Jak vybírat výbavu na hory II

Lyžařské vybavení se dá snadno obstarat i zpeněžit v bazaru nebo na inzerát. Zatímco v bazarech získává člověk se zbožím obvykle také půlroční záruku, při nákupu na inzerát těžko. Solidní prodejci se také nerozpakují přiznat, odkud lyže pocházejí a jak jsou asi staré. Je totiž podstatný rozdíl, jestli s nimi klienti půjčovny dva roky den co den brázdili svahy, nebo na nich za stejnou dobu jezdil dohromady šestkrát sváteční lyžař. Prodejní cenu určuje zákazník, rozhodující je značka, typ, délka, stáří a stav lyží. "Když ale někdo přijde a chce za staré artistky, které se prodají maximálně za 700 korun, dva tisíce, musí slevit," vysvětluje majitel bazaru v Českých Budějovicích Pavel Hynek. Podle zkušeností Jaroslava Kohouta z pražského JTS Sportbazaru se zachovalé, dva roky jeté dospělé lyže s vázáním, nakoupené původně za deset tisíc korun, dají prodat tak za pět až šest tisíc korun.

"S novými lyžemi je to stejné jako s novými auty, rychle ztrácejí na ceně. Neplatí to pouze u dětských lyží, jejich ceny tak prudce neklesají," vysvětluje majitel bazaru a půjčovny lyží, Jaromír Průcha. Obvyklá provize bazarů je deset až dvacet procent z prodejní ceny. "U nás nepřesahuje provize patnáct procent," říká Radek Hedija z brněnského MM Ski Centra.

Pro prodej a nákup lyží je nejvhodnější podzim. "Lyže přijímáme do prodeje jen od listopadu do poloviny prosince, pak už ne, protože by tu zbytečně ležely," uvádí Pavel Hynek. I pracovníci bazarů, které lyže nabízejí po celý rok, doporučují s jejich prodejem a nákupem vyčkat na podzim. "Za lyže, které by se na jaře prodaly tak za patnáct set korun, může majitel na podzim dostat o pět set korun víc," upozorňuje Jaromír Průcha. Pro nákup na podzim zase hovoří půlroční záruka, ve které kupující stihne lyže vyzkoušet na kopci.

U lyží pro dospělé se nejlépe prodávají velikostí od 175 do 185 centimetrů, horší je to s delšími lyžemi. Ty se sice dají levně koupit, protože po nich není velká poptávka, ale totéž platí i pro jejich prodej. Nejčastěji se obměňuje dětské sportovní vybavení. "O dětské lyžařské boty je stále velký zájem, ale o lyže u nás ne, ty děti po sobě zřejmě dědí," říká Pavel Hynek.

Některé bazary vycházejí rodičům vstříc výměnným systémem. "Rodiče zaplatí nejvíc, když kupují dítěti první výbavu, pak už ji vlastně zvlášť u značkových lyží jen s malými doplatky u nás podle toho, jak dítě roste, mění," uvádí Jaromír Průcha.

Burzy

Další možností, jak nakoupit zejména dětem starší výbavu, jsou jednorázové burzy, které se často před zimní sezonou konají na sídlištích v tělocvičnách Skol či kulturních střediscích. Sportovní výbava se na nich dá sice sehnat většinou levněji než v obchodech s použitým zbožím, protože provize pořadatelů akce je minimální, ale také bez záruky. Může se tu tedy objevit i zboží, které by v solidním bazaru nevzali.

Půjčovny

Ceny v půjčovnách jsou velmi rozdílné. Více zaplatí ti, kteří si pro vybavení půjdou až na horách, mimo horská střediska mohou ušetřit i více než polovinu. Zhruba třicet procent v porovnání se staršími klasickými - "rovnými" lyžemi je obvykle nutné připlatit za nové modely nebo "vykrojené" carvingové lyže. Zatímco například v půjčovně Viki ve Slatiňanech si řeknou za kompletní výbavu na jeden den 75 korun, ve Špindlerově Mlýně se zaplatí okolo 350 korun. V průměru se cena mimo lyžařská centra pohybuje mezi jedním až dvěma sty korunami na den, na horách v průměru o sto korun více. Některé půjčovny, zejména ty městské, počítají při týdenní výpůjčce několik dní zdarma, tak aby měl zákazník čas si lyže vyzvednout a zase je vrátit. Například ve Skiservisu Radotín si řeknou za dvanáct dní o 1000 korun, tedy částku odpovídající sedmi dnům. Ten, kdo přijde ve Slatiňanech například před víkendem v pátek po šesté hodině večer a lyže vrátí v neděli, zaplatí za dva dny. Půjčovné za dětské lyžařské vybavení bývá levnější o třetinu až polovinu.

Čeho by si měli všímat zákazníci, když si vybírají půjčovnu

1. Smlouva

Vyplatí se řádně přečíst smlouvu, neboť podle občanského zákoníku hradí všechny případné škody zákazník. V mnoha půjčovnách však vycházejí svým zákazníkům vstříc a například u lyží požadují zaplatit jen ztracené nebo úmyslně poškozené lyže. Škody, které klient nezavinil, berou na sebe. V případě, že zákazník vidí na půjčeném zboží nějaké výrazné závady, měl by trvat na tom, aby byly ve smlouvě popsány. Může tak předejít nařčení, že věc poškodil on.

2. Kauce

Pokud bude majitel půjčovny požadovat zálohu (kauci), je ji zákazník povinen uhradit. Pokud s ní nesouhlasí, nezbývá mu než zajít ke konkurenci.

3. Doklady

Naopak občanský průkaz nebo cestovní pas jako zástavu v půjčovně požadovat nesmějí. Musí jim stačit opsané údaje.

4. Kvalifikované rady

V půjčovnách sportovních potřeb, zejména lyží, by měli zákazníka nejdříve důkladně vyzpovídat - jak je zdatný lyžař, na co bude výbavu používat, seřídit vázání podle váhy a stylu jízdy lyžaře a pak je teprve půjčit.

5. Délka vypůjčení a cena

Solidní půjčovny neúčtují v případě sportovních potřeb půjčovné za všechny dny, ale přidávají například dva dny zdarma aby si mohl před dovolenou klient výbavu v klidu vyzvednout dojet a zase ji vrátit.