Kamarád z plastu

Ten kousek plastu s tmavým proužkem či kouskem plechu nazývaným čip není věc k zahození. Platební karta otevírá bránu k nákupům, nad nimiž by asi každý s bankovkou v ruce více přemýšlel. Jeden podpis a vše je vyřízeno - žádné peníze nejsou třeba. Platební karty však mívají ještě jednu, ne příliš známou přednost - jejich majitel je často pojištěn. A nemusí vlastnit zrovna exkluzivní kartu.

Pojistka u těch "normálních",a tedy levnějších sice není žádná bomba, ale i tak v těžké chvíli potěší. I majitel základní karty České spořitelny třeba dostane sedm set padesát tisíc korun, když se vybourá vlak, v němž jede,a on zůstane invalidní.

A dražší mezinárodní karty? Krytí léčebných výloh v cizině od milionu výš, právní pomoc a kauce při autonehodě, náhrada při ztrátě zavazadel, odpovědnost za škody či zaplacení části nákladů při zrušení cesty - to všechno lze často v kartové pojistce najít. Stačí se jen zeptat v bance.

Zjištění, že už si nemusím před dovolenou v cizině sjednat cestovní pojištění nebo se musím připojistit jen na určitou věc, ušetří přinejmenším pár stokorun. Prostě mít spolehlivého přítele je nad zlato a nic na tom, že tento je z plastu.

A jeho ztráta vždycky raní. Poznal to každý,komu někdy platební kartu ukradli nebo mu ji spolkl bankomat. Pak byl určitě rád, že ho kromě ztráty karty při vyřizování v bance a shánění hotovosti neranila také mrtvice.