Na japonské poměry vysoká je hlavně míra nezaměstnanosti, která se v říjnu dostala na úroveň 5,5 procenta. To znamená vyrovnání poválečného rekordu dosaženého v prosinci loňského roku.
Se zvyšující se nezaměstnaností se snižuje i ochota Japonců nakupovat. Výdaje domácností proto klesly v říjnu v meziročním srovnání o 0,7 procenta.
A to přitom stále klesají ceny: Japonsko zažívá deflaci již 37 měsíců v řadě. Ta říjnová klesla meziročně o další bezmála procento.
Deflace je podle ekonomů pro hospodářství stejně škodlivá jako její opak, inflace. Klesající ceny zboží totiž snižují zisky firem. A ty pak nemají náladu ani prostředky na nové investice. Chuť společností do investování už navíc nedokážou podpořit ani takřka nulové úrokové sazby.
Dalším špatným číslem je, že se snižuje i průmyslová výroba - minulý měsíc poklesla podruhé v řadě za sebou. Tentokrát o 0,3 procenta. V září se přitom jednalo o první pokles průmyslové produkce po čtvrt roce a většina analytiků se domnívala, že v říjnu naopak přijde zlepšení.
"Tento výsledek je mnohem horší než námi očekávaná hodnota okolo plus půl procenta, a také daleko nižší, než činila původní vládní prognóza, která počítala s plus 1,2 procenta," potvrdil BBC analytik Mitsubishi Securities Shinichi Sato.
"Zcela jasně to ilustruje skutečnost, že domácí ekonomika padá zpět do krize," dodal Sato.
Podle odborníků se na krizi Japonska podílí příliš pomalý růst americké ekonomiky. Spojené státy jsou totiž pro zemi vycházejícího slunce největším exportním trhem.
Japonský vývoz sice v říjnu celkově vzrostl o 8,5 procenta, analytici však tvrdí, že růst byl zapříčiněn jednorázovými faktory, které se příště nebudou opakovat.
Jak z krize ven?
Cesta z krize, do níž Japonsko znovu upadá, nebude podle odborníků vůbec jednoduchá. Premiér Juničiró Koizumi sice před volbami sliboval radikální reformy, teď ho však jeho odpůrci a průmyslové lobby přinutili s radikálními řešeními trochu přibrzdit.
Ministr pro hospodářství a finance Heizo Takenaka se chystá zveřejnit detaily vládního plánu na odepsání špatných úvěrů komerčních bank.
Tyto špatné úvěry z dob hospodářského boomu v 80. letech souvisí s příliš velkou provázaností bankovního a výrobního sektoru a předešlé pokusy něco na tomto stavu změnit zatím vždy ztroskotaly.
Navíc plány přinutit banky půjčovat za přísnějších podmínek než doposud a odepsat špatné úvěry mnohem rychleji mohou narazit na to, že by vedly k velkému počtu bankrotů, a tedy k dalšímu zvýšení nezaměstnanosti a krátkodobému zhoršení stavu ekonomiky.
