Jejich společnost byla až do konce loňského roku v likvidaci a oni čekali na vyplacení podílu šest set korun za jednu akcii. Právě ve chvíli, kdy se stal likvidátorem Zdeněk Častorál hájící zájmy malých akcionářů, valná hromada likvidaci zrušila.
Co to znamená? Do doby, než rozhodne soud, není jasné, kdo holding vede. A nelze říci, jaké jmění vlastně má.
Pokolikáté už Viktor Kožený vzbuzuje naděje těch, kteří svěřili v devadesátých letech úspory jeho fondům a dnes nemají nic? První ránu zasadil akcionářům v druhé polovině devadesátých let, kdy investiční fondy podléhající kapitálovému dozoru přeměnil na nekontrolovatelný holding, který zanedlouho na to poslal do likvidace a jeho majetek sám koupil za deset miliard korun. Právě z nich měli být na začátku roku 2000 vyplaceni všichni akcionáři. Peníze však neviděli.
Za holding totiž Kožený zaplatil dvěma směnkami, které podepsal, a jako ručitele přizval dvě sobě blízké firmy Daventree Resources a Husky Trading. Ve chvíli, kdy měl dluh vyrovnat, vzkázal: prodělal jsem na ázerbájdžánské kuponové privatizaci. A ručitelé? O jejich solventnosti pochyboval ve svých zprávách i auditor HZ Praha.
Předseda představenstva holdingu Boris Vostrý však na valných hromadách akcionáře chlácholil: majetek existuje, holding vlastní prostřednictvím ručitelů deset procent ruské ropné firmy Sidanko a významnou část ázerbájdžánských privatizačních kuponů.
Sidanko bylo prodáno, peníze ovšem putují nikoli na účet holdingu, nýbrž ručitelské firmy Daventree. Podle Vostrého by měly zanedlouho dorazit i do pokladny holdingu. Pokud by se rozdělily mezi akcionáře, dostal by každý na akcii ne 600, ale zhruba 360 korun.
Zdeněk Častorál a Ochranné sdružení označují informaci za mediální bublinu za účelem odlákat pozornost od problémů holdingu.
A co se zbytkem Koženého dluhu? Boris Vostrý vidí jako další zdroj peněz ázerbájdžánskou kuponovou privatizaci. Jenže představenstvo holdingu v čele s Vostrým má podle Častorála na základě opatření soudu zakázáno s ázerbajdžánskými kupony nakládat.
Zdeněk Častorál se už půl roku snaží coby likvidátor dostat k účetním dokladům holdingu, aby zjistil, jakou hodnotu vlastně má.
Ani prostřednictvím soudního rozhodnutí se mu to zatím nepodařilo. Druhá strana tvrdí: představenstvo je dnes jediný orgán, který může jednat za holding. Likvidátorova funkce skončila se zrušením likvidace. O tom, kdo má pravdu, může rozhodnout až soud. Na podobný případ "dvou pánů" totiž existují v tuzemském právu dva zcela protichůdné výklady. Případem Harvard se vedle soudu zabývá i policie.
A akcionáři? Nezbývá jim než čekat. Pokud by soud zrušení likvidace zamítl, dál by měli nárok na likvidační podíl. Kdyby ho potvrdil, museli by doufat, že představenstvo nabídne odkup akcií nebo že se s nimi začne znovu obchodovat na RM-Systému. Z jeho trhu je totiž Komise pro cenné papíry dočasně vyřadila.
