"Vždycky jsem toužil mít v Praze dům knihy. Přišlo mi nespravedlivé, že národ čtenářů, jako jsou Češi, nic takového nemá, a třeba v Německu jsou všude," říká dvaapadesátiletý Kanzelsberger.
Firma, která nese jeho jméno, má roční tržby kolem 400 milionů korun a zaměstnává na 300 lidí. V tuzemsku, kde kvůli konkurenci jen málokdo prozradí, kolik knížek prodá, má asi desetinu trhu.
Vůni knížek propadli i jeho dva synové, kteří s ním podnikají. Mladší se vyučil knihkupcem, druhého do obchodu vtáhl až později. Až do letošního roku vedl Kanzelsberger obchody jen na sebe, až letos si založil, jak sám říká, rodinnou akciovou společnost.
"Rozšířili jsme se a loni koupili od pana Schleé 14 prodejen," popisuje. Firma tím sice skončila ve ztrátě, ale letos už by měla být opět v zisku. Na pultech čtyřpatrového domu v centru Prahy dnes lidem nabízí na 30 tisíc titulů. Nabídkou se mu však na Václavském náměstí vyrovná ještě loni otevřený Palác knih.
"To víte, že nás to ovlivnilo. Ani Václavák není nafukovací," říká na to Kanzelsberger.
Na dráhu úspěšného knihkupce podnikatele Jan Kanzelsberger vykročil v roce 1990. Tehdy zprivatizoval dřívější prodejnu Orbis na rohu Václavského náměstí a Štěpánské ulice, kde byl už od roku 1974 vedoucím.
"Tahle prodejna patřila tenkrát k největším, navíc je na tom místě už od roku 1923, kdy ji založil československý stát ke své propagaci," vypráví Kanzelsberger. I proto zde dodnes nostalgicky ponechává sídlo své společnosti a je hrdý na to, že zůstala na svém místě i po divokých devadesátých letech, kdy se prodejny knih masově měnily na "výdělečnější" podniky.
Po prvním obchodu v centru Prahy začalo jméno Kanzelsberger nést čím dál víc drobných krámků. Jednu dobu jich měl i čtrnáct, životnost většiny z nich však nebyla dlouhá.
Postupně se jich zbavil a dnes má v Praze obchodů pět. Budoucnost vidí v megaprodejnách.
Po letech, kdy se soustředil jen na Prahu, kde se prodají asi tři čtvrtiny všech knížek v zemi, vyrazil v roce 2000 i do regionů. Rozhoduje se podle konkurence a často si pronajímá prostory v obchodních centrech. V lednu příštího roku otevře další dům knihy v Ostravě.
Právě mimopražská síť mu pomohla k prvenství. "V Praze má Kanzelsberger silnou konkurenci v panu Jiráskovi, který má třeba Palác knih a další prodejny, ale v Česku je největší," říká tajemník Svazu knihkupců a nakladatelů Jaromír Císař.
Podle něj se Kanzelsberger vyšvihl hlavně díky své tvrdošíjnosti a soustavné práci, kdy zisky investoval zpět do knížek.
Sám Kanzelsberger říká, že jeho vzorem byl německý knihkupec v Mnichově Hugendubel. Už od 70. let tam jezdil jeho velkoprodejny obhlížet při cestách za příbuznými, obdivoval naštosované knížky v regálech, a jak to bylo možné, pustil se do něčeho podobného i doma.
V Německu také pochopil, jak důležité je naučit se knížku prodat, udělat jí a autorovi reklamu. V tom jsou česká nakladatelství podle něj pozadu. On i jeho konkurent Jirásek si však popularizace knížek hledí a lákají na ně i přes televizní tváře.
Jinak se snaží Kanzelsberger navazovat na staré tradice, a proto dal firmě do vínku své jméno. "Líbilo se mi vystupovat pod svým jménem, ne že bych byl nějaký slavoman, ale chtěl jsem se odlišit a nejmenovat se Rosnička či nějak podobně," vysvětluje.
Vedla ho k tomu i dlouholetá tradice silných knihkupeckých rodů v českých zemích. "Knihkupectví byla vždy založena na jménech, za první republiky se chodilo k Volezkému, Seidlovi...," popisuje. Válka a léta následující sice tuhle tradici přetrhly, ale posledních deset let se na ni opět navazuje.
Knížka je také zboží
Jan Kanzelsberger má sice knížky rád, ale jako knihkupec je hlavně obchodník. "Knížka je zboží, je to výrobek jako každý jiný, nějak si ji neidealizuji, ale co mě opravdu rozčiluje, jsou stánky, ty ji degradují. I brak se dá prodávat kulturně," míní.
Nic jiného, než mít na svých pultech i populární literaturu typu kuchařek, známých herců či jejich pamětí většině obchodníků vlastně nezbývá. Právě o tyto tituly, mající v knihkupeckém žargonu přízvisko "srágory" či "šunty", je zájem největší.
Ty si také mohou nakladatelství dovolit vydat v nákladu desítek tisíc, zatímco kvalitní beletrie se musí smířit jen s několika tisíci výtisků. Nicméně alespoň tak na ně prodejci získají peníze z prodávanějších titulů.
"Třeba Albrightová se teď prodává v tisících, lidé umějí kvalitní knížku ocenit, i když je drahá," říká Kanzelsberger.
On sám se už s knížkami do styku příliš nedostane. Firmu řídí z centrály na Vinohradech, kde ani žádné knížky nemá, a do prodejny se dostane jednou za tři týdny.
"Když jsem začínal, zbožňoval jsem stát za pultem, dneska už ale ani knížky nevidím," říká s lítostí v hlase. Čas není ani na čtení. Má však "načteno" z mládí, jak dodává vzápětí.
On sám přistupuje ke knize s profesionální deformací. "Vezmu ji do ruky a za tři minuty rychle proběhnu, čichnu k ní, kouknu na nakladatele a vím," popisuje. Číst si soustředěně, v klidu, nemá kdy a louskat řádky v chvatu mu přijde vůči knížkám nezdvořilé.
 Před 36 lety začínal jako knihkupecký učeň na pražských Příkopech. Dnes vlastní síť 32 prodejen a mezi jeho klenoty patří Dům knihy na jedné z nejprestižnějších adres v hlavním městě na Můstku. (22. října 2003) |
