Kupovat smrtící výměšky z tlamiček plazů na moskevském černém trhu je velmi výhodné. Zatímco na západě Evropy stojí jeden gram práškového hadího jedu až čtyři tisíce dolarů, v Moskvě zaplatí zájemce zhruba osminu.
Největší rozkvět zaznamenal tento neobvyklý preparát podle listu Moskovskij komsomolec na počátku devadesátých let. Jed se používal hlavně ve zdravotnictví a vojenském průmyslu a jeho produkci ani distribuci nebránily žádné zákony.
Tehdy se herpetologové (specialisté na plazy) dali zlákat vysokými výdělky za prodej vzácného prášku, jehož několik gramů mělo hodnotu nového žigulíka.
Bývalý Sovětský svaz disponoval sedmi oficiálními chovnými stanicemi, které za rok vyprodukovaly kolem devíti kilogramů suroviny. Dnes je jediná stanice v Novosibirsku, zbytek dodávek na černý trh putuje z Turkmenistánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu, ale také z ruského Dagestánu.
Přesto o jed není nouze, protože produkce ze Střední Asie většinou putuje do Moskvy a končí v rukách západoevropských klientů.
Ruští kriminalisté soudí, že hadí jed příliš nezajímá teroristy nebo výrobce drog. Účinků podobných působení hadího jedu na lidský organismus lze totiž dosáhnout daleko levnějšími metodami.
Přesto jde o žádanou surovinu, která se snadno přepravuje přes hranice. Za nelegální obchod s hadím jedem i jeho přechovávání hrozí v Rusku trest až osmi let odnětí svobody.
Podojit hada není legrace
Ani vysoké tresty ale neodraží prosté Moskvany od toho, aby chovali hady v obyčejných bytech.
Jednou za tři týdny je třeba hada "podojit" pomocí elektrického šoku nebo ručně. Získat alespoň jeden gram jedu usušeného na prášek ale trvá několi měsíců.
Klientům záleží na čistotě jedu. Jediný ruský legální soukromý producent Valerij
Ljachov si stěžuje, že má vážné problémy s prodejem suroviny.
Podnikat v tomto oboru začal v letech 1997 až 1998 a tvrdí, že dnes prakticky nemůže své zboží prodat. Podle něj trh zkazili nelegální obchodníci, kteří mnohdy klienty na Západě zklamali nekvalitním zbožím.
