Mezi prstenci paneláků, ve starých Kobylisích, na periferii rozkošné jak dívčí dlaň, v jedné z bočních uliček se oázou uprostřed domků a vilek stává restaurace U cihelny. Možná tu kdysi cihelna bývala, nyní v patrovém domě celé přízemí zaujímá hospoda, skýtající z boku domu ještě pár zahradních stolků a židlí. Klid a mír kráčí ulicí utěšeného odpoledne. V ejdeme do dveří podniku - a hle, hned vlevo pečlivě vyleštěná výčepní stolice ověšená jak prsa šampiona krytých dvorců nikoliv medailemi, ale na »zlatých řetízkách« visačkami čepovaných druhů piva. Vzápětí jaksi automaticky vaše oko polaská též na pultě umístěnou velkou láhev od okurek, zaplněnou naloženým sýrem. T ři velké stoly pro šest osob jsou zatím prázdné, jen u jednoho sólo-štamgast zevlováním ubíjí zatraceně se vlekoucí čas. I oko televize je vyhaslé. V álka skončila, zrovna tak dva hrací automaty v koutě. Není rum, není šturm... Z otevřených dveří kuchyně kdosi nehorázně huláká do telefonu, řve, úpí: »Cáro, to si vylížeš.« V černém hábitu černovlasá servírka, vyčabrakovaný účes, v minisukni na punčochách puštěné oko, zdobně nakročená jak tanečnice, ochotna promptně splnit vaše přání. Do ruky vám vtiskne jídelní lístek, aby vzápětí zmizela za hlasem v kuchyni: »Cáro, ať ti není šoufl...« S jídelním lístkem popsaným z obou stran vejdeme do vedlejší místnosti - jídelny herny - o něco větší než parádní pokoj. Dřevěné obložení stěn, čtyři stoly opět po šesti lidech, podél zdí částečně lavice. Na stolech ošumělé, tu a tam propálené, leč čisté seprané ubrusy. V elká dělená okna ze dvou stran prosvětlují lokál, roztažené závěsy visící od půlky na tyči připomínající vídeňské či benátské kavárny. Ale výhled do sousedovic dvorečku přímo od stolu je ryze český. Uprostřed místnosti je velký kulečníkový stůl sprchovaný osvětlením podobným digestoři nad sporákem, hned vedle »stolní« kopaná. Vzrušení zřejmě poskytuje jediný stoleček pro dva, umístěný v odlehlém rohu, nad kterým je zavěšený terč hry v šipky. Jen pro těžké nátury nebo vášnivě zamilované! Notně napařená mohutná »borkyně« zrovna vrhá šipky i mimo kruh terče. Klid a pohodu umocňují listy větráku, točící se tak líně, jako by stroj skonával. Osamoceně u velkého stolu sedí mladíček, s velkým zaujetím čte knihu. Scéna jak z povídky Hrabala zfilmované Passerem - Fádní odpoledne. To samé,jen namísto líbezného zpěvu starých žen nad kanastou teď z kuchyně zní rádio a »Dámský klub«. Nechme dojmů a analyzujme jídelní list. Gulášová polévka za 12 korun, tři studené předkrm y ze salámů po 24 korunách, tři teplé předkrm y prezentují toasty. Ze dvou hotových jídel se přikloníme raději k hovězímu na slanině (42 Kč). Ač téměř bez chuti v řídké omáčce s drobenicí knedlíků, je vstřícnější než neduživé uzené s okurkou (46 Kč). V olit je také možno ze čtyř druhů minutek v sestavě řízek, špíz, filé, smažený sýr. Ta poslední minutka stojí 67 korun. Jídelní lístek tedy strohý,to ostatní na něm jsou rozličné nápoje,likéry... Až nečekaně výtečná je plzeňská dvanáctka, chladivá a lahodná, zručně natočená. Při pohledu na borkyni-šipkařku dejte si ke kávě stylově čerstvou a křehkou rakvičku (12 Kč). WC je v restauraci čisťoulinké, vykachlikované jen se smeknout, a opět velké okno dokořán otevřené a zajišťující předepsanou výměnu vzduchu. Z něho sledujete,jak jde na zahrádce cibule,salát už žene do květu. V hospůdce je bezmála venkovská idylka, otevřenými okny lze zaslechnout zpěv ptáků (nebo to někdo z CD poslouchá esoteriku přírody?), servírčina krajkovaná zástěrka podobná bílým kalhotkám je studnou představ, štamgast usnul a borkyně konečně zasáhla terčík. V kuchyni cosi dělají na cibulce... drnčí telefon. Tak si tedy žijí ti Pražáci z periferie?
RESTA URACE U CIHELNY,
Chaberská 18, Praha 8-Kobylisy.
Otevřeno: P o-Pá: 10-23 hod.,
So-Ne: 14-23 hod.
Žádná hvězdička je v hodnocení nejméně, pět nejvíc. Útratu v testovaných podnicích si platí autoři sami, o hodnocení personál ani majitelé nevědí.
Gambrinus 10° 11,50 Kč ***
Gambrinus 12° 13,50 Kč ***
Pilsner Urguell 12° 18,50 Kč ****
Kvalita obsluhy: ****
Celkový dojem: ***