Je kafilerní tuk odpad, nebo výrobek? Úředníci nevědí, firmy tratí

Dohady o tom, jestli je kafilerní tuk výrobek, nebo odpad, připravují firmy o stovky milionů. Josef Černý dříve surovinu dovážel z Německa a pak prodával jako palivo do cementáren. Když ale úředníci rozhodli, že tuk je ve skutečnosti odpad, o lukrativní obchod přišel. Nejen tento podnikatel chce od státu náhradu ztrát.

Josef Černý, jednatel společnosti Biopower Group | foto: Jan Zátorský, MAFRA

Josef Černý, jednatel společnosti Biopower Group, vytahuje šanony obsahující několikaletou korespondenci s krajskými úřady, ministerstvem životního prostředí, veterinární správou i Evropskou komisí. Mezi lejstry je i osudové rozhodnutí odboru životního prostředí Plzeňského kraje. "Podle zákona o odpadech se Biopal 01 považuje za odpad," stojí ve zprávě, která stála na začátku všech problémů firmy.

Společnost měla povolení od krajské veterinární správy i potvrzení autorizovaných laboratoří o nezávadnosti spalování Biopalu.

Poptávka byla vysoká, protože pro firmy bylo vzhledem k nízkým emisím, a tím pádem i nižším poplatkům za jejich vypouštění výhodné tuk spalovat. Po přeřazení Biopalu z kategorie výrobek do odpadu to ale nebylo nic platné a v Plzeňském kraji obchod skončil. 

"Spalovna odpadu je v jiné kategorii, a proto by zákazníci museli provést investice v řádu desítek, možná stovek milionů korun," zdůvodnil Černý. Mnohem přísnější legislativa platí u odpadu nejen pro spalování, ale třeba i transport. Zákazníkům se do nákladných investic samozřejmě nechtělo.

Kafilerní tuk

Pošlý dobytek, jateční zbytky, ale i mrtvá domácí zvířata či zvířata ze zoo se zpracovávají v kafileriích. Podle toho, zda má materiál v sobě riziko nákazy, nebo je naprosto bez závad, se rozdělí do tří kategorií a následně se zpracovává odděleně. Maso se rozemele a při teplotě 133 stupňů a tlaku 3 bary se 20 minut vaří. Vznikne jednak masokostní moučka a jednak tuk. Obojí lze podle zařazení do jednotlivých kategorií použít buď jako palivo, hnojivo nebo k výrobě krmiv pro zvířata.

Až do února 2005 mohl Černý Biopalem zásobovat středočeskou Vápenku Čertovy schody. V letech 2004 až 2005 do Česka Biopower Group dovezla na 9 000 tun, týdně kolem 20 kamionů. Pak však obchod skončil úplně.

"Ministerstvo životního prostřední prostřednictvím tehdejšího ministra Libora Ambrozka sdělilo, že se to do Česka smí dovážet jako odpad," popisuje Černý. Německé hranice tak mohl Biopal překročit už pouze s razítkem odpad v papírech. Postupně tak firma ztratila všechny sjednané zakázky.

Černý si stěžoval u ministerstva životního prostředí, Evropské komise, podal i trestní oznámení na úředníky z plzeňského krajského úřadu.

Absolvoval stovky slyšení snad se všemi státními úředníky, kteří mají s problematikou co do činění. Marně kontaktoval některé poslance. Vzniklou škodu nakonec vyčíslil na 377 milionů korun a nyní hledá právníka, který by ho ve sporu se státem zastoupil. 

Odpad za 600 eur na tunu

Kafilerní tuk splňuje všechny předpoklady pro to, aby definici odpadu odporoval. Zákony například stanovují, že odpadem se nestávají věci, po kterých panuje poptávka, lze je využít ke konkrétním účelům a existuje pro ně trh. Na odpad je navíc tuk poměrně drahý – za tunu se dnes platí až 600 eur.

"Je to velice složité, pro spalování kafilerního tuku platilo evropské nařízení z roku 2002, jehož platnost skončila letos v březnu. Tam bylo napsáno, že kafilerní tuk se spaluje v souladu se směrnicí o spalování odpadu. A na téhle větičce se točilo ministerstvo životního prostřední," shrnuje danou problematiku Lubomír Křikava z kafilerie Asap na Havlíčkobrodsku, která se už přes deset let snaží marně získat povolení pro spalování.

Připomíná tak jádro problému: všechny strany se zaštiťují stejnou legislativou, ale liší se jejich výklad. Také Asap počítá s tím, že bude vzniklou škodu požadovat po státu soudní cestou.

Ministerstvo životního prostředí náhradu škody odmítá. I přesto, že nová evropská směrnice, která v Česku platí od letošního března, spornou větu odkazující na legislativu o odpadu už neobsahuje. "Nárok nebyl shledán způsobilým k náhradě jednak z důvodů věcných, ale též pro nedostatek právního titulu k náhradě škody a konečně i proto, že výše požadované náhrady nebyla věrohodně doložena," reagovala mluvčí úřadu Michaela Jendeková.

Někdejší šéf odboru životního prostředí na plzeňském krajském úřadě Vladimír Dlouhý dřívější rozhodnutí zdůvodňuje tehdy panující obavou z nemoci šílených krav.

Exministr Ambrozek si "tukový" problém příliš nevybavuje. Podle něj zřejmě zařadil kafilerní tuk na seznam odpadů spolu s další tisícovkou položek odbor na ministerstvu. Sehnat do něj schopné zaměstnance bylo prý podle něj velkým problémem. "Kdo byl trochu dobrý, šel do soukromého sektoru," dodává Ambrozek.