Jejich klientům by to přineslo šanci na podstatně vyšší zhodnocení vložených peněz, ale zároveň by přišli o dosud nedotknutelnou jistotu plusového výnosu.
Fondy chtějí více volnosti
Dle zákona totiž penzijní fondy musí každý rok hospodařit se ziskem, přinejhorším s černou nulou. To podstatně omezuje jejich investiční možnosti. Mohou držet jen minimálně rizikové investice, hlavně dluhopisy, které v poslední době přinášejí jen velmi nízké zhodnocení.
"Systém potřebuje po dvanácti letech podstatnou revizi. Vydělat na ní musí klienti i akcionáři fondů," uvedl Rusnok s tím, že odbourání "plusové" podmínky hospodaření fondů by zvýšilo průměrné reálné zhodnocení oproti dnešku. Podle něj dvoj- až trojnásobně.
Loni výnosy penzijních fondů činily v průměru 3,2 procenta, po započtení inflace si však lidé spořící na důchod reálně nepřipsali ani jedno procento. A letos zatím vypadá situace ještě hůře.
Fondy by proto rády změnily i strukturu svých investic, kterou jim zatím pevně nařizuje zákon. Nesmějí například investovat větší část spravovaných peněz do akcií, které však přinášejí vyšší výnosy.
"Investiční limity by se měly změnit," říká šéf penzijního fondu Aegon Vladimír Bezděk. Podle něj jde o čas a je lépe udělat rychle "menší" změny, tedy zrušit plusovou podmínku a změnit pravidla pro investování, než se pustit do celkové změny systému, která by kvůli politickému cyklu nemusela být dokončena.
Jde o poplatky a majetek
Ministerstvo financí jedná s představiteli penzijních fondů od letošního července, kdy vznikla pracovní komise zabývající se majetkovými vztahy. Podle Rusnoka je totiž nezbytným předpokladem nového systému, od něhož si slibuje především zvýšení úložky každého klienta, oddělení majetku akcionářů a klientů fondu.
Dnes je tento majetek společný, což u klientů vyvolává spekulace při vyčíslení nákladů, které jim fond účtuje za správu jejich peněz – v podstatě nevědí, kolik jejich peněz náklady fondu spolknou. Nově by lidé za správu platili jasně daný poplatek, jako například v podílových fondech.
Hladkému rozdělení majetku brání hlavně takzvané akviziční náklady, tedy peníze, které fondy vynakládají či vynaložily na získání nových klientů. Protože nejde o malé sumy (odhaduje se několik miliard korun), fondy umořování těchto nákladů rozkládají do několika let.
"Opticky si tak vylepšují zisk a lidé nevědí, jaké skutečné náklady fond má," říká analytik Dušan Šídlo z firmy Partners. Při dělení majetku by však náklady musely být patrně zúčtovány najednou a lidé by mohli přijít o tučné sumy z vkladů.
"Nemůžeme ohrozit stav účtů našich klientů a jejich důvěru. Raději o způsobu dělení jednejme déle," nabádá Rusnok.
