Vyplývá to z analýzy, kterou v německé Radě pro zahraniční vztahy přednesl evropský komisař Pedro Solbes.
"Rozšíření zásadně zvýší růst osmi pokročilých uchazečů. V některých nových členských státech by to mohlo zvednout roční růst HDP nad šest procent," uvedl Solbes, který má na starosti ekonomiku a měnu EU. Podobné tempo růstu má dnes v unii jen Irsko. Právě tato země však nyní vnesla výrazné pochybnosti do definitivního data vstupu kandidátských zemí.
Bez rozšíření unie by se podle Solbese průměrný roční ekonomický růst Polska, Maďarska, Slovenska, Litvy, Slovinska, Estonska, Lotyška a České republiky pohyboval kolem tří procent. S rozšířením unie má tento průměr vzrůst na čtyři až pět procent ročně. To je třikrát vyšší tempo růstu HDP, než jaký v průměru zaznamenala Česká republika během let 1994-1999.
Pokud však chtějí příští noví členové prudce zvyšovat svůj ekonomický růst, musí počítat s tím, že reformy u nich ještě dlouho neskončí. Po první vlně, jež vedly k vybudování tržní ekonomiky, budou muset projít druhou a třetí reformní vlnou. Cílem druhé je zvýšit výkonnost trhů a privatizovat řadu veřejných služeb - telekomunikace, dodávky energie, poštovní služby.
Třetí reformní vlnu představují podle Solbese kroky, které umožní uchazečům plné zapojení do systému EU. Tato vlna reforem tedy spočívá hlavně v přejímání a uplatnění unijního práva.
Solbes připomněl, jak zásadní význam měly reformy v minulých letech. "Ti, kdo jim byli oddáni, se vyvíjeli rychleji, zatímco ti, kdo v nich neuspěli, vstoupili do nové recese, jako Česká republika navzdory dobrým výchozím podmínkám," uvedl komisař.
Právě kvůli krachu reforem byla Česká republika spolu s Litvou jedinou z osmi analyzovaných zemí, kde se ekonomická propast vůči unii rozšiřovala: jejich průměrný růst byl v letech 1994-1999 sotva poloviční v porovnání s průměrem v EU.
Teprve podle výhledu na léta 2000 až 2002 by měl český ekonomický růst předstihnout unijní průměr. S očekávanými 3,5 procenta ročního růstu HDP však budou Češi v příštích dvou letech nadále zaostávat za tempem Maďarů, Estonců i Poláků.
Prudký růst uchazečů, jak jej předvídají analýzy unie, má však i stinné stránky. Předně, přímý prospěch z něj bude mít jen část unie, zejména Německo a Rakousko. Největším přínosem pro ně bude příchod zdatných pracovních sil a zostřená konkurence, čemuž se obě země brání v obavě z růstu nezaměstnanosti.
Růst u uchazečů povede také k přílivu investic na Východ, což zdraží investice ve zbytku unie. A tak zatímco Německo může díky rozšíření počítat s "malým, ale ne zanedbatelným růstem HDP", sousední Francii to přinese spíše ekonomické škody. Ty může vyrovnat jen robustnější růst německé ekonomiky.
