Evropský byznys před nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu téměř unisono tvrdí, že existence Unie je pro podnikání naprosto zásadní. Už jen proto, že jednotný kontinent dokáže lépe čelit geopolitickým hrozbám. „USA a Čína jsou nesmírně ambiciózní ve všech oblastech, ve vědě, v průmyslu, technologiích, obraně, kosmickém výzkumu. Evropské země samostatně jim nemohou stačit,“ říká prezident BusinessEurope Pierre Gattaz. Instituce sdružuje 40 podnikatelských a zaměstnavatelských svazů, včetně tuzemského Svazu průmyslu a dopravy. Celkem zastupuje 20 milionů podniků v Evropě.
Německá a s ní i evropská ekonomika nyní zpomaluje. Jaký to bude mít dopad na budoucnost?
Zpomalení je z velké části důsledkem geopolitického prostředí. Čelíme obchodním válkám mezi Čínou a USA, brexitu, „žlutým vestám“ ve Francii. To jsou věci politického charakteru. Ačkoliv ekonomika zpomaluje, jsem optimistický, protože evropské podniky mají stále šanci uspět na řadě trhů.
Má Evropa nějaké limity růstu?
Pokud jde o možnosti růstu, moc limitů nevidíme. Podnětů, kde se dají najít příležitosti k růstu, je celá řada – vytváří je třeba digitální ekonomika, energetika v souvislosti s klimatickými změnami, projekty v oblasti životního prostředí nebo kosmického výzkumu. Díky tomu můžeme celkově růst každoročně přes 1,5 procenta. Ale právě v tom se ukazuje, proč je jednotná Evropa tak důležitá, aby dokázala lépe čelit těm geopolitickým hrozbám. Pokud by byli na jedné straně jen samotní Češi, Němci nebo Francouzi, sotva by měli takovou sílu.
ByznysmenOd loňského července je Pierre Gattaz (59) prezidentem konfederace evropského podnikání BusinessEurope, jejímž členem je český Svaz průmyslu a dopravy. Do té doby byl v čele francouzské federace zaměstnavatelů MEDEF. Po studiích působil krátce na francouzské ambasádě ve Washingtonu, další profesní kariéru strávil především v elektrotechnickém byznyse. Od roku 1994 je v čele výrobce elektronických komponent Radiall, který v 50. letech spoluzakládal jeho otec. |
Z Evropy však odchází Velká Británie, což Evropu dost oslabí. Jak to Evropa ustojí? A jak Británie?
Velká Británie opouští ekonomickou velmoc. Skoro bych řekl, že je to tragédie. Zároveň tlačíme na to, aby byla na stole dohoda s přechodným obdobím, aby se byznys dokázal připravit na nová pravidla hry. Brexit bez dohody přinese chaos, odchod s dohodou však umí byznys zvládnout. Chceme, aby Británie zůstala pro EU obchodním partnerem. A možná se Británie za deset dvacet let vrátí.
Referendum o brexitu ukázalo na rostoucí nespokojenost, která se i jinde v Evropě projevuje nárůstem populismu a odmítáním EU. Proč zrovna teď, po řadě let růstu?
Velká většina evropských podnikatelů je prounijní. A to hned ze tří důvodů. Unie přinesla mír, demokracii, růst, pracovní místa. Myslím, že mnoho lidí si těch 70 let stability neuvědomuje nebo plně nedoceňuje. Evropa přináší také zjednodušení, pokud jde o jednotný trh. Dříve byl přeshraniční byznys noční můra. Když lidé říkají, že Evropa je složitá a spletitá, mají pravdu, ale byznys usnadnila. Zadruhé, USA a Čína jsou nesmírně ambiciózní ve všech oblastech, ve vědě, v průmyslu, technologiích, obraně, kosmickém výzkumu. Evropské země samostatně jim nemohou stačit.
A třetí důvod?
