V srpnu roku 2014 přijel šéf Evropské centrální banky Mario Draghi na jednání amerického strážce měny Fed do Jackson Hole a naznačil, že ECB nasadí do boje proti propadu cen kvantitativní uvolňování. V lednu 2015 program odstartoval, banka začala nakupovat státní i jiné dluhopisy a pumpovat na trh čerstvě vytištěné peníze.
O víkendu Draghi do Jackson Hole přijel znovu a řada analytiků očekávala, že zase něco naznačí – tentokrát to, kdy ECB s programem skončí. Jenže šéfbankéř na toto téma neztratil ani jediné slovo a místo toho mluvil o nutnosti mezinárodní spolupráce.
Šéf ECB Mario Draghi
Investorům se tak potvrdilo, že ECB nehodlá nikam spěchat a minimálně do 7. září se pojede podle známého scénáře. A ani pak nelze očekávat, že by se ECB pustila do nějakého dobrodružství. Draghi totiž v následné diskusi prohlásil, že se růst cen v eurozóně pořád zdaleka neblíží vytyčenému dvouprocentnímu cíli a že situace na trhu práce nepřispívá k vyšší inflaci. S každým jeho slovem bylo zřejmé, že uvolňování, díky kterému se zatím dostaly na trh dva biliony eur, nekončí.
Silné euro je v pořádku, míní bankéři
Investorům to samozřejmě neuniklo a hned po projevu a diskusi společná evropská měna skokově posílila. Za jedno euro nyní Američané platí 1,1924 dolaru, přitom ještě před Vánocemi 2016 se při kurzu 1,0388 schylovalo k výměně rolí, tedy že by euro mohlo být levnější než dolar, ale tato vidina se hodně vzdálila. Za tu dobu euro posílilo téměř o 15 procent.
Draghi ani nikdo jiný z vedení ECB proti tomu zatím výrazně neprotestuje. „Pohybujeme se v rozmezí, ve kterém podle mě nejde o velkou změnu,“ nechal se slyšet estonský zástupce v radě ECB Ardo Hansson. Také od německého centrálního bankéře Jense Weidmanna zaznělo, že posílení společné měny jen odráží dobré hospodářské výsledky eurozóny.
A klid zachovávají i politici. Německá kancléřka Angela Merkelová již dříve připustila, že společná evropská měna má prostor k posilování. Tím pravděpodobně chtěla utlumit kritiku z Bílého domu, neboť Donald Trump kondici evropské měny a její slabý kurz vůči dolaru opakovaně napadal jako „dumpingový“ nástroj. Podle amerického prezidenta používají Němci slabší euro jako trojského koně, kterým zvýhodňují své zboží na světových (čti amerických) trzích.
Klidné ale nejisté vody
V týdnu před svým odletem do Jackson Hole ve Wyomingu otevřel Draghi konferenci, které se v jihoněmeckém Lindau účastnili držitelé Nobelovy ceny za ekonomii. Jeho řeč v zemi, která má hluboko vryté vzpomínky na meziválečnou hyperinflaci, podrobili analytici zevrubnému zkoumání. Šéf ECB prohlásil, že se centrální banky musí umět přizpůsobit a reagovat na nové situace.
Z jeho slov vyplývá, že se po otřesech spojených se světovou ekonomickou krizí v letech 2008 a 2009 ekonomický terén výrazně proměnil. Dřívější poučky, například že když se centrální banka dostane s úroky na n ulu, už mnoho nezmůže, vzaly zasvé. Bez kvantitativního uvolňování by se mohlo stát, že komerční banky veškeré peníze utratí za bezpečné vládní dluhopisy a na podporu podnikání by jim už nic nezbylo. Tím, že jim bezpečná aktiva zabraly centrální banky, museli „menší“ bankéři hledat příležitost jinde a najít odvahu jít do rozumného rizika v podnikatelské sféře.
Šéfové centrálních bank nyní připomínají kapitány velkých lodí. Vědí, že léty osvědčené mapy už neplatí a že na jejich cestě číhají nová nebezpečí. O to důležitější je zachovat klid, pevně držet kormidlo a především dobře číst hladinu.
