náhledy
Maeklong Railway, Thajsko. Železnice a trh na jednom místě – doslova. V thajském městě Samut Songkhram trať vede přímo tržištěm, pro které se vžilo jméno Maeklong Railway Market. Když přijíždí vlak, trhovci se svými stánky prostě jen uhnou stranou a nechají soupravu projet. Vlaky se pohybují velmi pomalu, protože od nástupní/do konečné stanice je dělí jen pár metrů. Další překážku pak na 67 kilometrů dlouhé trati představuje řeka Tha Chin.
Autor: Profimedia.cz
White Pass a Yukon, USA a Kanada. Jde o pozůstatek zlaté horečky na Klondiku, který se začal stavět v roce 1898. Sloužil jen těžařům, takže šlo jen o izolovanou trať mezi městy Skagway (USA) a Whitehorse (Kanada) bez napojení na zbytek železniční sítě. Komerční provoz 178 kilometrů dlouhé tratě odstartoval v srpnu 1900. Menší rozchod tratě (914 mm) ušetřil dělníkům práci při výstavbě a umožnil, aby lépe kopírovala terén. Trať byla uzavřena v roce 1982, aby se o šest let znovu otevřela a sloužila turistům.
Autor: Profimedia.cz
Nariz Del Diablo, Ekvádor. Ekvádorská železnice se začala stavět v roce 1899 a soupravy při stoupání Andami překonávají nadmořskou výšku 3 609 metrů. V úseku kolem Nariz Del Diablo (Ďáblův nos) musí vlaky kvůli velkému převýšení stoupat „cik cak“ pomocí úvratí. Budování železnice kromě náročného terénu zpomalovaly tropické klima, jedovatá zvířata i nemoci. Vážnou ránu provozu uštědřily přívalové deště v letech 1997 a 1998 a dnes fungují jen výletní vlaky pro turisty. Zbytek provozu převzala silniční vozidla.
Autor: Profimedia.cz
Most mezi Rameswaram, Indie. Most mezi městem Rameswaram na ostrově Pamban a indickou pevninou měl usnadnit výměnu zboží s Cejlonem, dnešní Srí Lankou. Dílo si vysloužilo pověst nejnebezpečnějšího železničního mostu světa. Leží v místě, které pravidelně ničí silné bouře a s věkem více než 100 let dlouhá léta patřil k nejdelším mořským železničním mostům v Indii. Dva kilometry železnice nese nad vlnami 143 pilířů, prostřední sekci lze pro vyšší lodě zvednout, jinak cestující a zboží dělí od mořské hladiny 12,5 metru. Od roku 1988 mu konkuruje silniční most.
Autor: Profimedia.cz
Indická železnice. Indická železnice ročně přepraví více než miliardu lidí. Země je protkaná 66 687 kilometry železnic, z nichž některé se datují do poloviny 19. století. Železničářskou uniformu obléká 1,3 milionu lidí.
Autor: Profimedia.cz
Průsmyk Mullan, USA. Stavět železnici v americké divočině se na konci 19. století vyplatilo jen kvůli byznysu. Ze stejného důvodu jako trať na Klondiku vznikla i železnice překonávající průsmyk Mullan (1 779 m n. m) v americkém státě Montana. Kromě toho však spojila Helenu, hlavní město Montany, se západním pobřežím USA.
Autor: YouTube
Pozemní lanovka Gelmerbahn, Švýcarsko. Železnice s druhým největším stoupáním, ale podle znalců ta nejkrásnější. Původně sloužila od roku 1926 při stavbě přehrady Gelmer. V roce 2001 se dočkala přestavby pro turisty, na zhruba kilometrovou jízdu může vzít 24 lidí. Lístky si mohou koupit ve stanici Handegg (1 400 m n. m.), zpáteční jízdenka stojí 32 franků (734 Kč).
Autor: Profimedia.cz
Železnice smrti, Thajsko a Barma. Trať, kterou budovali během 2. světové války Japonci mezi Thajskem a Barmou. Měří 415 kilometrů a spojuje města Ban Pong (Thajsko) a Thanbyuzayat (Barma). Při její stavbě zemřely desítky tisíc lidí, z toho 12 621 spojeneckých zajatců. Železnice překračuje řeku dnes nazývanou Kwai a její stavba se tak stala námětem pro film Most přes řeku Kwai.
Autor: Profimedia.cz
Tren a la nubes, Argentina. Trať spojující Argentinu s Chile se plazí Andami a stoupá až do výšky 4 200 metrů nad mořem. Na trati lze najít 29 mostů, 21 tunelů, 13 viaduktů, dvě spirály a dvě úvratě. Stavba začala v roce 1921 a trať začala sloužit v roce 1948. Původně pro převoz zboží, ale dnes se proměnila v turistickou atrakci.
Autor: Profimedia.cz