minimální doba pro přijetí eura jsou tři roky od zahájení procesu. Technicky to rychleji nejde. Evropské autority a Evropská centrální banka ten proces nezkrátí, přes to nejede vlak.
Z toho mi vychází, že nejbližší termín pro dohodu je příští podzim a pak další tři roky na přijetí. To znamená nejblíž rok 2012.
Počítáte správně. Proto je pro mě až legrační, když vidím ta dřívější data, která se nedají splnit. V dnešním nejistém světě je leccos možné, ale některé věci prostě možné nejsou.
Když se obloukem vrátíme na začátek: nevyvolá přijetí eura další inflační tlaky?
Vyvolá a možná i silné. A to je jeden z důvodů, proč říkáme euru zatím ne. Když koruna posiluje, přebírá část růstu cen do sebe tím, že se dováží levněji. Například Slovinsko přijalo euro letos a první čísla byla zajímavá, protože ceny dokonce chvilku klesaly. Ale inflační tlaky se už i tam začaly projevovat. Je to vlastně ekonomická danost.
Kdy podle vás přijde ten podzim? Myslíme ten pravý pro rozhodnutí o přijetí eura v Česku?
Až začne padat listí…
…to jste odpověděl vtipně, když listí padá každý rok.
Přesně tak.
Zbavení se vlastní měny může být i psychologickým problémem. Stalo se to v Německu i jinde. Z toho nemáte obavu?
Psychologii moc neumím. Nepodceňuji ji, ale přemýšlím o euru bez podobného sentimentu. Česká republika se dostala na dráhu, kdy poměrně slušně roste, přestože má některé nereformované instituce. I když se teď či příští rok ceny zvýší na hodnoty, na které jsme v poslední době nebyli zvyklí, stále to není nic dramatického. Navíc úkolem naší banky je zajistit, aby se to nepřelilo do dalších let.
Takže vy se nijak cinkání centů a euromincí v našich peněženkách nebojíte?
Já o tom uvažuji ekonomicky, ne emotivně. Žil jsem nějakou dobu v Americe a tam mají zajímavé přísloví: Neopravuj to, co funguje. A u nás vše momentálně funguje, navzdory řevu některých zasažených skupin. Přitom dobře rozumím zájmu určitých firem na rychlém přijetí eura. Ale zatím nebyl důvod pro to zásadní rozhodnutí o jeho přijetí.
Takže my se zase zastavíme, až začne padat listí.
Určitě se zastavte.
Miroslav Singer
Narodil se 14. května 1968 v Praze, vystudoval VŠE. Doktorské studium absolvoval na University of Pittsburgh.Pracoval jako výzkumník v Národohospodářském ústavu AV ČR a v institutu CERGE-EI.
Od roku 1995 působil ve skupině Expandia, v roce 2001 nastoupil do poradenské společnosti PricewaterhouseCoopers, kde mimo jiné vedl projekt marketingové a finanční studie potenciálního pořádání olympijských her v Praze.
11. února 2005 byl jmenován členem bankovní rady České národní banky.
