Postoj úřadů práce k zaměstnavatelům je zatím spíše výchovný, navíc jejich pracovníci argumentují tím, že nemají čas studovat inzeráty v denním tisku a že kontrolují zejména nabídku volných míst zveřejňovanou přímo na úřadech práce.
"Na naší nástěnce volných míst už žádný diskriminační inzerát nenajdete, sledujeme sice občas i nabídky práce v místních tiskovinách, ale razantní opatření vůči jejich zadavatelům jsme ještě nepřijali. Spíše je zatím vedeme jen k tomu, aby takové inzeráty nezveřejňovali," vysvětluje tisková mluvčí Úřadu práce ve Vyškově Jitka Koblížková.
Přestože mohou zaměstnavatelé dostat za inzerát pokutu, na jeho diskriminační formulaci často trvají. "Někdy je dost složité jim vysvětlit, že v inzerátu nesmějí upřednostňovat uchazeče určitého pohlaví. Zaměstnávali třeba na určitém místě ženu, byli s ní spokojeni, tak uvedou do nabídky, že zase dávají přednost ženě a jako diskriminace jim to nepřipadá," uvádí ředitelka Úřadu práce v Praze 8 Markéta Vacíková.
Viditelný důsledek však přece jen osvěta úřadů práce a vydavatelů inzerátů má - počet diskriminačních inzerátů klesl. "Procházím denně noviny a vidím, že se v nich diskriminační inzeráty objevují už jen málokdy," říká Ladislava Steinichová.
Potvrzuje to i majitel inzertních novin Jobmaster Martin Nesměrák: "Už dlouho si k nám žádný podobný inzerát nikdo nedal. Když zákon vstoupil v platnost, upozorňovali jsme na něj zákazníky a oni si pomalu zvykli takové inzeráty nedávat. Za jejich obsah však ručí oni, my je můžeme jen upozornit na nešťastnou formulaci.
"Přímo s diskriminačními inzeráty se sice už moc často nesetkáváme, ale je to tím, že inzerující společnosti našly nové formulace, které plně nahrazují 'zakázané texty'," oponuje Kateřina Furlongová z personální společnosti Robert Half Czech Republic. Podle Terezy Kozánkové ze stejné společnosti by měl například zájemce za heslem práce v mladém kolektivu číst: hledáme člověka do 25 let.
Zatímco v tuzemských novinách se diskriminační inzeráty ještě zveřejňují, ve vyspělých zemích je to nemyslitelné. "Zřídkakdy jsem se setkala s diskriminačním inzerátem v Jižní Americe nebo Hongkongu, ale v Severní Americe už vůbec ne. Tam by se takový zaměstnavatel zcela znemožnil, existuje celá řada organizací, které diskriminaci hlídají, a hned by ho hnaly k soudu. Problémy by měl na rozdíl od tuzemska i vydavatel, který by inzerát zveřejnil," říká Rostya Gordon-Smithová, která působila jako personální manažerka v mnoha zemích světa.
