Opět nám dojde, že bezpracný zisk je fikce, prorokuje šéf Raiffeisenbank.

Opět nám dojde, že bezpracný zisk je fikce, prorokuje šéf Raiffeisenbank. | foto: Profimedia.cz

Hypotéky v Česku mohou podražit, říká ředitel Raiffeisenbank

  • 29
České banky nemají dostatek peněz na dlouhodobé úvěry a hypotéky, říká šéf Raiffeisenbank Lubor Žalman. Podle něj bude zlepšení situace trvat dva až tři roky. A úroky u takzvaných dlouhých peněz mohou jít ještě nahoru, až začne stát prodávat státní dluhopisy, kterými chce umořit část svého dluhu.

Jak vypadá aktuální situace v českém bankovnictví?
Bankovní sektor má přebytek vkladů nad úvěry; peněz je tady až příliš. Jenže jen těch takzvaně krátkých, které lze půjčovat na krátké období. Naopak chybí dlouhé peníze. České banky totiž mají dost peněz z vkladů od lidí a firem, jenže tyto zdroje nemohou půjčovat na dlouho, protože musí být prakticky stále k dispozici na vrácení. A zdroje pro dlouhé peníze jsou nedostatkovým zbožím na celém světě včetně Česka. Od toho se odvíjí i situace v úvěrování. Dnes není problém dát provozní úvěr dobré firmě, ale je problém půjčit jí na několik let.

Jak to fungovalo s dlouhými penězi před krizí?
Představte si, že vám půjčím tisícovku, vy ji půjčíte sousedovi a soused ji půjčí mně. Každý z nás je na tom stejně jako před půjčkou, ale na světě se najednou vytvořily tři tisíce nových peněz. Tak to vypadalo před krizí. A stejně jako se dají peníze vytvořit, tak se dají zrušit. Kolečko s jednou tisícovkou proběhne opačným směrem a ze zeměkoule zmizely tři tisícovky. S krizí tak zmizely ze světa biliony dolarů – hlavně dlouhých peněz. Dříve si banky půjčovaly dlouhé peníze mezi sebou nebo vydávaly obligace, které od nich kupovaly penzijní fondy či pojišťovny. Ty jsou ale dnes obezřetné, samy utrpěly ztráty, které musely něčím zalepit. Situace je tak daleko, že už si rozmýšlejí i to, zda vůbec půjčí státu, který jejich peníze na krytí rozpočtových schodků také potřebuje.

Kdy by se v Česku mohlo dlouhé půjčování zlepšit?
Bude se to zlepšovat velice pozvolna, v řádu dvou až tří let. Tato krize není žádná rýma, svět se změnil. Pravidla se nastavují úplně znovu a dlouhé peníze už zůstanou cennějším zbožím než před krizí.

Týká se to i hypoték? Zatím to vypadá, že se banky o dobré klienty spíše přetahují.
Ano. Máte sice pravdu, že klasické hypotéky, které lidé používají na pořízení vlastního bydlení, jsou obecně bezpečné. Jenže my se díváme na celou paletu investičních příležitostí: zvažujeme nákup státního dluhopisu, půjčku lidem na bydlení nebo firmě na investiční úvěr. Na to všechno jsou potřeba dlouhé peníze, s nimiž teď nakládáme opatrněji než před krizí.

Kam podle vás půjdou úroky úvěrů?
V Česku koncem roku dlouhodobé sazby mírně vzrostou, protože ministerstvo financí bude hledat kupce pro státní dluhopisy až za 150 miliard korun. A toho bude muset přesvědčit atraktivním úrokem. Krátké sazby zůstanou, kde jsou, možná půjdou ještě níže, pokud ČNB dále sníží svou základní sazbu. Obecně se cena peněz už stabilizovala a do konce roku nečekám velké změny. V příštím roce se uvidí, zda svět skončí s deflací nebo inflací.

O kolik snižujete odhady na nemovitosti, na něž dáváte hypotéky? Jinak řečeno, o kolik předpokládáte, že ceny bytů a domů ještě klesnou?
Jak kde. Vidíme velké regionální rozdíly. Problém nemáme ve velkých městech, jako je Praha, Brno, Ostrava či Plzeň, kde jsme odhady prakticky neměnili. Naopak na venkově jsou rodinné domy velmi těžko prodejné, čemuž odpovídá i cena a potažmo riziko, které musíme zohlednit.

Vidíte budoucnost hypotečního byznysu v refinancování starých hypoték?
Rozhodně. Čím nižší budou prodeje nových hypoték, tím větší bude souboj o refinancování. Ale jde i to, jak bude proces přechodu pro klienta pohodlný. Chápete politiku bank, které si nechají například po pěti letech "ukrást" dobrého hypotekáře jen proto, že mu nabídnou podstatně horší podmínky než konkurence? Je samozřejmě lepší si klienta podržet, ale jde v podstatě o jednoduché počty: záleží, kolik lidí jim kvůli horším podmínkám skutečně odejde. Asi vědí, co dělají. My se snažíme ke klientům chovat fér.

Jak si české banky stojí v rámci svých zahraničních mateřských skupin? Stávají se pokladničkami svých matek, které z nich vyvádějí peníze ven?
My jsme dlužníkem mateřské Raiffeisenbank, takže u nás ta situace tak dramatická není. Je jasné, že matky českých bank mají starosti jinde než v Česku, ale zase mají za sebou podporu svých domácích vlád. A na to, aby Česko fungovalo jako pokladnička zahraničních bank, jsme příliš malí.

Mohou vést problémy zahraničních matek až k tomu, že české banky prodají, aby zachránily svůj domácí byznys?
Ne, to bych byl velmi překvapený. Prodáte slepici, která vám snáší zlatá vejce? Spíše bych předpokládal, že by se mohly zbavit svého byznysu dále na Východě.

Vidíte ve stavu ekonomiky pověstné světlo na konci tunelu?
Ano, je to světlo vlaku, jenž jede proti nám (smích). Je jasné, že to nejhorší nás ještě čeká příští rok. Nejen v bankovnictví, ale v celém hospodářství. Ale krize není na druhou stranu žádná tragédie. Mně se líbí myšlenka, že teprve touto krizí vstupujeme do 21. století. Svět se změnil, jsme na přelomu dvou epoch, ale to přináší také velké možnosti. Na mezibankovním trhu už opadla nervozita a problém likvidity je celosvětově vyřešen. Teď jde o to, nastartovat dlouhodobé financování, o což se snaží vlády v USA i v Evropě, ať už odkupem bankovních obligací nebo garancemi. A bankéři musí nově nastavit hladinu akceptovatelného rizika a smysluplný výnos. V uplynulých deseti letech jsme měli velké oči. Podceňovali jsme riziko a honili se za přehnanými výnosy. Teď se vracíme k obyčejným vkladům a úvěrům, z nichž bankéři žili stovky let předtím. Opět nám dojde, že bezpracný zisk je fikce.

Lubor Žalman (43 let)

Předseda představenstva a generální ředitel Raiffeisenbank začínal na počátku devadesátých let v Komerční bance. Absolvent Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a rekreační boxer pracoval později v poradenské společnosti McKinsey & Company a krátce pobyl v Home Credit International. V čele Raiffeisenky je pět let. Žalman je ženatý, má dvě dcery a vyznáním je prý rocker. Rád sportuje, kromě boxu se občas věnuje i fotbalu.