Líbí se mi posedlost mladých touláním. Zatím je vede chuť zažít něco nového a silného. Brzy se však mohou vynořit důvody mnohem pádnější. Ve světě totiž zpětně poznávají i sami sebe a ekonomiku svého domova. Možná není daleko doba, kdy si řeknou, že nechtějí být obklíčeni světem domácí ekonomiky a jeho možnostmi. Do Prahy či Mladé Boleslavi se všichni nevejdou, a tak půjdou dál. Na cestu budou potřebovat jen jazyk, pořádný diplom nebo řemeslo. Záměrně dávám jazyk na první místo. Nejsnazší start budou mít podle mého ti, kdo se zbaví českého akcentu. Měli by mluvit jazykem, který je definuje jako, přinejmenším, Evropany. "Nějak" umí cizí jazyk tisíce lidí. Bez akcentu mluví jen pár desítek. K získání řeči bez přízvuku potřebují mladí začít brzy a musí mluvit hodně. Musí se cizí jazyk také učit ve správném prostředí - třeba s angličtinou z New Yorku, která je plná slangových příměsí, se jeden daleko nedostane. Nakonec s úplným ovládnutím dané řeči přichází i schopnost v cizím jazyce cítit. Chtějí-li mít více pracovních šancí a úspěšně žít mimo domov, potřebují to ze všeho nejvíc. Mladí by si prostě měli přibalit do svého dospěláckého ranečku místo buchet druhou mateřštinu. Pomozme jim. Oni se z cest vrátí domů. A ten dar, dar druhého jazyka, vrátí nám všem. Jinak a víc.
19. září 2000
