Jana Horká, úřednice, Ústí nad Labem: Občas jezdím nočními vlaky na Slovensko.Jídelní vozy jsou tam obvykle špinavé, zakouřené, jídlo nevalné a káva připomíná levnou cikorku smíchanou s trochou tabáku. Do koloritu zapadají i opilí a nevyspalí hosté, kteří se sotva udrží na kymácejících lavicích. Do restaurace na kolejích se tak odvažuji pouze s kamarády a v turistickém oblečení.
Martin Fořt, správce počítačové sítě, Praha: Naposledy jsem využil služeb jídelních vozů před deseti lety, tedy v období sametové revoluce. Kvalita jídel i ceny byly dobré, takže pokud bych vlakem cestoval v současnosti, zcela určitě bych šel zakousnout něco dobrého znovu.
Jakub Kašpar, publicista, Hořice: V posledních několika letech je zvlášť patrné, že se zlepšila úroveň jídelních vozů, ale také obsluhy v rychlíku InterCity a EuroCity. Je velice příjemné, že se tyto služby lepší. Co je ale velice nepříjemné, jsou ceny. Pokud třeba jedu z Prahy do Ústí nad Labem a za jedno malé kafe dám skoro stejně peněz jako za jízdenku, je to trochu moc. Za kafe čtyři marky je podle mne v Česku cena, která se nedá nazvat tržní, ale spíš vyděračskou. Provozovatelé těchto služeb by určitě vydělali s nižšími cenami mnohem více. Že by špatný podnikatelský čich?