Statistici EU odhadovali propad inflace o 0,6 procenta - tedy nepatrně mírnější. Ceny v celé Unii rostou, meziročně ale tempo růstu v červenci kleslo o 0,2 procenta z červnových 0,6 procenta.
Deflace dolehla na Unii poprvé v historii letos v červnu. Meziročně byla inflace v záporné hodnotě 0,1 procenta. Ještě loni v červenci cenová hladina v celé sedmadvacítce rostla o 4,4 procenta.
| Země s nejhorší deflací | |
| Irsko | -2,6 % |
| Belgie | -1,7 % |
| Lucembursko | -1,5 % |
Nejvíce ceny oproti loňsku padají v Irsku. Naopak nejvíce zdražuje Rumunsko (+5 %), Maďarsko (+ 4,9 %) a Polsko (+ 4,5 %).
V Česku ceny pro spotřebitele podle unijní statistiky meziročně v červenci poklesly o 0,1 procenta, na Slovensku stouply o 0,6 procenta. Podle Českého statistického úřadu ale Česko ještě není v deflaci, ceny rostou o 0,3 procenta. - více čtěte Zboží podražuje ve srovnání s loňskem minimálně
Hrozba deflace
Z krátkodobého pohledu pokles cen v ekonomice nemusí být sám o sobě problémem. Záludnost deflace ovšem tkví v tom, že je proti ní mnohem těžší bojovat než proti inflaci a kvůli tomu může hrozit riziko tzv. deflační spirály. Nízká poptávka vede k poklesu cen výrobků, omezení investic firem. Zatímco u inflace může centrální banka reagovat zvyšováním úrokových sazeb teoreticky donekonečna, u deflace je limitována nulovou úrokovou sazbou. Zatímco nominální úrokové sazby tak mohou být velmi blízko nule, deflace znamená, že reálné sazby jsou stále nadměrně vysoké vzhledem ke stavu ekonomiky. Pokud se centrální bance nepodaří jinými nástroji přimět banky půjčovat a firmy investovat, může se období deflace a ekonomické stagnace protáhnout na nepříjemně dlouhou dobu. A jak ukazuje příklad Japonska z devadesátých let minulého století, cesta zpět na růstovou dráhu může být velmi komplikovaná. |
