Emilie Hnízdilová, šéfka druhé největší tuzemské likérky, ví, proč se ptá. Starorežná Prostějov je komanditní společností, a vztahují se tak na ni jiná pravidla než na akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným. Podílníci ručí celým svým majetkem a platí vyšší daně
Nynější generální ředitelce a jedné ze spolumajitelů Palírny u Zeleného stromu, jak se dnes oficiálně jmenuje, se jiná forma společnosti při privatizaci nezdála dostatečně solidní.
"O změně neuvažujeme. Dnes má každý ze společníků jeden hlas a změna by zbytečně narušila fungující systém," říká Hnízdilová.
Vyskakovat si nemůžeme
K firmě, kterou nakonec s několika spolupracovníky privatizovala, se Hnízdilová dostala přes skok do výšky. Původní nadějné ambice v mistrovské třídě zastavily potrhané vazy. Na vysoké škole se jí tak zhroutila polovina zaměření tělocvik/matematika.
Na konci 60. let dostala dvě pracovní nabídky, z OP Prostějov a Starorežné. Vybrala si likérku a nastoupila do dřevěné boudy mezi kaštany, do oddělení obalů.
"Původně se nabízelo místo v odbytu, ale to těsně přede mnou obsadili. Jedinou podmínkou bylo, aby mi nebylo pod dvacet. Byla jsem tehdy o dva roky starší," vzpomíná Hnízdilová.
Tehdejší personální šéfka socialistických lihovarů Hnízdilové navrhla, ať si udělá ekonomickou maturitu a jde dělat mistra na výrobní linku.
"Za dva roky u mě byla znovu, ať si dodělám ještě vysokou," říká Hnízdilová. Úspěšně absolvovala Vysokou školu ekonomickou a v roce 1984 se stala v prostějovské likérce ekonomickou šéfkou.
Když zaměstnanci v roce 1990 volili své vedení, vybrali ji jako ředitelku. Do privatizace Starorežné se pustila o dva roky později a jako jeden z devíti společníků se stala její spolumajitelkou. Likérka stála 128 milionů korun a navíc měla asi za čtyřicet milionů korun úvěrů.
Výrobce Hanácké vodky, griottky a Prostějovské starorežné dnes zaměstnává přes sto lidí a loňský obrat přesáhl osm set milionů korun při dvanáctimilionovém zisku.
Z likérky neunikne ani kapka
Stovka zaměstnanců pracuje obklopena milionem lahví, ale pronést jen kapku alkoholu vrátnicí Hnízdilová netoleruje.
"Vím, že často nejde ani o nijak vážný úmysl, třeba se nechá vyhecovat nebo děti přemluví mámu, ale prominout to nejde," říká rezolutně Hnízdilová.
Jednou za rok se někdo takový objeví a bez výjimky ho čeká vyhazov. Tak stojí psáno ve smlouvě a neodpouští se ani podnapilost či ztracená lahev v šatní skřínce. Zkušení vedoucí podle Hnízdilové vědí, koho si mají hlídat. Nový zaměstnanec se podle nich projeví do tří měsíců.
 |
Propouštění má likérka už za sebou
Propouštění považuje Hnízdilová za jednu z nejnepříjemnějších věcí, která k její funkci patří. "Prošla jsem firmou od začátku a hodně lidí tu znám. Nejhorší chvilky jsme tu zažili, když nám odpadl vývoz do Ruska a museli jsme propouštět," vzpomíná s tím, že se to snažili řešit například předčasnými odchody do důchodu.
Dnes má palírna 108 stálých zaměstnanců a chystá se lidi nabírat. Přes prázdniny vypomáhalo asi patnáct brigádníků. Ročně Palírna u Zeleného stromu vyprodukuje osmdesát tisíc hektolitrů lihovin.
Nepamatuji si obličeje
Jako manažerka cítí velkou výhodu v tom, že prošla firmou od dřevěné boudy, kde se starala o to, v čem půjde rum, zelená či vodka do obchodů, přes výrobu až do generálského křesla.
"Nikdo mě nemůže jen tak opít rohlíkem. A po pravdě, ani si to netroufnou, protože to o mně vědí. Nedovedu si představit situaci, o které bych nevěděla, jak ve firmě probíhá," říká Hnízdilová. Za velkou nevýhodu považuje to, že si nepamatuje obličeje.
Je to spojené i s tím, že jako šéfku jedné z největších továren ve městě ji v Prostějově poznávají i lidé na ulici.
