A čekání na peníze se někdy protáhne i na půl roku. Kvůli vysokým cenám nemovitostí - zejména ve velkých městech - navíc levné hypotéky, které slouží ke koupi či stavbě nových bytů a domů, zůstávají spíše pro bohaté, lidé s nízkým příjmem na ně nedosáhnou.
Například rodina, jejíž členové za měsíc dohromady vydělají čistého 26 tisíc korun, by dostala zhruba milionový úvěr, a pokud by ho splácela dvacet let, měsíčně by bance posílala asi devět tisíc korun, respektive šest tisíc se státní podporou.
Její výdaje spojené s úvěrem by tím však ještě neskončily. K tomu je totiž třeba přípočítat pojistné, bez něhož banka úvěr vůbec neposkytne. A to zvýší měsíční splátky o několik stokorun.
Navíc ještě před tím, než začne rodina úvěr čerpat, musí uhradit poplatky bance za zpracování úvěru, katastrálnímu úřadu, notáři a odměnu odhadci, který nemovitost ocení. Ty jsou zpravidla vyšší než dvacet tisíc korun.