Výsledek? Většinou šeď a průměr. Nepovedená snaha o "světovost", nesmyslně velká nabídka bez nápadu. Ale i zbytky od včerejška nebo židle přišroubované k podlaze, aby je nikdo neodnesl. Jen pár skvělých restaurací, kde o nabídce přemýšlejí a kde vaří zkušený kuchař.
Na druhé straně nás nikde neošidili, na jídlo jsme až na výjimky nemuseli dlouho čekat a toalety jsou lepší než v minulosti. Stačí to ke spokojenosti?
Hospody "a la" všechno možné
První pokrm, se kterým se za tři dny putování setkáváme, jsou těstoviny a la Bologna v Holašovicích. A jako by to první "a la" poznamenalo celou naši cestu. Nabídka restaurací, které postupně navštívíme, je jedno velké "a la", tedy po způsobu něčeho nebo někoho.
Podle italské kuchyně, podle toho, co vaří hospoda v sousedství, podle toho, co majiteli chutnalo někde v zahraničí. Jen ne nic vlastního. V 18 restauracích nám nabídli zhruba 1 500 pokrmů, ale jen málo z nich nás zaujalo natolik, že bychom je chtěli ochutnat.
. Které restaurace jsou nejlepší? |
Setkat se s nápadem, třeba jednoduchým, který by dal hospodě styl a šmrnc, se nám podařilo v podstatě jen třikrát - v kroměřížské Scéně, českokrumlovské Maštali a Hanácké restauraci v Olomouci. Všude jinde nacházíme záplavu pokrmů s podivnými názvy, u kterých předem nevíte, co dostanete.
Prsa Madonna nebo steak Jim Morrison, ale i špagety carbonara, carpaccio z lososa, salát caprese... K tomu moře vepřových a kuřecích nudliček, těstovin na tisíce způsobů a podivných směsí masa s čímkoliv.
Špatně sestavené jídelní lístky a jídlo, které zasytí, ale nenadchne, jsou nejvýraznější poznatky z cesty. Proto jsme naprosto nadšeni, když narazíme na jídlo, které se nápadem a chutí vymyká všem ostatním.
Bodovala Kroměříž
A není to otázka ceny. Vítězem testu se stala restaurace Scéna v Kroměříži s poledním menu (hlavní jídlo + polévka, kolik sníte) za 75 korun. Všechna jídla byla nápaditá a chutná (alespoň ta, která jsme vyzkoušeli).
"Skvělá kuchyně, kvůli které se vrátíte, skvělý personál, který vám zážitek z jídla zpříjemní, a pěkné prostředí," říká Roman Vaněk. "Je vidět, že tady o tom někdo hodně přemýšlel."
. Test restaurací v bodechVítěz testu: Restaurace a kavárna Scéna v Kroměříži. Prostředí, jídlo i obsluha na jedničku. Propadák testu: Restaurace Vyšehrad v Praze. Židle přišroubované k podlaze a ohřívaná jídla z mrazáku. Nejvíc jsme si pochutnali: V Hanácké restauraci v Olomouci a v kroměřížské Scéně. Obě restaurace nabídly originální jídelníček a chutné pokrmy. Nejlepší pokrm: Řádně nabity zemsky šeške, zelí (bramborové knedlíky plněné uzeným masem a škvarky) za 73 korun v Hanácké restauraci v Olomouci. Nejhorší pokrm: Těstoviny a la Bologna za 65 korun v Holašovicích. Zbytky od včerejška s cizokrajným (a ještě chybným) názvem. Nejlepší guláš: Hanácké guláš s hrnkovó knedló s klobásou za 80 korun v Hanácké restauraci v Olomouci. Nejlepší polévka: Zelná v pražské Potrefené huse za 59 korun. Nejhorší polévka: Dršťková za 20 korun v českokrumlovské Formance. Nejlepší sladké jídlo: Vidina děvečke (maxišulánky s mákem) za 53 korun v Hanácké restauraci v Olomouci. Nejhorší sladké jídlo: Lívance za 50 korun v telčské restauraci U Zachariáše. Víc než půl hodiny jsme čekali na studené a tvrdé placky. Nejlepší obsluha: V českokrumlovské Maštali. Milá příjemná servírka s profesionálním přístupem. Nejhorší obsluha: Na pražském Vyšehradě. Na jídelní lístek jsme čekali dvacet minut. Dobrý oběd nemusí být drahý. Potvrdil to vítěz testu - kroměřížská Scéna. Jídla z menu za 70 korun chutnala skvěle. |
Proč Japonci nezajdou v Holašovicích na jídlo
Restaurace v jednom z památkově chráněných objektů přímo na návsi kouzelné jihočeské vesničky Holašovice má všechny předpoklady okouzlit domácí i zahraniční návštěvníky. Neokouzlí. Nabízí "domácí babiččinu" kuchyni, ale v hodně amatérském provedení.
Na jedné straně vynikající čerstvě připravené zelí, na druhé mastné bramboráky z mražených polotovarů a nechutné studené těstoviny. "Klasika, těstoviny, tomatový dresink, oliva, možná mleté maso," odpovídá číšník-majitel na otázku, co to jsou těstoviny a la Bologna.
"Jaké? Nevím, asi mašličky, špagety to nebudou." Nakonec máme na talíři smíchané dva druhy těstovin zbylých od včerejška s kousky vepřového masa polité studeným kečupem a posypané nivou.
Kolem krouží davy Japonců, ale na jídlo nezajdou. Za čtvrt hodiny je autobus zaveze do Krumlova, kde se najedí lépe. Není divu.
Kulturní šok na Vyšehradě
Druhý šok nám připravila restaurace na pražském Vyšehradě. Židle na zahrádce pod cedulí Národní kulturní památka jsou přišroubovány k podlaze, přisunout si je blíže ke stolu nelze - silnější dřou břichem o stůl, děti nedosáhnou na talíř. Za necelou hodinku, kterou tady strávíme, to spolehlivě odradí řadu hostů.
Typický příklad restaurace, kde počítají s tím, že host už podruhé nepřijde. Dvacetiminutové čekání na jídelní lístek, záchody za plechovými vraty a skladem na klíč, o který si musíte říct, a jídlo z mrazáku jsou jen utvrzením, že sem už příště ne.
Nejlepší guláš měli v Olomouci
Že dobré jídlo nemusí být drahé, jsme si potvrdili v Hanácké restauraci v Olomouci. Hanácké guláš s hrnkovó knedló s klobásou a kozí rožiska, který stál 80 korun, patřil k těm levnějším jídlům. "Nejlepší guláš, jaký jsme jedli, omáčka žádný pudink, hrníčkové knedlíky nádherně načechrané... Je vidět, že tady vaří zkušený kuchař," rozplýval se Radek Šubrt.
Jaká je úroveň českých restaurací?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 čtvrtek 3. července 2008. Anketa je uzavřena.