"No a já nevím, jestli mě znají jen tak, nebo jsem s nimi třeba minulý týden jednala v kanceláři. Vadí mi to. Je to nepříjemné, ale nejde to nacvičit. Zkoušela jsem to," říká s úsměvem Hnízdilová.
Naposledy ji na pumpě, když brala do auta benzin, oslovil muž s otázkou: "Tak co, už ten rum jde lépe?" "Jasně, že jsem se z toho diplomaticky vymluvila, ale vůbec jsem netušila, jestli je to obchodní partner nebo jen chlápek, co pije rum," vzpomíná.
Krize je už snad za námi
Nějakou výhodu jako žena v manažerské funkci moc necítí. Starší elegantní dáma se nestydí zajít mezi své lidi do výroby, ani na vrátnici za návštěvou nepošle místo sebe sekretářku. "Nezáleží na pohlaví, ale na tom, kdo proti vám stojí a v jaké je to situaci," říká Hnízdilová.
Krizi ve firmě a mezi společníky si prožila asi před čtyřmi roky. "Dokonce jsem chtěla odejít," přiznává. Mezi dvanácti současnými společníky to občas zaskřípe, a tehdy se Hnízdilová nemohla dohodnout s jedním z nich. "Bylo to dlouhodobější, nepříjemné, ale nakonec jsme si to vyříkali a dobře to dopadlo," říká Hnízdilová.
Peněz na utrácení firma ještě moc nemá, ale hasiči mají při sponzoringu vždy zelenou. Starorežná se snaží spolupracovat se školami, ve městě je střední barmanská a škola pro děti s více vadami. Palírna je tradičním sponzorem barmanské soutěže Hanáckého poháru, kde se míchá ze surovin Starorežné.
Nejsem utrácivá
Prostějovská manažerka se nevozí v luxusních vozech. Ve svých sedmapadesáti letech jezdí ve starším Opelu Omega a výdaje domácnosti řídí manžel. Spolu se synem a jeho rodinou žijí ve svém původním domku plném domácích zvířat.
Hnízdilová nejraději pečuje o papoušky rozely a korely, psa, kocoura. "My máme zvířata na mazlení," konstatuje s tím, že ani domácí slepice nikdo v rodině nedokáže zabít, takže umírají stářím. "Pod hruškou máme hřbitov," dodává.
Ideálním místem pro dovolenou je pro ni Chorvatsko. "Byla jsem ledaskde, ale tam se mi líbilo nejvíc," říká s tím, že vhodným místem k odpočinku je i přehrada za městem.
|
Dotazník Emilie Hnízdiilové |
| * Cítíte v byznysu jako žena nějaké výhody či nevýhody? |
| Být ženou v byznysu je výhodou i nevýhodou stejně tak, jak je tomu i u mužů. Záleží vždy na tom, kdo je protihráčem. |
| * Jak hospodaříte s časem? |
| Zdá se mi, že ho mám stále málo, tudíž asi nehospodařím tak, jak by bylo potřeba. |
| * Jak hospodaříte s penězi? |
| Nepatřím mezi utrácivé typy. V podniku pochopitelně musím sledovat tok každé koruny a doma, dá se říci, neutrácím téměř nic. |
| * Jak se připravujete na strategická rozhodnutí? |
| Nedá se říci, že by bylo možno určit přesné období přípravy. Je pochopitelné, že důležitá rozhodnutí člověk neudělá většinou bezděčně nebo unáhleně. |
| * Jak dosáhnout cíle při obchodním jednání? |
|
Vyjednávací taktiku je třeba volit podle typu osobnosti, podle jeho nálady, podle problému, který je potřeba řešit, podle denní doby, často i podle počasí. Zásadní je být dobře připraven, vybaven fakty a argumenty, které v jednání hodně pomohou. |
| * Co nejlépe platí na podřízené? |
| Na podřízené velmi silně platí pochvala. Je to jistě známá věc, že s bičem se daleko nedojde. Pochopitelně, že je také potřeba přísnost a zásadovost, stejně jako rovný metr pro všechny. |
| * Nejzajímavější setkání v životě? |
| Nemohu říci, setkání s kým by bylo právě to nejzajímavější. V životě jsem se setkala s opravdu známými osobnostmi, ale nemohu říci, že by ve mně zanechaly větší dojem, než někteří úplně obyčejní lidé |
| * Nejtěžší okamžik kariéry? |
| Nejtěžším okamžikem snad bylo, když nám nebyly přiznány vývozy, které pro nás prováděl tehdy státní dopravní podnik. Naše společnost se rázem ocitla na pokraji krachu. |
