Římané se dokázali na počátku svých dějin velmi rychle naučit vinařské vědě od Etrusků a Řeků usazených na jihu Apeninského poloostrova. Záhy ovládli obchod vínem a hravě si osvojili jak jeho výrobu, tak i konzumaci.
Ta dosáhla ve druhém století našeho letopočtu neuvěřitelných 250 litrů na osobu. Řím měl v těch časech již přes milion obyvatel, a tak není divu, že za branami města vyrůstaly doslova hory rozbitých amfor.
Víno proniklo do každodenního života jako jeho součást a provázelo Římany už od útlého věku. Dětem se víno nalévalo nejen poroto, aby snáze usnuly, ale také kvůli zdravotním důvodům - na rozdíl od hygienicky pochybných městských vodovodů představovalo víno vcelku bezpečný nápoj.
Tedy alespoň pro běžné obyvatele. Ve vyšších kruzích bylo jeho pití přece jen riskantnější, neboť vsypání jedu do vína se stalo poměrně oblíbeným prostředkem, jak se zbavit mocenských protivníků.
Není divu, že toto dalo vzniknout pozoruhodnému a dnes zaniklému řemeslu praedegustatores, předchutnávačů, které si bohatí Římané najímali kvůli své bezpečnosti. Klobouk dolů před těmito "pyrotechniky starověku".“
Kdybychom chtěli vědět, jakým vínem hasili dávní obyvatelé Věčného města svoji žízeň, museli bychom vyrazit do kopců nedaleké oblasti Castelli Romani.
Tento kraj je i dnes oblíbeným výletním cílem tisícovek obyvatel Říma, kteří tu spolu s nekončícími proudy turistů ze severu nacházejí krásu starobylých městeček a dopřávají si požitků vyhlášené místní gastronomie. K ní samozřejmě patří víno, které těží z bohaté nabídky modrých i bílých odrůd, pěstovaných na převážně vulkanických půdách.
Jedničkou mezi všemi zdejšími víny je bílé frascati. V širokém okolí tohoto městečka se pěstuje réva odrůd Trebbiano a Malvasia, z nichž vzniká tolik populární, levné, jednoduché a svěží víno.
V dávných dobách bylo podstatně sladší než dnes, kdy převažuje jeho suché, jiskřivé provedení. Móda se však vrací, a tak se můžeme stále častěji setkat i s frascati, které se vyrábí z přezrálých hroznů a nese označení cannellino.
Vyniká jemnou chutí, která nabízí i řešení jednoho z klasických vinařských oříšků: problém s artyčoky. Ty stojí mezi největšími "nepřáteli" vína na jednom z čelných míst. Obsahují látku cynarin, která má za následek určitou deformaci chuti, po níž chutná téměř libovolné víno nepříjemně.
Římané však, zdá se, našli recept. Zdejší velmi oblíbený pokrm carciofi alla giudia, tedy artyčoky po židovsku, se tradičně nezapíjí ničím jiným než právě Frascati.
Frascati nás může snadno přenést do časů starověkého Říma, kdy víno teklo proudem a umění užívat si života nacházelo svoji každodenní podobu. Na jednom náhrobku z římských časů se skví nápis: „Lázeň, víno a milování ničí tělo. Ale kvůli čemu jinému než lázni, vínu a milování by měl člověk žít?"
