Kdo je odpovědný za kvalitu vody na koupališti?
Do roku 2001 pravidelně odebírala vzorky vody k rozborům, vlastně za státní peníze, okresní hygienická stanice. Od roku 2001 platí nový zákon, který říká, že za kvalitu vody i sociálního zařízení je odpovědný provozovatel koupaliště.
Jak se návštěvník dozví, že je na koupališti závadná voda? Má šanci to nějak zjistit?
Zákon neříká, jakým způsobem má dát provozovatel návštěvníkům vědět, že je voda závadná, ale prostě říká, že provozovatel musí učinit opatření. Prakticky by to mělo tedy být tak, že pokud na koupališti není žádné upozornění, voda by měla být v pořádku.
Je to tak skutečně vždycky, lze se na to spolehnout?
Provozovatel je ze zákona odpovědný za to, že dá nějakým způsobem návštěvníkům na vědomí, že by se ve vodě neměli koupat.
Kdy se ve vodě nekoupat?
Pokud uvidíte na hladině vodní květ, raději do ní vůbec nechoďte. To už je kritický stav. Vodní květ tvoří hlavně sinice. Některé druhy sinic jsou toxické a citlivým či alergickým osobám dokážou způsobit nepříjemné kožní vyrážky. Pokud však sinic ve vodě není příliš, je snadné je po vykoupání odstranit osprchováním. Avšak pozor – toxiny jsou uloženy uvnitř buňky sinice, to znamená, že pokud budete sinice při sprchování ze sebe rukama stírat, buňky si rozmažete po těle a toxiny z nich uvolníte na svoji pokožku!
| Čtěte také: Jen málokde hlídají kvalitu vody |
Může laik nějak poznat, že je voda závadná?
Ano, a to úplně jednoduchým testem. Vezměte si jakoukoli průsvitnou plastovou láhev od minerálky, naplňte ji vodou z rybníka či přehrady a nechte asi půl hodiny odstát. Pokud se na hladině vytvoří souvislá vrstvička, jsou to sinice, a ty bývají v létě nejčastěji toxické. Jestliže zůstane voda v láhvi celá zeleně zabarvená, jde o řasy, které nejsou zdraví nebezpečné.
Sinice jsou nebezpečné jen pro kůži?
Ne. Přes kůži působí na játra, nervovou soustavu, na plod v těle matky. Těhotné ženy by se v závadné nebo neznámé vodě koupat v žádném případě neměly. Pozor zejména na rybníky, většina z nich je chovných, to znamená, že se hnojí, tečou do nich splaškové vody, jsou plné bakterií a velmi rychle se v nich vyvíjejí právě toxické sinice. Obecně platí zásada – nekoupejte se ve vodě, o níž nemáte informace.
Jak často musí provozovatel dávat vodu v koupališti k rozborům?
Vodu z koupališť ve volné přírodě jedenkrát za čtrnáct dní, z umělých nádrží (bazénů) jedenkrát týdně.
A hygienická stanice už v tom žádnou roli nehraje?
My provádíme hygienický dozor a namátkově sami kontrolujeme vodu během sezony. Před sezonou také prohlédneme úroveň sociálního zařízení a vybavenost koupaliště.
Co když přijdete na nějaké nedostatky nebo zjistíte, že voda, ve které se návštěvníci koupaliště normálně koupou, je závadná?
Uložíme provozovateli pokutu nebo koupaliště zavřeme, dokud se problémy nevyřeší.
A zavřeli jste už někdy nějaké?
Samozřejmě. Jen ve Středočeském kraji to byly v minulém roce tři zákazy na provozování koupaliště.
|
Modrá kalifornská obloha bez mráčku se odrážela v ještě modřejší hladině bazénu elegantně ledvinovitého tvaru, umístěného na trávníku za domem mé přítelkyně. Pečlivě sestřižený živý plot nás chránil před zraky sousedů či objektivy fotografů. Na trávníku byla rozložena lehátka a na nich jsme se mohly – i v puritánské Americe – bez obav opalovat, jak s oblibou říkala má kamarádka: „Jak nás paní bohyně stvořila.“ Prostě idylka. Dokud jsem se nedopustila neslýchaného prohřešku. Přešla jsem totiž po trávníku k pečlivě vycíděnému kachlíkovému pobřeží – a hupla do vody. „Můj ty bože!“ vykvikla přítelkyně. Samým rozrušením zapomněla, že bůh je ženského pohlaví. „Co to děláš? Snad se nechceš v tom bazénu koupat?“ „Proč bych se nemohla vykoupat?“ ohradila jsem se. „Sleze mi snad kůže, nebo co?“ Dobře jsem věděla, kolik stojí ošetřování té kýčovitě modré hladiny. Kila a kila jedlé sody, kterou do ní bylo třeba sypat, tajemné chemikálie, kterými bylo nutno drhnout dlaždičky, a specialista na bazény, který čas od času přicházel odborně vyčistit odtok. „Milá Ivo! V Kalifornii nejsou bazény od toho, aby ses v nich koupala. Jsou od toho, abys u nich ležela a vedla řeči.“ „A co všechny ty filmy o milionářích?“ „Filmy lžou.“ Už dřív mi vysvětlila, že v moři se v Kalifornii koupat nesmí. Moře je pro surfařské polobohy v gumových oblecích. A v jeho pěně si smějí smočit štíhlý kotníček opálené polobohyně s mírami přeplacených supermodelek. „A kde se teda mám vykoupat?“ „V koupelně. Tam je sprcha.“ Tak to vidíte. Ještě že máme v Česku písníky, řeky, koupaliště či chovné rybníky, kde se můžeme vesele cachtat mezi rákosím, žábami, rybím plůdkem, kachním peřím a salmonelou. A nikdo se nad tím nepozastavuje. |
