Kam na lyže?

Aleš Makovec, bývalý sjezdový závodník, majitel obchodu se sportovními potřebami

Já osobně dávám přednost Rakousku. Má hned několik výhod: je tu výborné lyžování, srovnatelné s náročnými francouzskými terény, zároveň ideální pro rodiny s dětmi. Je blízko, cesta trvá obvykle méně než šest hodin - podle toho, do kterého střediska člověk míří -, a dá se proto pohodlně zvládnout autem. Při cestě do Francie je třeba počítat s více než dvaceti hodinami strávenými obvykle v autobuse, a po únavné cestě ještě s několikadenní aklimatizací. Rakousko je ideální i pro ty, kteří nechtějí jen lyžovat "nahoru a dolů", ale zároveň třeba i přejíždět z jednoho hřebene na druhý a poznávat krajinu. Pro tuzemce má tato země ještě jedno kouzlo: útulné, domácí prostředí. Čaj na sjezdovce, káva, teplá polévka i večeře se dá finančně zvládnout. Ve Francii je všechno dražší. I Francie má však své "pro" - spokojenější zde bude ten, kdo touží vidět vyšší hory. Itálie je s oběma zeměmi, měřeno úrovní lyžování, srovnatelná. Je ještě levnější než Rakousko. Hůře se tu však dorozumívá. Velmi drahé je Švýcarsko. Pobyt na horách není jen lyžování, ale i zábava po něm. Třeba posezení v baru na sjezdovce tu přijde opravdu velmi draho. Přitom kvalita lyžování je stejná jako v Rakousku nebo Itálii. Můj soukromý typ je Norsko. Osobně jsem tam ještě nebyl, ale slyšel jsem od známých, že tu střediska leží v téměř nedotčené přírodě, vleky jsou velmi rychlé a moderní a za přijatelnou cenu. Nevýhodou je cesta, prodražuje ji letenka nebo trajekt. A navíc doprava autem je sem stejně únavná jako do Francie.