Ekonomové odhadují vyšší růst téměř ve všech unijních zemích. Česko poroste letos o 4,3 procenta a v následujících dvou letech kolem tří procent. Výjimkou je Velká Británie. Až bude v roce 2019 Unii opouštět, její ekonomika má přidat jen kolem jednoho procenta.
Má se dařit EU i jako celku. Letos by mělo HDP osmadvacítky stoupnout o 2,3 procenta a v letech 2018 a 2019 pak kolem dvou procent. „Od jara vidíme velmi silnou akceleraci růstu,“ říká evropský komisař pro hospodářské a finanční záležitosti Pierre Moscovici.
„Evropa za to vděčí hlavně zrychlující expanzi globální ekonomiky, dobré kondici amerického hospodářství či vcelku nízkým cenám ropy,“ prohlašuje hlavní ekonom společnosti Cyrrus Lukáš Kovanda. Nastartování růstu pomohla i Evropská centrální banka (ECB), která drží úrokové sazby pod nulou a nákupem státních dluhopisů pumpuje do ekonomiky peníze.
Evropa versus Amerika
Přes skvělá čísla se však nedá říct, že by se evropská ekonomika postavila pevně na nohy a vzpamatovala se z finanční krize, která svět zasáhla před osmi lety. Ukazuje to především vysoká nezaměstnanost, která sužuje řadu evropských zemí.
Ačkoliv v Německu či Česku se firmám volní pracovníci nedostávají, jinde je to naopak, a nevyrovnaný trh práce může přinést problémy. „Srovnejte si situaci v Evropě s Amerikou. V USA je nyní průměrná míra nezaměstnanosti 4,1 procenta, což je méně než před krizí. Proti tomu průměr eurozóny je 8,9 procenta, to je o čtvrtinu více, než byla před krizí,“ říká spolumajitel fondu Quant Aleš Michl.
Za mořem se podařilo srazit míru nezaměstnanosti i v průmyslových městech jako Detroit či Pittsburgh, kde během krize počet lidí bez práce raketově vzrostl. Dnes se tam nezaměstnanost od celoamerického průměru příliš neodchyluje.
„Ale v Itálii je nezaměstnanost 11,2 procenta, takřka dvakrát více než v roce 2007. A ve Španělsku a Řecku přes 17 procent. Každý region projde jednou za čas recesí, jenže Amerika jimi umí proplout rychleji,“ upozorňuje Michl.
Obrovským problémem zůstává i zadlužení. Přestože od dluhové krize mírně klesá, poměr vládního dluhu k HDP v eurozóně stále dosahuje 89,1 procenta. A to v případě zpomalení ekonomiky omezuje státům manévrovací prostor.
Příliš volná láska
Navíc se z Německa, které je motorem evropského oživení, ozývá, že pro budoucí vývoj může být nebezpečná příliš uvolněná měnová politika ECB. Byť jižní státy přístup centrální banky milují, protože si mohou půjčovat levněji, Němci se bojí, že by se motor mohl zadřít.
Levné peníze jim totiž umožňují prospívat „nad poměry“. Vlivní němečtí ekonomové varují, že se tamní ekonomika může začít přehřívat, tedy růst nad své dlouhodobé možnosti. A to by mohlo skončit katastrofou, až nafouknuté bubliny v cenách nemovitostí, na trhu práce či v ocenění firem prasknou.
„Prostředí nízkých úroků už trvá dlouho a pro vysoké ceny nemovitostí je to dobrý důvod. Ale až půjdou úroky znovu nahoru, mohou tyto ceny velmi rychle spadnout,“ říká Isabel Schnabelová z Německého ekonomického výboru.
„Bubliny na realitních a akciových trzích snižují odolnost finančního systému. Jednoduše řečeno, německý finanční systém se stane zranitelnější vůči jakýmkoliv vnějším šokům,“ vysvětluje hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš.
Dnešní politika ECB může znamenat ještě jednu komplikaci. „Hrozí, že v zemích jižního křídla citelně vzrostou výnosy státních dluhopisů, až je ECB přestane masivně odkupovat. Tamním vládám to zdraží obsluhu dluhu a potenciálně přivodí opětovný ekonomický útlum,“ upozorňuje Kovanda.
Stejně jako Německo, vyšší sazby by potřebovalo i Česko, shodují se ekonomové. Jenže ČNB do značné míry závisí na rozhodnutí svých evropských kolegů. Kdyby zvedla sazby příliš rychle, vzrostou tlaky na posílení koruny, což z pohledu ČNB není žádoucí.
