Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Špička v high-tech zemědělství. Izrael vypěstuje v poušti bylinky i jahody

  16:00aktualizováno  16:00
Izrael patří mezi špičky v oblasti high-tech. Svět ale překvapuje i v zemědělství, přestože zemi z více než 60 procent tvoří poušť. Izraelci sází na moderní pěstební metody. Konkurence mezi zemědělci je veliká a firmy se předhánějí, jak procesy ještě více vyladit. Novinkou je třeba mobilní aplikace, která pěstitelům umožňuje sledovat sklizeň plodin v reálném čase.

jahodová pole v izraelském mošavu Cofit. | foto: Hedva Sanderovitz Pikiwiki Israel, via Wikimedia Commons CC-BYCreative Commons

Kolem silnice východně od Haify se to zelená. Pro Středoevropana sice ne tak moc, ale v porovnání s mnoha jinými částmi Izraele jsou tu krásné lesy. Táhnou se po strmých kopcích, které by snad zdolal jen kamzík. Jeden by řekl, že nic pro zemědělce. Navíc půda je kamenitá a teď během léta i hodně vyprahlá.

Start-up nation jede dál. Izrael láká investory mnohem víc než Evropa

Není divu, že se tu daří hlavně průmyslu a informačním technologiím. Pár kilometrů odtud směrem k moři je právě centrum Izraele pro tato dvě odvětví – Haifa. A jak se říká: „Jeruzalém se modlí, Tel Aviv baví a Haifa pracuje.“ Je tu jedna z největších ropných rafinerií v Izraeli, ale i technologické centrum a hodně chemiček. Přesto právě po dálnici mezi zalesněnými strmými kopci míříme za Avim Zitherspielerem, jedním z nejznámějších zemědělců v Izraeli. Tento osmapadesátiletý farmář sice nestojí za nejslavnějším izraelským vynálezem – kapkovou závlahou – jméno však má.

Často vystupuje v televizi a na jedné rozhlasové stanici má i svůj vlastní pořad o pěstování bylinek, koření a hlavně o tom, jak je správně využít. Znají ho i lidé třeba také v americkém Los Angeles a San Diegu, německém Düsseldorfu, Londýně, a dokonce i v islandském Reykjavíku. Všude tam jsou totiž obchody s jeho kořením a bylinkami.

Jen co se vzdálíme od Karmelských hor, vjíždíme mezi pole a dál do Galilejského Betléma. Tady, zhruba na půl cesty mezi Haifou a Nazaretem, je Ziterspielerova farma.

Lán opuncií tady nepřekvapí. Ale pěstují se zde i bylinky, které známe ve střední Evropě. A to právě díky kapkové závlaze, kterou tu používají snad všichni zemědělci. Rostliny se totiž zalévají přímo u kořenů a nedochází tak ke ztrátě vody odpařováním. Nejde to přehlédnout, všude po polích, zahradách či parcích jsou po zemi či nízko pod ní nataženy proděravelé hadice, jimiž se zalévá. Také pole Avi Ziterspielera jsou jimi protkána.

Na začátku byla máta

Příběh jeho úspěšné farmy začal mátou. Když jeho rodiče přišli z Polska do Izraele, netušili, co budou dělat. Psal se právě rok 1948 a oni si mohli vybrat, zda se připojí ke kibucu (zemědělská osada, která hospodaří formou kolektivního vlastnictví, pozn. red.), nebo ke kapitalističtější formě – mošavu. Nakonec si vybrali mošav.

Izraelci uvařili biblické pivo. Takové, jaké mohl pít i Ježíš

„Táta si tehdy všiml, že v Izraeli roste máta. Na polích, která nám byla přidělena, ji začal pěstovat. I když farmářů, kteří mátu pěstují, je dnes v Izraeli několik, byl první,“ vzpomíná Avi Zitherspieler. Později jeho otec přidal majoránku, rozmarýn, aloisii citronovou a taky micromerii, která roste právě na severu Izraele. Dává se do dnes velmi populární směsi koření zátaru, ta má však na Blízkém východě mnoho variant. Zrovna na svůj zátar je Avi Zitherspieler hrdý a nedá na něj dopustit.

