Invaze za prací nehrozí, uklidňují Češi Evropu

- Budou moci Češi hned po vstupu do Evropské unie pracovat bez překážek v západní Evropě? Čeští diplomaté začnou pravděpodobně v pátek hledat definitivní odpověď na tuto otázku při jednáních v Bruselu. Půjde o kapitolu "volný pohyb pracovních sil" a o to, aby překážky padly co nejdřív. Nebudou však mít vůbec lehkou pozici. Názory jednotlivých členů unie se zatím výrazně liší. Rakušané a Němci, kteří mají největší strach z levné pracovní síly východních sousedů, vyvíjejí silný tlak, aby se tato svoboda pohybu pro obyvatele nových členských států na několik let značně omezila. Řada evropských diplomatů považuje naopak omezení za zbytečné.
"Zkušenosti zemí, které přistupovaly do Evropské unie, ukázaly, že otevření trhu přineslo výrazný růst mezd v nových zemích. Rozhodně se nekonaly v žádném výrazném měřítku odchody do bohatších států. To byl případ Španělska i Portugalska," řekla nedávno v Praze Anna Diamantopolusová, komisařka EU pro sociální politiku a zaměstnanost.
Čeští vyjednavači zatím zaujímají jednoznačný postoj. "Nemyslíme si, že Češi zaplaví západní trh. Nechali jsme si udělat analýzy, které nám dávají silné argumenty," říká náměstek ministra zahraničí Pavel Telička.  Také Světová banka ve své studii míní, že Česko se ocitne při vstupu v podobné pozici jako Španělsko a Portugalsko, když v roce 1986 zamířily do EU. Žádné odchody davů Španělů či Portugalců do bohatších zemí s vyššími mzdami se nekonaly.
Při vstupu do Evropské unie sice platilo pro Španělsko a Portugalsko desetileté přechodné období, během něhož lidé z těchto zemí nemohli pracovat bez překážek v jakékoliv zemi unie. Toto omezení se však záhy ukázalo zbytečným.
"V těchto státech po vstupu do unie výrazně vzrostly platy, a tak se naopak řada Španělů a Portugalců, kteří předtím pracovali v cizině, vrátila domů," říká komisařka EU Anna Diamantopolusová.
Francie, která se zdála rozšířením unie nejohroženější, nezaznamenala po roce 1986 žádný vzestup nezaměstnanosti. S výjimkou roku 1987 tam v následujících čtyřech letech počet lidí bez práce naopak klesal.
Studie Světové banky popisující stav domácí ekonomiky přirovnává současnou pozici České republiky ve vztahu k Evropské unii ke Španělsku či Portugalsku před jejich vstupem. "Propast v příjmech je velmi podobná," míní banka.
Životní úroveň v obou zemích jižní Evropy poté, co se staly členy EU, výrazně rostla především díky prudkému vzestupu investic. Právě masivní investice se výrazně podepsaly na růstu platů. "Oběma zemím ekonomicky pomohl vysoký příliv zahraničních investic po vstupu do unie. Země, která je členem Evropské unie, je pro investory výrazně důvěryhodnější. Členství zaručuje vlastnická práva, rozumnou míru hospodářské soutěže a stabilní politiku," míní studie Světové banky.
Za deset let v Evropské unii se ve Španělsku zvýšily mzdy o 65 procent, v Portugalsku dokonce o 158 procent. Platy Francouzů naopak za stejnou dobu vzrostly jen o 46 procent. "Portugalci stále vydělávají méně než Francouzi. Rozdíl však není takový, aby je motivoval stěhovat se za prací do jiné země," říká Miroslav Sedlák, obchodní rada české ambasády v Portugalsku.
Nejen případ Španělska a Portugalska, ale celková zkušenost Evropské unie potvrzuje, že lidé se jen velmi málo stěhují za prací. Příliš na tom nezměnila ani skutečnost, že bez jakýchkoliv překážek mohou začít pracovat v zemi s vyššími platy. "Jen menšina obyvatel užívá možnosti stěhovat se za prací v rámci Evropské unie. Přitom by to pro ně bylo často velmi výhodné, neboť v jiných zemích unie vydělávají podstatně více. Přeshraniční mobilita je velmi malá. Jen asi pět milionů - z celkového počtu více než 376 milionů - pracuje v zemi, která není zemí jejich původu," míní Saskie Sassenová, profesorka sociologie Chicagské univerzity, v článku pro britský list Guardian.
Lidé podle ní odcházejí jen málokdy za lepšími podmínkami, když je životní úroveň v zemi jejich původu solidní. Ne volnost, ale naopak uzavření hranic vede podle studie Sassenové k odchodu řady lidí za prací do zahraničí. "Víme, že k podstatnému zvýšení počtu imigrantů v Evropě došlo v letech 19731974, kdy byly uzavřeny hranice.
K tak výraznému růstu by asi nedošlo, kdyby existovala možnost volného pohybu," míní Sassenová.
V roce 1996 například žilo v Německu jen 2,2 procenta obyvatel z jiných států unie a ve Francii 2,3 procenta. Německý Institut pro hospodářský výzkum odhaduje, že po třiceti letech od vstupu současných kandidátů do EU by mohli přistěhovalci z těchto zemí tvořit až 1,1 procenta obyvatelstva unie. EU může podle studie po vstupu kandidátů očekávat roční příliv až 335 tisíc lidí, přičemž po deseti letech by migrace mohla klesnout až na 150 tisíc "cizinců" ročně.