360kilometrovou vzdálenost zvládne za 2 hodiny a 10 minut. Přesně na čas.
TGV se stal francouzskou chloubou před 25 lety, kdy byla spuštěna první linka tohoto vysokorychlostního vlaku mezi Lyonem a Paříží. Nyní patří k Francii stejně neodmyslitelně jako Eiffelovka, bageta nebo třeba pétanque.
Příliš "pomalá" letadla
Navíc v ekonomicky stagnující zemi působí jako hospodářský dravec, který se ve své expanzi odmítá zastavit.
Jeho vnitrostátní i mezinárodní síť se stále rozrůstá a rychle přibývají i pasažéři. Jen ve Francii vzrostl počet cestujících od roku 2000 do roku 2005 z 65 milionů na 80. Dalších 20 milionů lidí se loni svezlo supervlakem mimo její území.
Obsazenost v loňském roce dosáhla velmi slušných 70 procent a ze zisků TGV přitékají peníze do státní firmy SNCF, která provozuje téměř veškerou železniční dopravu ve Francii. Z nich se však kromě nových investic musí splácet dluhy, které způsobil náročný vývoj rychlovlaku.
Třicátník Gérard Jouon, programátor z Rennes, vysvětluje, proč dává přednost TGV před autem: "Kdybych jel domů vozem, zaplatím stejnou sumu za benzin a dálniční poplatky. Ale cestoval bych minimálně o hodinu a půl déle, pokud bych neuvízl někde v zácpě. A navíc se nemusím starat o parkování."
Dalšími nespornými plusy jsou pro něj šetrnost vlaku k životnímu prostředí a bezpečnost. Za čtvrtstoletí provozu v něm při velmi řídkých nehodách nezahynul ani jeden člověk.
Na TGV nepřesedlali jen automobilisté. Také vzdušní pasažéři se z letadel přeorientovali na "třípísmenkový" rychlík. I když airbusy a boeingy dokážou vyvinout vyšší rychlost, celková cesta je pro zákazníka vlakem kratší. Na nádraží totiž stačí přijít deset minut před odjezdem a cestující má stále dost času na koupi lístku a usednutí na přidělené místo.
Policisté před nástupem dělají jen namátkové kontroly, žádné prověrky letištního typu. Navíc nezdržuje ani odbavení. A hlavně TGV - na rozdíl od aerolinek, které přistávají na periferii měst - dopraví klienta z centra až do centra.
Není se co divit, že hlavní francouzská letecká společnost Air France musela zrušit množství linek, které se pro ni staly kvůli konkurenci supervlaků nerentabilní.
TGV dělá všechno možné, aby si pasažéry předešel. Zakoupenou jízdenku si lze před odjezdem neomezeně a vždy bezplatně vyměnit. Když někomu vlak před nosem ujede, může si do hodiny bez poplatku vyzvednout nový lístek do stejné destinace.
TGV nabízí také přepravu zavazadel z domu do domu. Po příjezdu spoje, který se zpozdí o více než třicet minut, vrací na nádraží třetinu ceny. Taková přátelskost k zákazníkovi se vidí málokdy.
Jen v pozitivech lze mluvit také o komfortu uvnitř. Vagony jsou předpisově čisté, fialová sedadla pohodlná, spolucestující způsobně s telefonickými hovory chodí k toaletám, aby nerušili ostatní.
Typické železniční kodrcání je omezeno na minimum. Pouze v okamžicích, kdy na vedlejší koleji z opačného směru profičí jiný rychlík, sebou souprava na chvilku zamává jako při menším zemětřesení a pak se zas navrací ke svému poklidnému "sprintu".
Na palubě si zájemci mohou vypůjčit i filmová DVD nebo si do notebooku nainstalovat počítačové hry. To opravdu není vlak a la České dráhy.
Drahota na kolejích
Jediné, co Francouzům na TGV vadí, jsou ceny. Jednosměrná jízdenka do největšího bretaňského města vyjde na 50,20 eura (v době špičky dokonce na 63,30 eura).
"Politici na nás chtějí, abychom se chovali šetrně k životnímu prostředí, ale při takových sumách to nejde. Už ve dvou je finančně mnohem výhodnější jet autem.
TGV dnes používají jenom ti, kdo jsou dostatečně bohatí, aby si mohli dovolit ekologický způsob života," říká pětadvacetiletý počítačový analytik David Bezier z Rennes.
Právě kvůli vysokým cenám vlaků a kvůli tomu, že ve Francii neexistují autobusová spojení mezi velkými městy, se v zemi v posledních letech rychle rozvíjí fenomén, kterému se v Česku říká spolujízda.
Pokud si pomocí internetu Francouzi "stopnou" svého řidiče, mohou jet z Paříže do Rennes za pouhých 16 eur. Zvláště mezi studenty je tento způsob dopravy velmi oblíbený.
Dráhy tomu čelí podle receptu nízkonákladových leteckých společností a snaží se nalákat tento typ zákazníků internetovým prodejem levných jízdenek na omezený počet míst.
"Nejzáhadnější je, proč lístky na přímých TGV jsou levnější než ty s přestupem. Například přímý spoj Rennes-Lyon vyjde o 20 eur levněji než cesta po stejné trase, která se kvůli dvěma přestupům protáhne o více než tři hodiny. To nemá logiku," podivuje se David Bezier a sarkasticky k tomu podotkne: "Cenová politika TGV je vyloženě francouzská."
