Klient by měl hledat pojistku, která mu poskytne nejvyšší pojistnou částku. Pokud se hodlá pojistit na dobu v řádu desítek let, měl by zvolit investiční pojištění a rezervy umístit do smíšených fondů, případně zahraničních smíšených fondů. Je výhodné zvolit "spořící" variantu s potlačenou pojistnou funkcí - pojišťovna si bude brát nejmenší možný díl pojistného na krytí rizik. Potřebuje-li klient z nějakého důvodu přece jen vyšší pojištění, měl by to vyřešit kombinací s jiným, čistě rizikovým pojištěním na nezbytně nutnou dobu.
2. Daňová výhoda
Když chce klient získat daňovou výhodu, měl by si sjednávat pojištění za maximálně 12 000 korun ročně - přitom platit může i měsíčně, čtvrtletně, pololetně - větší částky už nejsou daňově výhodné. Přebytečné peníze je možné investovat jinam. Na dani ušetří výrazně více lidé ve vyšším daňovém pásmu, menšího efektu dosáhnou ti ve věku nad padesát let - pojistné bývá vysoké, takže pojistná ochrana za 12 tisíc korun bude daleko nižší.
3. Rating pojišťovny
Protože jde o běh na dlouhou trať, měl by vzít klient v úvahu rating uvažované pojišťovny. Rozhodně je užitečné vědět, jakou část ze zaplaceného pojistného spotřebovává pojišťovna - může být značná a často o ní pojišťovny neinformují.
4. Výluky z pojištění
Důležitou roli hrají při rozhodování i výluky z pojištění - v životní pojistce jich bývá poměrně málo, takže by nemělo být problémem, aby si klient ověřil, že nevykonává činnost nebo se neocitá v situacích, které by pojištění nekrylo.
5. Krytí rizik
Výhodou podobného pojištění není vysoké zhodnocení, i když v některých produktech se k lepšímu průměru možná lze přiblížit, ale fakt, že ačkoli klient zpočátku zaplatil jen první splátku pojistného, pojišťovna od samého počátku nese riziko výplaty celé sjednané částky, což u jiných finančních produktů neexistuje.
- úterý 12. prosince 2000
