„Je to symbol nadcházejícího léta,“ raduje se Říman Francesco a s libostí pohlíží na svůj kopeček zmrzliny, která je součástí italské DNA. Zmrzlinářství se stalo jedním z center společenského života na hlavním náměstí čtvrti Testaccio, kde se prohánějí děti na koloběžkách a vychutnávají znovu nabytou svobodu. O jejich radosti po více než dvou měsících izolace svědčí i jejich veselý křik, s nímž se pouštějí do hry.
Francesco očekával netrpělivě, až se zase bude prodávat domácí zmrzlina. „Teď jsem si jistý, že dohoním ztracený čas! Miluju zmrzlinu, patří k létu a teplu, jež se vracejí,“ svěřuje se a pouští se do vanilkové a čokoládové zmrzliny korunované šlehačkou.
Podle studie, kterou zveřejnil hlavní italský zemědělský odborový svaz Coldiretti, spotřeba zmrzliny v Itálii prudce stoupla s tím, jak byla zrušena karanténa a nastalo pěkné počasí. „Moc mi to chybělo,“ potvrzuje Marco v tričku odhalujícím tetované paže. Roušku má staženou na krk, aby si mohl vychutnat „nejlepší zmrzlinu v Římě“.
Tiziana se smíchem líčí, jak každý den s manželem sledovali krámek, jestli už má otevřeno. „Šli jsme sem hned první den,“ říká.
Jeden kolemjdoucí neodolal, aby neokusil tuto pochoutku. „Začíná to slibně,“ konstatuje Riccardo a otáčí svým kornoutkem. „Pro mě je to opravdová vášeň. Na zmrzlinu mám chuť pořád,“ přiznává.
Chybí turisté
V historickém srdci Říma, které se vzhledem k pandemii nemoci covid-19 vyprázdnilo, už neproudí tisíce turistů lízajících zmrzlinu v každé denní hodině. Zmrzlináři se tu netváří radostně. Nicméně několik kolemjdoucích či zaměstnanců v této čtvrti si dopřává toto malé potěšení, aby oživili svůj příliš poklidný den.
Elegantní zmrzlinářství Giolitti založené před 120 lety a umístěné blízko Panteonu, kde se před pandemií obvykle zastavovali všichni turisté, využívá příležitosti a zkouší nové chutě zmrzliny. V jeho cukrárně lidé nestojí ve frontě.
„Máme mnohem méně zákazníků,“ potvrzuje majitelka Giovanna Giolittiová, vnučka zakladatele firmy, která musela svých 40 zaměstnanců převést na částečný úvazek. Zatímco dříve tu přes den pracovalo 20 zaměstnanců, nyní jich je jen šest. „Nemáme tu skupiny turistů, kteří přicházeli po stovkách, a také mnoho úředníků z této čtvrti, kteří si dříve zmrzlinu kupovali, pracuje z domova,“ konstatuje.
Šest kilo zmrzliny na hlavu
Firma, která zásobuje také restaurace, z nichž mnohé jsou ještě zavřené, se za karantény zaměřila na dodávky zmrzliny domů. Giovanna přiznává, že s netrpělivostí sleduje zprávy o znovuotevření hranic, které by znamenalo návrat turistů.
V Itálii, která je světovým lídrem ve výrobě domácí zmrzliny, je 39 tisíc zmrzlinářů, kteří zaměstnávají asi 150 tisíc lidí. Jejich roční obrat činí 2,8 miliardy eur (75,6 miliardy korun).
Každý Ital sní v průměru více než šest kilogramů zmrzliny ročně a nejraději má domácí zmrzlinu. Na výrobu zmrzliny se ročně spotřebuje 220 milionů litrů mléka, 64 milionů kilogramů cukru, 21 milionů kilogramů čerstvého ovoce a 29 milionů kilogramů dalších produktů.
