Finové spolu s dalšími jejími severskými výrobci totiž požadují pro svůj produkt podobný status, jako má třeba rum. Pokud není vyroben z cukrové třtiny, nesmí etiketa nést označení rum. Proto je z Tuzemského rumu vyráběného před vstupem do Evropské unie v Česku dnes Tuzemák.
Podle Finů, Švédů, Poláků či pobaltských zemí s výjimkou Litvy by "pravá" vodka měla být pálena jen z obilí či brambor. "Jen naše finská vodka chutná správně, to, co vyrábějí jinde, jsou náhražky, které nejsou hodny názvu vodka," vysvětluje třicetiletý Matti a svá slova zapíjí načervenalým drinkem. Jde o populární mix vodky a brusinkového džusu.
Severská tažení ale stojí tváří v tvář silné opozici zejména ve Francii, Nizozemsku či Rakousku. Tyto země prosazují podstatně volnější definici alkoholického nápoje. To znamená, aby vodka byla vodkou, i když pochází z hroznového vína, řepy či citrusových plodů. České a slovenské lihovary ji například vyrábějí i z melasy či cukrové řepy.
"Země, které si dnes přivlastňují patent na jedinou a pravou vodku, ji mnohdy začaly vyrábět až v sedmdesátých letech," argumentuje Chris Scott-Wilson, který v Bruselu lobbuje za organizaci Vodka Alliance of Europe, prosazující volnější výklad. Podle něho například britský Smirnoff pochází z roku 1952, tedy z doby dlouho před tím, než Finsko uvedlo na trh Finlandii.
Polský konzervativní poslanec Evropského parlamentu Bugoslaw Sonik s tímto výkladem zásadně nesouhlasí: "Vodka je polská, její historie jde až do patnáctého století, nefalšujme dějiny."
Boj o "pravou" vodku je i tvrdým zápasem o nadvládu nad bujícím trhem s touto lihovinou, kterým proteče 9,6 miliardy eur ročně. Po vstupu skandinávských zemí a později Polska a Pobaltí do EU se z Unie stal třetí největší producent vodky na světě, hned po Rusku a Ukrajině. Proto takový povyk kolem vodkového průmyslu.
Návštěvníky baru v Kotce ale třenice lihovarnické lobby s postupující nocí příliš nevzrušovaly. Řadě z nich bylo v tu dobu zcela jedno, jaký alkohol ve sklenici měli.
