Muslimka zahalená v nikábu pózuje před pouličním krámkem v Londýně.

Muslimka zahalená v nikábu pózuje před pouličním krámkem v Londýně. | foto: Profimedia.cz

KOMENTÁŘ: Blíží se islámský kapitalismus?

  • 342
V Česku se teď řeší vznik vládní koalice a jak dál zemi opevnit před migranty. To bude však jen střípek v ekonomických dějinách Evropy, kde se chystá přeměna kapitalismu. Ten je totiž je za vrcholem a nyní se přerozděluje, jak se dá, aby se volič nenadřel, píše v komentáři Aleš Michl, externí poradce ministra financí, ekonom fondu Quant.

Kamarád Lukáš mě vytáhl do Londýna na motocyklové závody. Mezi hotelem a okruhem jezdíme Uberem. Vozy této taxislužby často řídí přistěhovalci. Na tuhle práci většinou narazí po příjezdu na ostrovy nejdříve a mohou si tak přivydělat. Vezl nás zatím Ibrahim, Alisher, Farkhodbek, Zahedur a Polák Marian.

Každý třetí Londýňan je jako ti řidiči Uberu – narozen v cizině, migrant. Když to vidíte, je srandovní, co v Česku způsobilo přijetí dvanácti migrantů a jak to ovlivnilo volby. Londýn vede Sadiq Khan – první muslimský starosta metropole v západním světě. Mimochodem vzdělaný právník, pátý z osmi dětí pákistánských přistěhovalců do Británie.

Aleš Michl, externí poradce ministra financí, ekonom fondu Quant

Tyhle příběhy nám ukazují, co čeká velké evropské metropole. A jelikož my s firmami z těch metropolí obchodujeme, ovlivní to i českou ekonomiku. Ať už přijmeme třináctého, čtrnáctého, padesátého, tisícího migranta, nebo zůstaneme u dvanáctky – prostě nás to ovlivní.

Jsme ve čtvrti Croydon na jihu Londýna. Na radnici místní městské části jsou běžně nápisy v pěti světových jazycích. Na místním imigračním každé ráno před otevřením fronta.

Do toho Uberu si beru pravidelně noviny. V jednom z článků napsali, že kolem roku 2030 se počet migrantů v Londýně vyrovná klasickým konzervativním Britům.

Nebritští Britové

Teď, v roce 2017, tam žije 8,6 milionu lidí. V roce 2030 jich má být 10 milionů, 5 milionů versus 5 milionů.

V deseti z 32 londýnských obvodů je nejvíce migrantů z Indie. Londýňané narození v Nigérii, Polsku, Turecku a Bangladéši dominovali alespoň ve třech dalších obvodech. Třeba v Brentu nebo Haringey však již migranti tvoří 54 procent populace. A v Kensingtonu, Chelsea nebo ve Westminsteru je to vyrovnané.

Sednu do místní kavárny, píši tento článek a uvažuji – tyhle migrační trendy jsou pozitivní, nebo negativní pro ekonomiku? Zajímá mě přitom dlouhodobější pohled.

Neřeším, že teď je nějaká pracovní síla potřeba, když se Evropané chtějí dívat více na televizi a ještě je nenahradili roboti. Neřeším ani dopady na bezpečnost. Zajímá mě, zda mohou tyhle trendy totálně změnit evropský ekonomický systém.

Zkuste si dát v centru Croydonu kafe a dívat se na ulici – tyhle myšlenky na vás prostě přijdou.

Německý filozof a ekonom Max Weber napsal již v roce 1904 esej nazvanou Protestantská etika a duch kapitalismu. Na začátku díla říká, že statistiky ukazují nápadnou věc: podnikatelské vrstvy, vlastníci kapitálu i nejkvalifikovanější dělníci jsou v relativně vyšší míře vyznání protestantského než katolického. Protestanti podle něj pomohli vytvořit ducha kapitalismu, díky němuž došlo k rozmachu podnikání, obchodu. Čistě kupecko-obchodní charakter podnikání, existence kapitálu, investice a oddělené účetnictví existovaly podle Webera i v jiných kulturách a dobách. V Číně, v Orientu či v evropském středověku se muselo hospodářství nějak vyvíjet a tyto prvky se v různých variantách vyskytovaly. Byly to však tradiční postoj k životu, způsob práce, přijatelná míra zisku a tradiční způsob obchodování a vztahy k dělníkům, které omezovaly plné rozvinutí kapitalistického potenciálu.

U toho londýnského kafe si říkám, že jestliže pro vznik ducha kapitalismu byla důležitá forma náboženství, pak nárůst počtu muslimů a hinduistů, případné pokračování migrace do Evropy, zahálka a nízká porodnost původních obyvatel, to vše dohromady, přece může znamenat vznik úplně jiného ekonomického směřování. Však počet lidí, kteří v Británii navštěvují mešity, se blíží počtu lidí docházejících do anglikánských kostelů.

Evropa prošla kapitalismem, část socialismem. Pak si střihla sociální stát a přerozdělení – dokonce i golfové kluby a sauna pro koně vznikly z dotací.

Kapitalismus je za vrcholem

Teď se přerozděluje, jak se dá, aby volič nedřel jako před sto lety. Během pracovní doby si stihl nakoupit věci, které nepotřebuje, a večer stihl ještě proletět všech (sto)padesát televizních kanálů.

Popravdě, nemám u toho kafe příliš tušení, jak moc otočí Londýn a evropskou ekonomiku islámský kapitalismus. Jak dlouho ten přerod bude trvat. Předpokládám ale, že se tak stane. Nevím, co jiného čekat, když vidím tyhle trendy.

Z dějin se ví, že osmanská říše zaspala průmyslovou revoluci a ekonomicky jí to spíš drhlo, než že by ekonomicky rychle rostla – nebyl to ten dravý protestanský duch kapitalismu. Hodně to rozhodne střední třída z islámských zemí, generace dnešních třicátníků a mladších, jestli se jejich dravost a touha podnikat proti jejich předkům zvýší a nebudou se tolik svazovat s náboženstvím.

Vím, u nás se teď řeší vznik koalice a jak dál zemi opevnit. Bude to však jen střípek v ekonomických dějinách.

Ekonomicky se nedá uniknout tomu, co vidím v Londýně. Jsme závislí na exportu. Obchodujeme s Evropou. Tak jako jsme přepsali učebnice po konci socialismu, tak jako v makroučebnicích teď dominují ekonomičtí levičáci, tak jednou převládající víra nových Evropanů změní pohled na tradiční kapitalistické veličiny – zisk, úrok, peníze, fungování ekonomiky.

Už mířím z té kavárny pryč.

Volám Ubera – Mussokhon na mě čeká, aby mě odvezl.