Známé rčení pochází z 19. století, méně známé ale už je, že to není pravda. Vědci 20. století to vyvrátili. "Jestliže vhodíte žábu do vroucí vody, nevyskočí. Chcípne. Když ji vhodíte do studené, vyskočí z ní dřív, než se ohřeje. Žáby prostě v klidu neposedí," uvedl v roce 1995 Douglas Melton, profesor biologie na Harvardově univerzitě, podle několika zdrojů encyklopedie Wikipedia.
Ale zpátky k těm nadprůměrně vydělávajícím.
Tři strany chtějí vyšší daně z příjmů
Minimálně tři strany s šancí uspět ve volbách (socialisté, komunisté, lidovci) jasně říkají, že pod nimi zatopí. Nejmírnější – Sobotkova verze – hovoří o nové sazbě 38 procent z příjmů nad sto tisíc měsíčně. Ostřejší počítají s návratem k progresivní dani s velmi vysokou (40 procent) sazbou pro nejvyšší výdělky. Nejžhavější verze by znamenala i zrušení stropů, nad které se už neplatí sociální a zdravotní pojištění.
Ďábel vězí v detailu, který se před volbami nedozvíte. Ale i ta nejmírnější verze by znamenala daňovou sazbu o šest procentních bodů vyšší, než bývala za předchozích socialistických vlád.
Povinné odvody na veřejné zdravotnictví a penze jsou již dnes jedny z nejvyšších v Evropě. Totéž platí o stropech nastavených v přepočtu na šestinásobek průměrné měsíční mzdy (v roce 2010 přes 142 tisíc měsíčně). V sousedním Rakousku i Německu se přestávají platit odvody při překročení ani ne 1,5násobku průměru.
Z jiné strany došel ke stejnému nálezu i Ústavní soud, který označil český penzijní systém za velmi nesolidární k lidem s vyššími příjmy. Do září 2011 se bude muset v jejich prospěch změnit. (viz předchozí článek)
Vyšší daně díry v rozpočtu nevyspraví
Faktem však také je, že současné nastavení daně z příjmů vede u několika tisíc zaměstnanců a zejména majitelů společností ke klesající míře zdanění (s rostoucím příjmem klesá procento odváděné státu) a k masivní optimalizaci daní (vyplatit několika milionový bonus k výdělku je nyní daňově výhodnější než přiznat stejný zisk). I strany, které teď mlčí, tuto mezeru zavedením další – vyšší – sazby zakryjí.
Političtí plánovači, kteří se chystají opařit úspěšnější spoluobčany, však mají dvojnásobnou smůlu. Lidí s příjmem nad sto tisíc je velmi málo a nejsou hloupí.
Podle odhadu MFDNES sestaveného na základě dat o výběru pojistného jich je mezi zaměstnanci a lidmi v obdobném poměru čtyřicet tisíc. Společně s živnostníky, jinými podnikateli a majiteli firem jich je méně než 60 tisíc. Pro srovnání – počet lidí bez vlastního příjmu, za které platí zdravotní pojištění stát, je přes 5,8milionu.
Bohatí se uvařit nenechají, utečou
Odhady ČSSD hovoří o dodatečném příjmu z vyššího zdanění bohatých ve výši pěti miliard korun ročně. To by například letos stačilo zakrýt jen asi 50denní díru na účtu, z kterého se vyplácejí penze. Kdokoliv se po volbách vydá snižovat zadlužování prostřednictvím vyšší daně z příjmů lidí, bude muset sáhnout na podstatně nižší výdělky.
Pokud navíc pod kotlem přitopí, jak slibují, výsledek bude stejný jako u žab. Část zabijí (celkové náklady na zaměstnání takových lidí vzrostou a některá místa zaniknou), část z hrnce vyskočí. U lidí a společností, kterých se to nejvíc týká, není optimalizace daní nemožná a při vysoké míře zdanění se zaplatí. V horké koupeli by uvázli čeští zaměstnanci pracující pro české společnosti v Česku.
Jediným ověřeným experimentem, při kterém žabáci v hrnci vyčkali až do bodu varu, byl ten, při kterém jim odstranili mozek.
