Když tedy ministr financí Didier Reynders zařadil ideu eurodaně na pořad nynějšího belgického předsednictví v EU, byla mu odpovědí dunivá salva protestů. „Máme k tomu výhrady. Pokus zavést nové daně vyvolal už americkou revoluci," hřímal na včerejším jednání ministrů financí EU Reyndersův irský kolega Charlie McCreevy.
"Ta revoluce byla proti nám - a my jsme se už poučili ze svých chyb. Prioritou musí být reformy, ne zdanění - a už vůbec ne dodatečné zdanění pro občany," ozval se ihned britský ministr financí Gordon Brown. Po jeho boku vystoupili i ministři Švédska a Dánska.
Německý ministr Hans Eichel, který eurodaň v zásadě podporuje, jen úpěl: "Nyní to není na pořadu dne - ta věc má celou řadu důsledků." Zato jeho nizozemský kolega Gerrit Zalm si ještě přisadil: "Zavést novou (cizí) daň nebude v Nizozemí snadné. Když se u nás zavedla naposledy, začala osmdesátiletá válka."
To bylo v šestnáctém století, kdy Nizozemci povstali proti španělské vládě. Příčinou byly hlavně náboženské spory, ale podíl na rozdmýchání sporů mělo i zavedení daně z obratu Španěly.
Ti včera o eurodani raději mlčeli. Zato francouzský ministr Laurent Fabius ujistil, že jeho země "bude stát na straně Belgie". "Nemáme proti tomu námitky," řekl.
To plně vynahradili ostatní, jejichž námitky byly četné. "Členské státy by měly nést plnou zodpovědnost za zdanění," protestoval irský ministr McCreevy, zatímco jeho nizozemský kolega namítal, že tento krok "ohrozí rovnováhu současného systému".
Zmíněná "rovnováha" spočívá v tom, že členské státy převádějí každý rok do rozpočtu unie určitou část své daně z přidané hodnoty a další prostředky. Pokud se tyto prostředky v příslušném finančním roce nevyčerpají, vrátí se zpátky do národních rozpočtů - a ministři si tím často vyspravují vlastní rozpočtovou bilanci.
Se zavedením eurodaně by to skončilo. Peníze, vybrané pro unii by patřily už jen jí a nikdo by je nemohl chtít zpátky. EU by získala nejen nevratný zdroj financí, ale i větší nezávislost - a jak tvrdí obhájci eurodaně, financování EU by se stalo pro občany srozumitelnější než dnešní systém, kdy je rozpočet unie financován z více zdrojů.
Pro řadu států je ale takový krok dalším útokem unie na jejich suverenitu, jak naznačil McCreevy obhajobou daňové svrchovanosti států. Navíc by se musela řešit nepříjemná otázka, za jakých okolností smí unie daň zvyšovat - a to už by občané asi neunesli. Ministr Eichel sice prohlašoval, že eurodaň "nesmí vést k dodatečnému zdanění občanů". Podle nynějších záměrů by se jen ta část DPH, kterou dnes unii předávají státy, vybírala přímo pro EU. Jenže čas od času zvyšují daně i státy - jak by v tom bylo možné bránit unii?
Na úterním jednání zaznělo jasné Ne pro myšlenku evropské daně, ale to neznamená její konec. Spíše naopak. Začala diskuse o tomto problému. A když se o něčem v unii začne diskutovat, může to zůstat jako diskusní téma po celá léta i desetiletí. Ale jak ukázal třeba osud jednotné měny (o níž se diskutovalo od počátku sedmdesátých let), dříve nebo později se z diskusního tématu stane další integrační krok.