Když velel své jednotce v armádě (povinná vojenská služba je v Izraeli téměř pro všechny), dával ho vojákům, aby měli více energie, když docházely zásoby jídla. Přidává do něj mimo jiné yzop a sezamová semínka. „Nejlepší je smíchaný s olivovým olejem. Na salát anebo prostě jen tak s chlebem,“ radí.

Jeho otec byl inovátorem v tom smyslu, že zkoušel, jaké bylinky se dají v Izraeli nejlépe pěstovat. Mimo jiné začal dodávat oregano pro jednu firmu v americkém Baltimoru. Pak zase vzal zakázku pro jednu francouzskou farmaceutickou společnost na astividu trnitou.

„Jen co jsem přišel ze školy, hodil jsem brašnu k plotu a šel jsem na pole. Domů jsem se dostal až za tmy,“ vzpomíná Zitherspieler. Ne, nevadilo mu to, bylinky jsou prý jeho život.

Ne vždycky to však bylo snadné. Když jeho otec přijal zakázku na astividu trnitou, ani nevěděl, jak tahle rostlina vypadá. Pomohl místní učitel biologie s tím, že to, co potřebuje, roste kolem v kopcích. Vyžádal si tedy povolení a s rodinou sklidil sto kilo. Ovšem kořenů, což u tohoto trnitého keře nebylo snadné. „Byla to těžká práce. Dneska už by nám to nedovolili. Ale díky tomu jsme si tehdy mohli koupit první ledničku,“ usmívá se Zitherspieler na doby, kdy mu bylo deset let.

On sám se už do experimentů jako jeho otec nevrhá. Za ty dlouhé roky už ví, čemu se na jeho polích daří a co je lepší nechat vyrůstat jinde. Byznys postavil na míchání směsí koření a bylinek. Hledá nejlepší chutě.

Místo čtení Talmudu programování. Ortodoxní židé pomůžou izraelskému IT

Obchody má i v řadě izraelských měst i v Netanji, Aškelonu nebo v Eilatu, ale tady v Galilejském Betlémě je ten hlavní. Vypadá jako hangár. Je hned vedle polí a jsou v něm dlouhé řady stolů s mísami plnými koření. Ovšem téměř vše je už ve směsích. Ty si každý vybere podle toho, co chce vařit, jestli rybu, hovězí, nebo kuře. Jiné koření je zase pro sýry nebo pizzu a další směsi pro rýži nebo polévku. Taky se dá vybírat podle kuchyně marocké, irácké nebo africké.

Celkem tu je na 700 různých bylin, čajů a koření. Vše se samozřejmě v Izraeli nepěstuje, nebylo by to ani možné. To, co je třeba, Zitherspieler dováží. Nedá například dopustit na papriku z Maďarska. Sám ji považuje za nejlepší koření, protože je prostě dobrým základem pro směsi. Naopak, ze šafránu – nejdražšího koření vůbec – uchvácený zrovna není.

„Dneska už je v Izraeli hodně pěstitelů bylinek. Bylo třeba přijít s něčím novým. Není snadné uživit se jen zemědělstvím, ani tady, stejně jako jinde ve světě,“ vysvětluje, proč se na rozdíl od rodičů víc zaměřil na vymýšlení směsí. Vše, jak říká, nejdřív testuje sám na sobě.

Staré versus to nejmodernější

I když se na první pohled může zdát, že Izrael je neúrodná země, konkurence mezi zemědělci je tu vysoká. Ne každému se ale podaří přijít s něčím úplně novým. Zaujmout je však třeba.

Na letošním zemědělském veletrhu v Tel Avivu se tak návštěvníci mohli stát svědky neuvěřitelného spojení světa high-tech a zemědělství. V nápadech, jak co vylepšit, se tu někteří doslova předháněli. Třeba firma Zeraim Gedera, která v Izraeli funguje už od roku 1952, se rozhodla předvést své produkty tak, že návštěvníkům dala brýle pro virtuální realitu a promítala jim videa se šťavnatými červenými rajčaty nebo svěžími melouny.

Ne že by na ně a na tanečnici s nimi na břehu moře nebyl pěkný pohled, ale nebyla by lepší obyčejná ochutnávka?

„Zelenina, to není jen něco obyčejného k jídlu, je to také zážitek, a ten se snažíme přes to video zprostředkovat,“ vysvětluje mi šéf jejich marketingu Lior Kuschnir. Asi nejsem dostatečně moderní, abych to dokázala ocenit. Pořád bych radši ochutnala.

Téměř dokonalé spojení světa informačních technologií a práce na poli tam ovšem předvedla firma PickApp. Díky jejich aplikaci a mobilním telefonům může mít farmář jasný přehled o tom, kdo a kolik během dne sklidil, zda přitom ovoce či zeleninu nepoškodil, jak dlouho měl přestávku na oběd a tak dále. Stačí jen kódy na bedýnkách a mobily v rukou sběračů. Práce každého z nich se díky tomu dá později zkontrolovat.

Farmář tak velmi rychle zjistí, kdo naházel jablka do bedny a potloukl je tak, že už se nedají prodat, kdo toho dne sklidil nejméně... Namítám, že to z lidí může dělat otroky. „Některým se to líbí. Hned se díky tomu pozná, kdo svou práci nedělá dobře a vina nepadá hned na všechny,“ hájí aplikaci jeden z jejích tvůrců Joram Gommershtadt. Ziterspielerova farma oproti tomu působí jako z minulého století. Je však na ni hrdý: „Byli jsme bio dřív, než to přišlo do módy.“ Stále se drží starých zásad, jaké jsou popsány ve Starém zákonu. Tedy například, že se pole každý sedmý rok nechává ladem. „To pak máme hodně času a jezdíme na výlety… Třeba do Prahy,“ vtipkuje.

Ve srovnání s high-tech novinkami, kterými Izrael žije, to vypadá skoro neuvěřitelně. „Obchodníci dneska nevědí, jak koření prodávat, a lidé zase nevědí, jak ho používat,“ přibližuje Avi Ziterspieler tajemství svého úspěchu. Zakládá si na tom, že zaměstnance ve svých obchodech školí, aby uměli zákazníkům poradit, jak s tím, co si koupí, správně zacházet.

Je to podle něj věda, protože nejde jen o chuť. „Například černucha setá pomáhá při cukrovce. Kurkuma zase proti demenci,“ vyjmenovává. „Dneska máme problém s jídlem a léky. Přitom by někdy stačilo, když budeme správně jíst a používat koření a bylinky,“ vysvětluje filozofii svého byznysu, kterým dneska dobývá svět.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
Omáčková mánie. Američanka vyměnila jeden balíček Sečuánu za auto

Pár desítek sáčků limitované edice Sečuánské omáčky, které se prodávaly v několika vybraných restauracích fastfoodového řetězce McDonald’s v USA, vzbudilo...  celý článek

Karel Gott
KOMENTÁŘ: Proč hvězdy berou tolik? Gott měl talent ale i dávku štěstí

Miliardově rekordní přestup fotbalisty Neymara či astronomické výdělky hvězd boxerského ringu oživily otázku: Proč špičkoví sportovci a zpěváci berou...  celý článek

Máme vlastní značky, ukazuje slovenský Lidl v nových spotech - špagety
VIDEO: Slovenský Lidl provokuje. Dobírá si ceny značkových produktů

Reklamní kampaně německého obchodního řetězce Lidl provází jedna kontroverze za druhou. V nejnovější kampani na Slovensku se řetězec snaží posílit pozici...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.