Vznik fondu byl reakcí na odpor bank k zavedení bankovní daně. Jirásek věří, že se peníze pod dohledem soukromých investorů budou utrácet užitečněji než ty vybrané z daní do státního rozpočtu.
Kde se vzala myšlenka, že je potřeba Národní rozvojový fond?
Když se podíváme na některá porovnání kvality infrastruktury v Česku a v západoevropských zemích, jsme zhruba na 80 procentech. Nejde jen o silnice, ale i o sociální a zdravotní infrastrukturu – školy, školky, nemocnice, o výstavbu telekomunikačních a energetických sítí. Na to budeme potřebovat finanční zdroje.
Zvýšení daně na pivo by vychýlilo trh, řekla v Rozstřelu Schillerová |
V současnosti se tyto investice pořizují ze státního rozpočtu a z evropských dotací. To nestačí?
Tyto zdroje jsou limitované. Pokud stát nebude chtít, aby zadlužení země narůstalo, rozvoj infrastruktury půjde jen tak rychle, jak se bude dařit české ekonomice. Nedá se předpokládat, že by se tímto způsobem ČR dostala na úroveň starých zemí EU. Třetí možnost financování jsou soukromé zdroje – například PPP projekty (Public Private Partnership – partnerství veřejného a soukromého sektoru). Zatím existuje jediný příklad, který je v procesu – stavba dálnice D4 (od Příbrami na jih, pozn. red.), nebo právě rozvojové fondy.
Proč by si stát na investiční výdaje neměl půjčit a zadlužit se, když, jak známo, na státní dluhopisy jsou nejnižší úroky? Pravděpodobně nižší, než budou očekávat investoři v rozvojovém fondu.
Je to úplně jiná forma financování – dluhopis je tradiční nástroj a znamená deficit státního rozpočtu, vyžaduje schválení parlamentem. Peníze z rozpočtu pak vložíte do projektu nenávratnou formou, dotací ze státního rozpočtu a navyšujete státní dluh. V mnoha oblastech to dává smysl, nicméně řadu věcí lze financovat návratnou formou. A pokud si chce stát vytvořit větší kapacitu na profinancování hospodářské politiky, může využít i soukromé peníze. Navíc tak může investovat efektivnějším způsobem.
Co máte na mysli?
Když někomu dáte peníze zadarmo, není motivovaný tím, aby optimalizoval velikost projektu. Firma nebo obec ho naplánuje co největší, aby získala co nejvíc peněz. Je to vidět v různých penzionech po republice, financovaných z evropských dotací. Soukromý investor je schopen najít optimálnější řešení. Může přinést prvky, které zlevní projekt i jeho provoz.
Když se vrátím k evropským dotacím – pořád jsou to peníze, které se nemusejí vracet, takže je to pro Česko výhodnější, ne?
Objem peněz bude menší – kolem 20 miliard eur v období 2021–2027 (v dobíhajícím sedmiletém programovacím období to je 25 miliard). Navíc priority Evropské komise se mění, chce se zaměřovat na projekty smart infrastruktury – udržitelné energie, snižování emisí… Prostředky určené na projekty, jako je standardní infrastruktura, která v Česku stále chybí, se zmenší – profinancovat beton bude obtížnější. Budeme na něj muset hledat jiné zdroje.
Podívejme se na soukromé zdroje – v čem je výhoda a nevýhoda z pohledu státu?
Nezvýší zadlužení Česka a zároveň mohou doplňovat evropské zdroje, které se budou postupně tenčit. Aby bylo možné soukromé zdroje využívat ve větší míře, musíte pro to vytvořit podmínky – proto zakládáme Národní rozvojový fond. Půjde o standardní instituci podle zákona o investičních společnostech a investičních fondech. Bude to fond dohlížený regulátorem – Českou národní bankou a s kvalifikovaným vedením, jak chce zákon a s profesionálními zaměstnanci. Nebude se kvůli tomu dělat nová speciální legislativa, což by investory mohlo odradit. Účast ve fondu bude dobrovolná.
A kdo by o účast mohl mít zájem?
Vstup do fondu bude dobrovolný a fond bude otevřený. Tedy nejen pro čtyři banky, které zatím podepsaly memorandum, ale pro velké investory, pro které bude zajímavé investovat do české infrastruktury. Například finanční instituce, velké firmy z oblasti energetiky a telekomunikací. Bude otevřený i pro zahraniční investory – mezinárodní fondy, podnikatelské skupiny, nebo správce velkých státních majetků – jako Norský státní investiční fond (spravuje výnosy z prodeje norské ropy a zemního plynu, pozn. red.). Berte to jako příklad, nekonzultovali jsme to s nimi.
Jak jste daleko s přípravami, jaká bude minimální investice?
Jsme na začátku – podepsali jsme memorandum k investičnímu fondu a připravujeme žádost o licenci na ČNB. Předložíme ji, předpokládám, do konce letošního roku. V žádosti vše nadefinujeme včetně struktury fondu. Orientačně bude vstupní částka do fondu v řádu stovek milionů korun. Půjde investovat do různých podfondů určených na konkrétní projekt nebo na skupinu příbuzných projektů. Projekty budou v hodnotě minimálně půl miliardy.
Kolik peněz byste chtěli do fondu posbírat od investorů?
Pokud tu bude existovat dobrá příprava projektů, tak fond není objemově omezený a může s potřebami České republiky objemově narůstat. Nebude ani tak problém sehnat peníze jako připravit projekty, aby se infrastruktura mohla rozvíjet – známe problémy s výkupem pozemků u dopravních staveb. Musíme se to naučit. V Německu se infrastruktura financuje ze soukromých zdrojů běžně – dopravní věci, ale třeba i školky. Mají na to národní rozvojovou banku Kreditanstalt für Wiederaufbau.
Budou pak lidé muset za používání státní infrastruktury, postavené ze soukromých peněz, něco platit? Bude se třeba na soukromých dálnicích vybírat zvláštní mýto?
Také. Návratnost může fungovat kombinovaným způsobem. Například školka se postaví na základě poptávky obce, fond to profinancuje, splácet se to bude ze školkovného a z příspěvku obce. Nebo projekty v oblasti ICT infrastruktury – ty dnes stavějí operátoři na základě poptávky státu, nicméně fond by mohl tyto projekty financovat. Ve většině zemí na západ od nás to funguje – v Německu, Lucembursku, v Holandsku.
Proč by investoři do toho měli dobrovolně chtít vstoupit?
Když se zvýší úroveň infrastruktury v Česku, odrazí se to v ekonomickém výkonu země. To prospívá veškerému byznysu včetně velkých investorů v České republice – ať už v oblasti financí, energetiky, nebo telekomunikací. Navíc jde o návratnou investici – peníze se jim vrátí včetně přijatelné výnosnosti.
Jaký výnos by mohl nabízet například projekt výstavby domovů seniorů?
To teď nedovedu říct. Součástí myšlenky fondu je, že kromě výnosu by si mohli investoři v NRF splnit firemní sociální zodpovědnost (tzv. Corporate Social Responsibility). Budou například moci do svých výročních zpráv pro své akcionáře uvést, že podpořili výstavbu domovů důchodců v Česku.
Kdy fond investuje první korunu?
Licenční proces bude trvat minimálně devět měsíců, tedy fond získá licenci nejdříve na začátku posledního kvartálu 2020. Paralelně s tím budou příslušná ministerstva připravovat projekty.
