Hrozí Česku krize a la 1997?

Stejné i jiné. Horší i lepší. Podoba ale není čistě náhodná. Domácí ekonomice hrozí problémy. Připomínají ty, které ukončily sen o českém hospodářském zázraku v roce 1997. Společným jmenovatelem jsou dva propady - ve veřejných financích a v zahraničním obchodě. Ten první je větší a nebezpečnější než býval před lety. Do voleb zbývá jen o málo kratší doba než v roce 1997.

Nedá se však čekat, že by vláda ve snaze zachránit státní pokladnu přišla se škrty výdajů. To pod velkým tlakem kabinet před čtyřmi lety v "balíčcích" udělal. Ten současný naopak přichází s rozpočtem s velkým schodkem. Vláda se za každou cenu rozhodla pumpovat další peníze do rozjeté ekonomiky, i když většina odborníků jasně říká, že to prospěšné není.

Propad v zahraničím obchodě je naopak menším problémem než tenkrát. Dovozy sice převyšují vývozy, poslední čísla - přestože varovná - však potvrzují, že do země vozí hlavně investoři zařízení pro výrobu ve svých továrnách. Ani spotřební zboží a potraviny však zanedbatelné nejsou.

O vysokém deficitu zahraničního obchodu čtěte ZDE.

Investoři jsou ale zároveň i vývozci a ve slábnoucí Evropě budou mít pravděpodobně problémy své zboží prodat. Český export je však dnes výrazně kvalitnější. Někdejší polotovary, ocel a suroviny, vytlačily ze statistik sofistikované technologie a stroje.

Dnes máme co vyvážet a nabídnout ve vyspělých zemích. Ty na tom však nejsou dobře, a tím naše problémy prohlubují. V roce 1997 naopak Evropa i USA jely naplno a nakupovaly. My jsme však neměli co nabídnout. Z tohoto pohledu je dnes situace výrazně lepší.

Naprosto nesrovnatelná je pozice české koruny. Před zmiňovanou krizí byla pevně svázána s německou markou. Dnes se pohybuje naprosto volně. Spekulativní portfoliové investory pohrávající si s kursem měn vystřídaly v Čechách firmy, které staví továrny a mají dlouhodobější zájmy. Útok horkého kapitálu tedy není akutním nebezpečím.

Výrazně lepší je i pohled na domácí finanční domy a podniky, jimž půjčují. "Banky jsou kompletně v soukromých rukou a své zákazníky z řad firem si obezřetně a pečlivě vybírají" říká ekonom Jozef Kovalovský z ČSOB. Skončila doba velkorysých půjček bez jasných návratů.

A tak by i případné zvýšení sazeb provázející oslabení koruny a růst cen neměly na podniky tak velké následky. Takové objemy peněz jako tehdy jim dnes nikdo nepůjčí.

I lidé jsou jiní. Dnes jako tehdy sice věří v budoucnost ekonomiky a hodně utrácejí. Podniky jim platí vyšší mzdy, než o kolik zvyšují svůj výkon. Mnohem více lidí žije však dnes na dluh. Takže případné zdražení půjček by se na jejich životním standardu výrazně podepsalo. Stejně jako růst cen vyvolaný oslabenou korunou. Podle ekonomů by se totiž právě tak krize projevila nejdříve.