Ve druhém kvartále rostla česká ekonomika meziročně o 4,5 procenta, Slovensko o 3,1, Německo o 2,1 procenta... A když se tak koukám na webovku řeckého statistického úřadu, je tam aktuální meziroční růst o 0,4 procenta. I to Řecko roste!
Evropa je jako obora, kde vichřicí polámané stromy ožily. „Něco“ se stalo a stromy začaly dokonce znovu růst. Co je to „něco“?
Aleš Michl, externí poradce ministra financí, ekonom fondu Quant
Francouzský spisovatel Jean Giono napsal knihu Muž, který sázel stromy. V novele z roku 1953 je pastevec, který žije v malém kamenném domě. V pustině, kde si lidé všímají spíš jen sebe. I on sám je v depresi. Usoudil, že kraj hyne, poněvadž je tam málo stromů. Rozhodl se, že tu situaci napraví. A tak sázel stromy. Každý den tolik, kolik stihl.
Řecko by mohlo být jakoby nově zasazená kleč, která roste neroste v Krkonoších. Německo je nejméně náročný jehličnatý strom – statná borovice lesní. Ani toho moc nepotřebovala. Hluboké kořeny, rozpíná se všude na písku i na hlíně, na kamenitých, nadměrně suchých i mokrých půdách a ve všech výškových polohách. Česko zase připomíná nejrychleji rostoucí strom – olši lepkavou. No dobře, jsme spíše smrček, ale ten aktuální růst je překvapivě vysoký.
Rozhodně nehledejte v evropské oboře žádné lípy – nejoblíbenější listnaté stromy, symbol vzájemnosti. Naopak, každý stát je jiný. Svůj. Má své zájmy. A svou skepsi, vnitřní depresi – což je to málo, co je skutečně spojuje. Ukazuje to i poslední průzkum CVVM, podle nějž obyvatelé všech čtyř visegrádských zemí hodnotí kriticky to, jaký vliv mají jejich země na rozhodnutí a jednání EU.
Stres z vyschnutí
Ten chlapík z románu neúnavně sázel a sázel, krize nekrize, válka neválka. Za tři roky jich vysázel sto tisíc. Zrodil se krásný les a zemi se začala vracet vláha a život. Když se objevila voda, objevily se také louky, zahrady, květiny, a tak i jakýsi důvod žít. Ale přeměna probíhala tak pomalu, že si lidé na ni navykli a nevyvolávala údiv.
Česká ekonomika vzrostla o 2,9 procenta, pomáhá jí i spotřeba domácností |
Navštívil ho hajný. Z úřední moci mu oznámil příkaz, že nesmí venku rozdělávat oheň. Mohlo by to totiž ohrozit růst tohoto „přírodního“ lesa. Naivní hajný k tomu dodal, že je vidět, jak les roste „sám od sebe“. Přišel i vysoký představitel správy vod a lesů, poslanec a technici. Měli mnoho zbytečných řečí. Rozhodli, že se musí „něco“ víc ještě k tomu udělat, ale neudělali nic. Jen mezi nimi zavládlo nadšení, jak příroda „sama od sebe“ roste.
Co vlastně ty stromy, respektive Evropu k růstu přivedlo? V té knize je odpověď. Je to píle jedinců, podnikatelů, zaměstnanců, kteří fakt chtějí makat a něco dokázat. Proto přichází růst. V Řecku třeba vyhrál cenu pro mladého podnikatele roku chlapík, co pokračuje v rodinné tradici a dělá luxusní med pod značkou Melira (pokud jste tam, vezměte mi jeden).
V Německu to zase byli manželé, kteří udělali designové hotely Motel One. V Česku byl oceněn Petr Chmela z Tescomy, rok předtím úžasný Zdeněk Pelc z GZ Media, od něhož mám Rihannu na desce, předtím Vlastislav Bříza z Koh-i-nooru...
Růst díky podnikavosti může trvat i nadále. Olše dorůstá výšky pětadvacet až pětatřicet metrů. No, ten smrček míň. Ale třeba nejvyšší strom v Česku roste na Jablonecku – douglaska tisolistá měří přes 64 metrů.
Samozřejmě, růst nebude věčný, tak jako žádný strom neroste do nebes. Vědci tvrdí, že bod, do kterého vystoupá voda z vnitřního zavodňovacího systému stromu, stanovuje jeho maximální výšku. Jakmile dosáhnou vrcholu svých fyzických možností růstu, postihne horní části stromu „stres z vyschnutí“. Strom tak začne odumírat v zápase o získání dostatečného objemu vody.
Tloustnou a tloustnou
Od ledna 2014 přibylo v české ekonomice 274 tisíc nových pracovních míst. Většina z toho v průmyslu a podnikání. Mzdy rostou o 5,3 procenta meziročně – nejvíce od konce roku 2008. Pokud by česká ekonomika takto pokračovala dál, bude za celý rok růst hrubý domácí produkt přes 4 procenta, což nečekal nikdo...
Ministerstvo financí zlepšilo odhad růstu ekonomiky na 3,1 procenta |
Jenže už ani není kde brát lidi. A když pracovníky dovezeme, lidé se bojí kriminality. Co víc, třeba na Kofolu, kterou vzkřísil podnikatel roku 2011 Jannis Samaras, si obyvatelé sousedních domů v Mnichově Hradišti stěžují, že vyrábí až příliš, že je to ruší i v noci...
Dívajíce se teď na ta čísla o hádépé, zažíváme růstovou kapitolu. Růst netrvá věčně, stromy nerostou do nebe, ale mohou začít tloustnout. V každém tom stromku z evropské obory bují sociální stát a vládní sektor se rozpíná. A to je ten problém.
I přes všechny příklady a kupu dalších superpodnikatelů a superpodnikatelek si nejsem jist, zda je v růstu už dost skromnosti, vytrvalosti a poctivosti v podnikání od většiny – aby to nebylo jen vzplanutí nad tím, jak státy rozdávají z rozpočtů dotace, minimální mzdy nebo sociální dávky.