Už jsem zmínil, že změny klimatu mohou být díky výzkumu a inovacím příležitostí pro evropské firmy. To vše souvisí s demografií. Čeká se, že se populace Afriky zdvojnásobí ze současných 1,2 miliardy. Je třeba jim přinést pracovní místa, skoro bych to nazval druhým Marshallovým plánem. To musí být velký evropský projekt. Celkově tedy populismus není vůbec dobrá zpráva, neboť populisté prodávají jen sny, říkají lidem, že zítra budou bohatší. Jenže oni jim ho nezajistí. To, co jim může přinést bohatství, je byznys. To se v minulosti vždy potvrdilo.
Lidé ale chtějí mít sny. A hledají někoho, kdo jim je splní...
Všude chtějí lidé pět základních věcí. Především bezpečnost – když není, často volí extrémní populisty. Pak potřebují práci. A kupní sílu neboli peníze v kapse, jak to říkají „žluté vesty“. Moderní Francie je podle nich moc drahá, a přestože chodí do práce, peníze v kapse nemají. Potřebují naději. A také potřebují hrdost. Na to, že jsou Češi nebo Francouzi a zároveň Evropané. Na to dnes lidé nejsou hrdí, je třeba jim stále říkat, co dobrého jim Evropa přináší. A bojovat proti populismu. Ostatně situace kolem brexitu je dobrým příkladem, kam může populismus vést.
Ještě jsme se nedostali k tomu, proč se populismu daří, když ekonomika roste, byť pomaleji. Proč?
Pokud se podíváme na průzkumy eurobarometru, v posledních dvou letech už ta vlna spíše opadá. Roste počet lidí, kteří si myslí, že je Unie důležitá, a klesá počet těch, kteří chtějí odejít. To je i důsledek brexitu. Teď budou evropské volby, které mnohé ukážou, proto se také jako byznys ozýváme. Na druhou stanu nesmíme být naivní. Jsou věci, které nefungují. Například obchodní systém není spravedlivý. A když lidé přijdou do Evropy, měli by dodržovat evropská pravidla hry. A pokud mohou cizinci dodávat evropským veřejným institucím, má existovat reciprocita.
Proč mají být lidé hrdí na Evropu?
Když to srovnáte s jinými částmi světa, je tu nejlépe fungující model společnosti. Měřeno například délkou života. Máme silné kulturní dědictví, symbolem je třeba Notre-Dame. Takové symboly jsou po celé Evropě, ale v Americe nebo v Číně je nemají. Na tuto historii máme být velmi hrdí.
Ale to je minulost...
Rád říkám, že minulost je přítomností pro budoucnost.
A nechybí Evropě vize?
Chybí jasná vize na dalších dvacet třicet nebo i padesát let. Proto jsme v BusinessEurope publikovali dokument, kde to shrnujeme. Ambice však pochopitelně máme. Těch věcí, které Evropa přinesla v posledních 70 letech, je dost. Vznikly tu inovace, auta, léky...
Hlavní médium dneška – internet – je však americký vynález...
To ano, ale v Evropě jsme vymysleli mobilní síť GSM, první telekomunikační systémy. Posledních dvacet let nebylo tak dobrých. Ale když jsme dříve byli schopní to udělat, měli bychom být i dál. Musíme vidět příležitosti, máme technologie, zatímco Čína nemá skoro nic. Zmiňoval jsem Afriku, to je pro Evropu velký trh, pokud tam půjdeme, je to win-win situace. Můžeme tam budovat udržitelná a chytrá města či infrastrukturu.
Neobsadila však Afriku už Čína?
Částečně ano. Ale vidíte, Evropou třese brexit, Čína, Trump, to je vlastně dobře, protože nás to může trochu vybudit. Máme všechno, abychom dokázali uspět. Jen si musíme uvědomit, proč se tyhle věci dějí. A řešení je silnější a propojenější Evropa, která je přátelštější k byznysu.
Mnoho lidí, včetně části českých byznysmenů, říká, že Evropa je přeregulovaná. Nebrzdí to byznys?
