Štěpánka Hilgertová, dvojnásobná olympijská vítězka, 32 let, Praha: Měla jsem nosítko na břicho, říkali jsme tomu klokánek. Nijak se mi ale neosvědčilo, použila jsem ho snad jen čtyřikrát v životě.
Miroslava Kolebabová, 34 let, Zdice: Jednoduché nosítko ze šusťáku a hliníkových prutů jsem spolu s manželem využívala hlavně na výletech a procházkách.
Jana Mourová, 30 let, Plzeň: Od chvíle, co synové mohli sedět, dávala jsem je do nosítek. Nechtělo se mi totiž po Praze a posléze Plzni jezdit v autobusech, tramvajích a metru s kočárkem a neustále se někoho doprošovat o pomoc. Do města jsem používala jednoduché nosítko s malou kapsou vzadu. Na horské túry a na lyže jsem měla půjčené nosítko s konstrukcí ' jako od velkého batohu a s několika kapsami.
Radka Wallerová, 27 let, Praha: Ročního syna denně nosím v jihoamerickém šátku uvázaném křížem přes tělo. Staršího kluka jsem občas nosila v klokance, ale moc nám to nevyhovovalo, jelikož mě bolela záda a on se v ní kroutil. Děti totiž sedí v klokankách volně, a přitom se cítí lépe, jsou-li k matkám pevně přimknuté.
Petr Pokorný, 43 let, Praha: Kovová konstrukce byla potažena šusťákovinou a při třech dětech jsme nosítko využívali často, skoro každou sobotu a neděli, a k tomu ještě o dovolené. I při vysokohorské turistice jsme ho ocenili. Když se dítě unavilo, nasedlo a na zádech hned usnulo. Dobré bylo, že tyto krosničky krásně kopírovaly záda. Dokonce měly vzadu i kapsy na jídlo a pití. Jediná nepříjemnost nosítek byla v tom, že jsem potřeboval druhého člověka, aby mi je i s dítětem pomohl nasadit na ramena
Iva Novotná, 41 let, Praha: Moc jsem nosítko nepoužívala, dítě mi v něm přišlo o dost těžší než normálně.
Poznámka: osoby v anketě nemají nic společného s testováním a jejich odpovědi vyjadřují jen subjektivní dojmy
- středa 18. dubna 2001
