Co se týká smluvní pokuty, bývá toto ujednání součástí kupní smlouvy a prodejce má při porušení dohodnutých podmínek právo ji vymáhat. O záležitostech rodiny rozhodují podle zákona o rodině manželé společně. Jednání jednoho manžela při obstarávání běžných záležitostí rodiny zavazuje oba manžele společně a nerozdílně. Výjimkou jsou případy, kdy jeden z manželů toto pravidlo vyloučí, pokud jde o jednání s určitou osobou, která o tom zároveň ví. Pak takové jednání zavazuje pouze toho manžela, který s touto osobou jednal, například od ní koupil nějaké zboží. Otázkou může být posouzení, zda se jedná či nejedná o běžnou záležitost. Zde je však nutno posuzovat každý případ samostatně. Podle soudní praxe se za běžnou záležitost považuje například nakupování spotřebního zboží do domácnosti za přiměřenou hodnotu, placení inkasa nebo obstarávání běžných oprav v domácnosti. Naopak za nepřiměřené se považuje například poskytnutí velmi drahého daru nebo nemovitosti třetí osobě.
§ 545, odst. 1 a 3 občanského zákoníku (»Důsledky smluvní pokuty«):
1) Nevyplývá-li z ujednání o smluvní pokutě něco jiného, je dlužník zavázán plnit povinnost, jejíž splnění bylo zajištěno smluvní pokutou, i po jejím zaplacení.
3) Nevyplývá-li z dohody něco jiného, není dlužník povinen smluvní pokutu zaplatit, jestliže porušení povinnosti nezavinil.
§ 544, odst. 1 a 2 občanského zákoníku (»Smluvní pokuta«):
1) Sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.
2) Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven