Jestli stejně dobré bude i její letošní šampaňské, se dozví teprve za čtrnáct dní. "Vždycky je to ohromně napínavé, nedá se to předem zcela odhadnout," dodává.
Tato šedesátiletá Češka působí tak trochu jako zjevení ve francouzském a tak trochu nafoukaném kraji, jakým je Champagne. Vedle slavných Moët & Chandon či Laurent-Perrier získává její značka Gonet Sulcova až exotický nádech.
"Ano, někdy se vyptávají, odkud to neobvyklé jméno s -ová na konci pochází," říká Gonet-Šulcová, jediný český vinař a obchodník s vínem v Champagni.
Vinobraní je už u konce. Letos začalo neobvykle brzy, už 24. srpna. Přesto se ještě místy zpoza viničních řádek objeví malý speciální viniční traktor a sběrači s košíky odstřihávající poslední hrozny. "Letos to byl bláznivý rok, v dubnu horko jako v létě, pak bylo ošklivo. Víno nebylo rovnoměrně dozrálé, a tak jsme museli vybírat. Bylo to hodně náročné," říká vinařka.
Je to slavný kraj, tady v okolí Epernay. Kolem se táhnou po vlnitých kopcích vinice jako nekonečné perské koberce. Právě zde mnich Dom Perignon prý objevil tajemství bublinek ve víně, které prošlo druhým kvašením. Je tomu už čtyřicet let, co Libuše Šulcová poprvé vkročila do zdejšího kraje. Bylo jí tehdy dvacet let, když cestovala vlakem do hlavního města Champagně, Remeše. Cestou potkala mladou Slovenku, která mířila na vinobraní. Neuměla ani slovo francouzsky, a tak se ji mladá Libuše rozhodla doprovodit až do Epernay. Tady potkala Vincenta Goneta z vinařské rodiny Gonetů.
Místo letušky modelkou
"Zrovna chystali novou propagační kampaň a mě si vybrali za modelku," říká.
Když se vrátila do rodné Prahy, Vincent Gonet jí poslal fotografie a začali si dopisovat. Dva roky nato se vzali. Libuše se vzdala kariéry letušky a odstěhovala se do Francie. Dva měsíce poté Československo obsadila vojska Varšavské smlouvy.
"Můj život v Čechách tehdy skončil a začal tady. Nikdy předtím mě ani ve snu nenapadlo, že by ze mě byl vinař," dodává. Teď si nedokáže představit, že by tomu mělo být jinak. U vchodu ke kamennému domu uprostřed Epernay, porostlého vinnými listy, visí obrázek elegantní dámy ve splývavých šatech a sklenkou v ruce.
To je značka vína Gonet Sulcova. Je sice ještě dopoledne, ale syn Yan Alexandre automaticky přináší dvě buclaté lahve se šampaňským a sklenice na dlouhých nohou. Dostávám na výběr klasické bílé šampaňské či růžové. Volím růžové.
Tvrdý boj na trhu
"Tak to jste se strefila do současného trendu. Poptávka po růžovém neuvěřitelně roste,“ říká paní domu.
Zdejší rodina kdysi začínala na dvou hektarech, dnes se paní Gonet-Šulcová stará o 20 hektarů vinic. Dole pod viničním domem se rozkládají rozsáhlé sklepy, ve kterých si v klidu pospává na 400 tisíc lahví.
Pěstování vinné révy je nepředvídatelná hra s počasím. O to ohroženější jsou malí, svobodní vinaři, kteří musí tvrdě bojovat o místo na trhu s vinařskými domy světoznámých jmen. "Každý rok je to jinak, každý rok může být víno jiné," říká česká vinařka.
Na co se spoléhat přece jen lze, je značka Champagne, kterou se smí honosit jen vína odtud. I díky své výlučnosti a přísným pravidlům se zdejší vinařský kraj nemusí zdaleka tolik prát o místo na slunci se záplavou čím dál kvalitnější, ale také levnější konkurence z "nového světa".
Jinak jsou na tom vinaři z Bordeaux či Beaujolais. Po letech spokojeného dřímání, vždyť přece Bordeaux je Bordeaux, zjišťují, že zaspali. Producenti z Austrálie, Nového Zélandu, Kalifornie či Jižní Afriky rozjeli masivní a často výborně provedené propagační kampaně. Světu představili novou generaci levných, plných vín se snadno pochopitelnými vinětami. A uspěli. Francie, největší vinařská velmoc, se zničehonic musí bát o své výlučné postavení.
"Lidé v Bordeaux podlehli módě, vysadili více vinic a začali vyrábět příliš vína, ale pak poptávka klesla a najednou vyvstala otázka, co s tím," poznamenává vinařka ze Champagně.
Obavy z "nového světa"
Dnes Francie, kdysi neohrožená vinařská velmoc, vyváží méně než země takzvaného "nového světa". A nejen to, Evropa dnes dováží skoro stejně tolik vína, jako vyrábí.
A co víc, Evropská unie chce zrušit náhrady za přebytky vína, které se destilují v líh. Proč platit za něco, co vlastně nikdo nechce. Stejně tak Brusel hodlá zakázat přislazování vín, což je zase běžná praxe v zemích, kde je méně slunce, jako je například Česká republika. Vinaři v Evropě se svorně bojí a bouří se.
Ani Paní Gonet-Šulcová není z plánovaných změn příliš nadšena. "Budou k nám smět vína ze světa, kde zdaleka nemusí dodržovat tak přísná pravidla jako my. Například v Argentině přidávají do sudů piliny, aby se urychlilo přecházení dřevité příchutě do vína. Ve Francii to lze jen pomocí sudu a to trvá déle a také je to pak dražší," říká vinařka.
Po pěti hodinách povídání a ochutnávání bublinek se svět zdá růžovější, než jak ho dnes mnozí vinaři ve Francii vidí. Paní Gonet-Šulcová se budoucnosti nebojí. "Šampaňské niky nic nepřekoná, tím jsem si jista," dodává.
