„Pod záminkou boje proti daňovým podvodníkům orgány Finanční správy stále častěji a ve velké míře likvidují naprosto nevinné podnikatele. Používají k tomu institut takzvaného zajišťovacího příkazu,“ přišel s kritikou na adresu finančních úřadů poslanec TOP 09 Martin Plíšek.
Poslanec z ODS Zbyněk Stanjura pak jako příklad jmenoval Českomoravskou olejářskou komanditní společnost. Ta podle rozsudku zveřejněného na webu Nejvyššího správního soudu vyhrála spor o zajišťovací příkaz na 169 milionů korun. NSS vrátil případ zpět k soudu nižší instance. Finanční správa ji podezírá z účasti v podvodném karuselovém řetězci s DPH.
Zajištění se používá v případě, že má finanční úřad důvodné podezření, že se firma chystá nezaplatit DPH nebo je do takového podvodného schématu s daňovým únikem zapletena a za neodvedenou daň by tedy měla ze zákona ručit. Ve velkém se se zajišťovacími příkazy začalo v roce 2011, kdy vstoupil v platnost nový daňový řád.
„Pracujeme s příkazy maximálně obezřetně, jsme si velice dobře vědomi rizika, že to může někoho poškodit,“ brání se Martin Janeček, šéf daňové správy. Podle něj k zajišťování úřady přistupují, když jde o vysokou daňovou povinnost a daňová správa musí zdůvodnit svou obavu z nezaplacení tak, aby obstála i u případného soudu.
Ze statistik vyplývá, že za poslední čtyři roky bylo vydáno 4 995 zajišťovacích příkazů – na nemovitosti nebo na prostředky na účtu. Z toho jen v 2 279 případech, týkajících se 528 firem, se postižené firmy bránily u odvolacího finančního ředitelství. Uspěly v jednom případě.
U soudu se státu daří
Celkem 121 firem se následně s Finanční správou začalo soudit. Krajské soudy, případně Nejvyšší správní soud jim daly dosud za pravdu ve 12 případech. Podle Janečka může ale jít v některých případech pouze o nedostatečné odůvodnění a řízení mohou dál pokračovat.
Škodu platila Finanční správa za neoprávněně zadržené prostředky jen jednou. „V roce 2015 jsme vraceli 4,6 milionu a k tomu úroky. Proti tomu stavím dvě miliardy, které byly získány ze zajištění a které představují zachráněnou daň,“ říká Janeček. Připomíná kauzu kolem společnosti Ecoll Invest a íránského podnikatele Shahrama Abdallaha Zadeha, ve které stát přišel o 2,5 miliardy korun na DPH. Žádné zajištění se tehdy nepoužilo.
Daňoví poradci mají zkušenosti, kdy mohou zajišťovací příkazy a následné doměrky daně uvést firmy do problémů. „Aktuálně řešíme například situaci klienta, kterému daňová správa zajistila částku asi 50 milionů korun, a to z důvodu údajného napojení do podvodného řetězce,“ říká Richard Knobloch z poradenské BDO Tax.
Podle něj proti vydání příkazu neexistuje v praxi účinná možnost obrany s výjimkou soudní žaloby. Přetahování o to, zda o podvodu, který se údajně stal několik článků před ním, klient vědět mohl nebo měl, pak může trvat několik let. Konkrétní jména firem nemohou s odkazem na mlčenlivost uvádět.
Finanční správa jde při zajišťování po čím dál menších částkách. Je to tím, že se podvody s DPH mění – před pěti lety stačilo zapojit do řetězce dva tři bílé koně, kteří měli za úkol vyvést vysoké částky. Nyní je to složitější. „Subjektů, přes které k praní špinavých peněz dochází, je řádově víc a každý vyvede ze systému menší částku, na to Finanční správa reaguje,“ vysvětluje Janeček.
K rozdrobení a větší složitosti podvodných řetězců podle něj přimělo pachatele i zavedení kontrolního hlášení – Finanční správa na základě analýz aktuálně řeší přes 400 schémat. Janeček věří, že budou počty příkazů dramaticky klesat.
