Poté, co polovinu kariéry sbíral zkušenosti jako řadový referent ve službách socialistických plánovačů, se po pádu totality vyšvihl na jednoho z nejvlivnějších státních úředníků. Za posledních jedenáct let připravoval rozpočet pro osm ministrů a v roce 1999 jej zatím předposlední z jeho šéfů Pavel Mertlík povýšil na funkci náměstka.
Devětačtyřicetiletý pán v práci počítá miliardy tak jako normální člověk pětikoruny. Pro příští rok má na starosti asi 700 miliard, tedy skoro sedmkrát vyšší sumu, než jakou ročně utrží mladoboleslavská Škodovka.
Lidé, kteří s Janotou přišli na ministerstvu do styku - jak bývalí ministři, tak spolupracovníci - ho unisono chválí. Za prvé podle nich ovládá rozpočtovou magii tak dokonale, že bez něho by se státní účty dávaly dohromady velmi obtížně, za druhé je prototypem ideálního státního úředníka, který nemá žádné politické ambice a loajálně plní příkazy těch, kdo jsou právě u moci.
"Ať je orientace jakákoli, umí svou práci udělat, ale má v sobě určitou mez. Není to člověk, který když přijdou Turci, druhý den má na hlavě turban," vzpomíná exministr financí Ivan Pilip. "S rozpočtem ale umí zacházet obdivuhodně, má v malíčku spoustu triků, tady to podsekneme, tady dohodneme jinak splátky dluhu, a vždycky to nakonec nějak vyjde," říká ze zákulisí příprav rozpočtu Pilip.
Podobně mluví i jeho předchůdce Ivan Kočárník, který se jinak ke svému působení ve státních službách zásadně nevyjadřuje. "Řeknu jedinou větu. Obdivoval jsem v něm loajalitu úředníka," říká Kočárník. Tak jak se Janota, ženatý, otec dvou synů, drží od politiků dnes, držel se prý i za totality. "Nijak se neangažoval, co já vím, byl naprosto pasivní, jako většina tamních úředníků," vzpomíná jeho někdejší šéf a spolupracovník Karel Špaček, později také jeden z ministrů, pro které Janota po převratu rozpočet připravoval.
"Je to člověk na správném místě. Když jsem odcházel a on se po roce stal náměstkem, ulevilo se mi," říká Janotův předchůdce a další z dlouholetých kolegů Miroslav Havel. Spolupráci s Janotou si chválí i exministr Mertlík. Menší konflikt si občas Janota způsobí svou pověstnou otevřeností vůči novinářům, kdy se díky němu čas od času na veřejnost dostanou informace, které jsou určeny jen pro uši nejvyššího vedení úřadu.
"Když se dojednávalo se Slovenskem dělení majetku a vrácení zlata, něco se dostalo ven. Každý tušil odkud, a ministr Mertlík z toho tehdy udělal velký poprask," prozrazuje jeden z vysoce postavených lidí na ministerstvu. Byť původem z Moravy, pobytem v Praze už přesedlal z vína na pivo.
Mezi jeho nejoblíbenější podniky patří restaurace U Rudolfina, přes most od úřadu. Životosprávu i kondici si však drží, s kolegy na ministerstvu chodí pravidelně hrát fotbal. "Moc gólů nedává, ale dělá černou práci v záloze. My mu říkáme běhavý záložník s dvojími plícemi. O to větší radost měl, když dal asi před třemi lety gól snad z třiceti metrů. Tenkrát jsme ho nemohli zastavit. Padl na to karton šampaňského," vzpomíná Michal Švorc z právního oddělení ministerstva.
Ačkoli s politikou prý nechce mít nic společného (nabídku na členství v ČSSD odmítl i při nástupu na post náměstka), před posledními volbami ukázal, že se umí dobře zorientovat v situaci. Podle Pilipa mu předvídavost asi zachránila kariéru.
"Když se jeho předchůdce, náměstek Havel, chystal na jaře 1998 do důchodu, říkal jsem Janotovi, že bych z něj rád udělal náměstka. Ale šance, že budeme vládnout dál, byla asi dvacet procent. Pak jsme se shodli, že kdo ví, kdo přijde po nás, a že jako náměstek by změnu vládní garnitury nemusel přežít. Ukázalo se, že jsme měli pravdu, ministr Svoboda okamžitě všechny náměstky vyhodil," vzpomíná Pilip.
Pokud se v roce 2002 roky vláda znovu vymění a na resort financí nastoupí nový ministr, lidé, kteří Janotu i jeho postavení v úřadě znají, nepochybují o tom, že přežije i svého porevolučního sedmého ministra. "Politici se střídají, ale lidi jeho typu by měli zůstávat dál. Věřím, že vydrží ještě hodně dlouho," prorokuje Havel.
