K snowboardistům jsou zimní střediska vstřícná

Snowboardisté se sice stále ještě cítí na některých lanovkách v českých horá ch odstrkováni, přesto jejich pozice od začátku devadesátých let notně posílila.
Snowboardisté se sice stále ještě cítí na některých lanovkách v českých horá ch odstrkováni, přesto jejich pozice od začátku devadesátých let notně posílila. Majitelé horských středisek si prostě uvědomili, jak velké pen íze tito milovníci relativně mladého zimního sportu s sebou přin ášejí. Zřizováním snowparků, boulí, skoků a zvláštních překážek k akrobatickým výkonům na prknech s e z větší části utlumily vášně z dob, kdy se pletli snowboardisté pod nohy lyžařům. Dnes se lyžaři se snowboardisty především he cují. Zatímco ti druzí se dušují, že tvoří be zmála třetinu všech sportujících v našich zimních střediscích, lyžaři jim oponují, že snowboardistů není víc než pětina. Devět domácích středisek si pro letošní zimu dalo záležet, aby se u nich vyznavači jízdy na prkně cítili jako doma. Ve snowparcích nechybějí oproti loňsku nové překážky. Ale i tam, kde nejsou snowparky, jsou majitelé sjezdovek k snowboardistům vstřícnější. "Jen nechceme, aby jezdili mimo sjezdovky a neničili stromky, abychom nemuseli na jaře platit pokuty lesákům," říká ředitel areálu na Červenohorském sedle Jan Nesvadba. Z českých lyžařských středisek nejraději snowboardisté navštěvují sjezdovky ve Svatém Petru ve Špindlerově Mlýně. Tvůrce místního snowparku Libor Votruba vylepšil podmínky tím, že koupil za téměř dva miliony speciální stroj na úpravu rampy. "To je určitě pro český snowboarding událost roku. Něco, jako když se u nás objevila první rolba," hodnotí David Horváth, nejuznávanější z českých snowboardistů. Vloni částečně ztratil vysoký kredit snowpark na Muldě v Peci pod Sněžkou především proto, že se přípravy ujal laik, kterému se dílo příliš nedařilo. "Udělal zmatek s ochranáři tím, že strkal pod sníh pytle s molitanem, a když do toho najela rolba, všechno rozházela po kopci. Věřím, že je to tam letos lepší," doufá David Horváth. Sám se zapojil do vybudování nového snowparku v Čenkovicích v Orlických horách. "Snažíme se zdokonalit kopec, který tam upravili místní kluci, abychom mohli jezdit, i když není moc sněhu," říká Horváth. "Na bezpečných boulích si podle zvoleného nájezdu může vyzkoušet svůj um úplný začátečník nebo také špičkový závodník, který pak letí třeba dvacet metrů." Snowboardová základna na Božím Daru v Krušných horách "šlape" již sedm let.

I menší centra jsou v oblibě

Hlavní lyžařská střediska bývají v sezoně přelidněná, proto roste obliba menších center, o které sami pečují vyznavači kouzel na prknech. Jedním z nich je třeba Větrná hora v obci Dolní Morava pod Kralickým Sněžníkem. Tamní sjezdovka je celá osvětlená a její provoz jistí sněhová děla. Na Šumavě na Zadově sice klasický snowpark není, nicméně skromnější boardercrossová dráha s klopenými zatáčkami i dalšími překážkami, malá U-rampa a skoky dokazují, že místním šéfům ekonomické myšlení nechybí. "Dva skoky po nás chtěli před sezonou v Mladých Bukách v Podkrkonoší a teď tam je také připravený terén pro U-rampu," raduje se z rostoucího vlivu snowboardingu jeden z hlavních stavitelů těchto areálů Tomáš Ronovský. "V Černém Dole by něco takového mělo vzniknout před příští sezonou."

Rokytnice - střet názorů

Center, kam snowboardisté nejezdí rádi, mnoho není, smutně se proslavila především Rokytnice nad Jizerou. "Nelíbí se nám, že nás tam nepustí na novou čtyřsedačkovou lanovku. Nejsme o nic horší než lyžaři," říká snowboardový idol David Horváth. Někdejší obrovský talent Marek Schneider, jenž je už tři roky po vážném úrazu vozíčkářem, ho doplňuje: "Takhle kolektivně někde cokoliv zakázat je úplná hloupost. Na kopci má být strážce pořádku a hlídat, aby nikdo mimo trať nejezdil. Když to bude zkušený horal, který umí lyžovat, frajera chytne a dá mu pokutu. On si pak dá příště pozor." O tom, že v Rokytnici nebudou vozit snowboardisty na Lysou horu, se vědělo ještě před stavbou nové čtyřsedačkové lanovky. "Lanovka na Lysou horu vede do první zóny národního parku. Postavit se mohla jen za určitých podmínek a jedna z nich byla, že se na ní nebudou snowboardisté přepravovat," uvádí šéf provozu v Rokytnici Roman Ruščak. Náměstek ředitele Krkonošského národního parku Petr Štěpánek má pro party na prknech také přísný metr. "Chápu, že je pro snowboardisty dost těžké pohybovat se na tvrdých upravených sjezdových tratích, které jsou přeplněné lyžaři. Mimo areály a ve volné přírodě však způsobují škody na nových výsadbách stromků. Přitom je důležité, aby kolem sjezdovek byl les, protože tam pak sníh vydrží déle," říká Štěpánek. "Na vlastní oči jsem viděl, že snowboard dokáže uříznout stromeček mnohem snadněji než hrany lyží."

Jinak řešili problém v Peci

Vršky okolních svahů zasahují do první zóny národního parku i v Peci pod Sněžkou. Jenže tam se s problémem vypořádali jinak. Ředitel střediska Ski Pec František Vambera se před šesti lety k invazi mladíků s prknem pod paží zachoval vstřícně a teď ví, že se rozhodl správně. "Kluci sice tehdy měli zelené brady a oranžové vlasy a skoro všichni se jich báli, ale časem se ukázalo, že je s nimi lepší pořízení než s lyžaři. Co dělají, je baví, mají skvělé nápady a dokážou se postarat sami o sebe, na rozdíl právě od lyžařů. A také jsou víc v pohodě." Jedenapadesátiletý podnikatel si nestěžuje, ani když by mohl mít důvod: "Každý rok zaplatíme Krkonošskému národnímu parku desítky tisíc korun za škody na mladém porostu. Dost problémů si snowboarďáci naštěstí vyřeší sami mezi sebou, protože spolu komunikují. Ti starší, co jezdí na prkně už třeba deset let, dokážou mladé horké hlavy zklidnit. Vědí, že když budu mít problémy já, budou je mít potom i oni. I proto se časem vzájemná nevraživost s lyžaři otupila."

jan.dolezal@mfdnes.cz