Často si evropská pravidla dělají ještě složitější samy členské státy při transpozici směrnic. Potřebujeme prostředí, které bude co nejjednodušší, ale zároveň potřebujeme regulace, jinak tu bude anarchie. Někdy je třeba regulovat víc, například pokud jde o životní prostředí, tato pravidla potřebujeme, abychom nezničili planetu. Jindy méně. Když přišel Steve Jobs s prvním smartphonem, představil komplexní zařízení, které je jednoduché pro uživatele. Podobně to můžeme udělat s EU, jednoduché pro lidi a podniky.
A kde by mohlo být zjednodušení?
Příkladem jsou dotace ze strukturálních fondů. Administrace je příliš složitá. Dá se to odůvodnit strachem z podvodů. Ale u projektů z Junckerova balíčku jsou postupy pro podniky jednodušší. Usilujeme o to, aby to bylo stejně jednoduché, aniž bychom rezignovali na kontrolu. Jsou věci, které se dějí na národní úrovni. Ale regulujeme je i na evropské úrovni. To je zbytečné. Jednotný trh společnou regulaci vyžaduje, bez ní by neexistoval. Ale někdy se regulace příliš soustředí na proces, ne na hlavní cíle.
To je možná problém, že Evropě spousta věcí trvá příliš dlouho. Říká se, že právě neschopnost Unie během finanční krize před deseti lety vedla k velkému poklesu obliby Unie v Česku.
Jedním z důvodů je to, že nemáme „dostatek Evropy“. Reakce na finanční krizi byla založena na tom, že politici nepřevzali odpovědnost. Neexistovaly žádné evropské instrumenty, protože ekonomická ani monetární unie není dokončena. Není to stejné jako v USA, kde máte jasná rozhodnutí.
Jednou z odpovědí na „více Evropy“ může být dvou- nebo třírychlostní Evropa. Je to součást řešení?
To není správná cesta. Nemá smysl vytvořit jednoho šampiona. Co ten zbytek? Smysl má spíše vytvářet systém, ze kterého mohou těžit všichni, ne jen pár zemí či firem. V BusinessEurope teď debatujeme o nápadu, konceptu „Evropa projektů“. Několik zemí, nebo spíše několik firem z různých zemí by se mohlo domluvit na společné spolupráci v nějaké oblasti. Třeba v zemědělství nebo v technologiích. Ale je to zatím jen nápad.
Jaká by měla být pozice Evropy mezi USA a Čínou?
Čínský model je socialisticko-tržní model s regulací, která jde shora dolů, je to v zásadě „vládní“ ekonomika. Naopak v USA to funguje více odspodu nahoru, pochopitelně s velkými regulacemi. Jsou liberální, ale k některým věcem přistupují dost politicky. Musíme najít svou cestu mezi těmito dvěma bloky. Bereme více ohledy na sociální blahobyt a také na životní prostředí, v tom se od Američanů či Číňanů lišíme. Na tomhle základě se musí evropský model budovat. Řekl bych tři P – profits, people, planet (zisky, lidé, planeta).
Mluvíte o Evropě jako o nejvíc rovnostářské společnosti. Nemůže být důraz na rovnostářství překážkou dalšího růstu?
Potřebujeme silnou ekonomiku, ale zároveň se postarat o lidi i o planetu. Pokud to neuděláte, nemůžete se dostat daleko, nevydržíte. Jde o balanc mezi administrativně řízenou ekonomikou a ultraliberálním modelem, kde slabí „nepřežijí“. Mluvím o „lidském“ liberalismu nebo „lidském“ kapitalismu. Sociální rozměr je stejně důležitý jako finanční. Někdo může namítnout, že propouštím zaměstnance. Odpovím, že musím, trh se nedá předpovídat, někdy přijdou krize. Ale zároveň chci, aby tihle všichni mohli najít snadno zaměstnání. I díky tomu, že jsem na to během jejich práce dbal. A evropský model toto umožňuje.
