"Jsme malý výrobce, ale na tom, aby na prádle zůstala vedle jeho značky i značka naše, jsme trvali. Nebavilo by mě šít pod cizím jménem," říká zakladatelka, majitelka, příležitostná návrhářka i výrobní šéfka firmy Nelly.
Podnikat začala Danuše Mihulová, tehdy čerstvá absolventka průmyslovky zaměstnaná v projekci, hned po roce 1989.
"Odjakživa jsem ráda šila, naučily mě to maminka a babička. Jednou mě napadlo nabídnout vzorek podprsenky obchodnímu domu Ostravica. Byla to drzost, ta podprsenka byla hrozná. Ale v obchodech krajkové prádlo tenkrát vůbec nebylo, v Ostravici mi poradili, usměrnili mě a začali ode mne nakupovat," vzpomíná na své začátky.
SERIÁL: ČEŠI DOBÝVAJÍ SVĚTPříběhy podnikatelů, kteří dávají
lidem práci a její výsledky pak
vyvážejí do celého světa
Šicí stroj hrčel dlouho do noci
Šila nejdřív po večerech doma i přes protesty prvního manžela, kterému vadilo hrčení šicího stroje. Brzo jí koníček začal slušně vydělávat, a tak opustila zaměstnání a postavila se na vlastní nohy.
Objednávek měla tolik, že nestíhala šít. Nejdřív jí pomáhala sestra - ta také firmu podržela, když Danuše Mihulová strávila při prvním těhotenství skoro půl roku na nemocničním lůžku.
Po porodu jí čas ubírala péče o dítě, a tak zkoušela zadávat šití kamarádkám, které si chtěly přivydělat. Rychle s tím však skončila.
"Nedělalo to dobrotu. V práci kamarádství nemá co dělat, je těžké vytýkat přátelům, že dělají nekvalitně. Rozbilo by mi to vztahy," říká. Několik let zadávala práci domácím švadlenám a hned, jak dcera dorostla školce, pořídila si dílnu. "Když chcete dělat ve větším kvalitní zboží, musíte mít průmyslové stroje," vypráví.
Prádlo z koupaliště
Začátky byly skromné, majitelka firmy prodávala prádlo po burzách a na koupalištích. Ne vždycky se dařilo.
"Když bylo nejhůř, prostě jsme vzali kufr, naskládali do něj zboží a jeli prodávat třeba na Slovensko," líčí Marek Lepka, druhý manžel paní Mihulové, který dnes pomáhá nejen ve firmě. Když se jim před půldruhým rokem narodilo dítě, byl to on, kdo zůstal s nemluvnětem doma na mateřské.
"Ale není to tak, že bych nezvládala domácnost. Stihnout se dá obojí, být máma i podnikatelka," podotýká jeho žena.
Dnes má její firma patnáct zaměstnanců a obrat kolem osmi milionů korun ročně. Prodává prostřednictvím obchodních zástupců po celém Česku i na Slovensku. Na Ostravsku má tři vlastní značkové prodejny a vyváží do Francie.
"Není toho zas tak moc, ročně asi za dvaačtyřicet tisíc eur (1,3 milionu korun), ale dělá mi dobře, že jsme požadavky francouzského partnera zvládli," říká Danuše Mihulová.
Vyhovět Francouzům nebylo lehké
Ke kontraktu s Alna Lingerie pomohla firmě Nelly agentura CzechTrade, na niž se Alain Monéger obrátil, když před dvěma lety hledal v Česku dodavatele šatů, bižuterie, prádla a bot pro své salony.
"Uspořádali jsme výběrová řízení, do kterých se zájemci o zakázky hlásili," vzpomíná Lucie Pazderová z CzechTrade. Prádlo Monégerovi kromě firmy Nelly nabízela celá řada zavedených českých výrobců.
"Kromě Nelly nikdo nebyl schopen přizpůsobit se jeho požadavkům, žádná z dalších firem neprokázala takovou flexibilitu jako Nelly," říká Pazderová.
Prestižní zakázka však připravila šéfce řadu bezesných nocí. "Partner měl přesnou představu, co chce. Šlo o hodně pracnou výrobu, ale mě baví právě problémy řešit, vymýšlet, jak co udělat," říká Mihulová. Když nedokázala přesně realizovat Monégerovu představu, vymýšlela vlastní řešení, často i lepší než původní nápad.
"Vždycky jsme se nakonec domluvili." Spokojen je i Monéger. "U Nelly jsme našli, co jsme hledali. Výrobek jsme nakonec vyvinuli společně a koupili jsme od nich už stovky podprsenek. Zrovna dneska jsem jim zase poslal další objednávky. Z Česka navíc bereme ještě bižuterii," říká.
Danuše Mihulová nepočítá s tím, že by firmu dál rozšiřovala. "Zůstaneme u malých sérií středně drahého prádla. U pracnějšího zboží umíme být levnější než velkovýrobci a dělat běžnou výrobu ve velkém nechci," říká.
