Mostecká uhelná společnost (MUS), předchůdce Mostecké uhelné, a. s., vznikla v listopadu 1993 spojením bývalých státních důlních podniků Komořany, Ležáky a Hlubina. Většinový podíl byl privatizován v rámci druhé vlny kuponové privatizace.
V letech 1997 a 1998 akcie skupovala švýcarská Investenergy S.A., která v ČR zastupovala skupinu Appian Group. V květnu 1999 získala těsnou majoritu 50,02 procenta. Na konci července téhož roku jí vláda za 650 milionů korun prodala i zbylý státní podíl. Jako nový vlastník se deklaroval Appian Group Inc.
V roce 2003 koupil majetek Appian Group fond Appian Central European Development Fund, spravovaný bankou Credit Suisse First Boston. Vlastníci MUS posléze rozhodli o zrušení společnosti bez likvidace. Nástupcem MUS se stala firma Ležáky, a. s., stoprocentně kontrolovaná švýcarskou Appian Energy AG.
V březnu 2005 dokončila převzetí energetických podniků fondu Appian (včetně MUS) Severočeská uhelná (SU). Tu vlastnila čtveřice manažerů a členů orgánů Appian Group a MUS - Antonín Koláček, Luboš Měkota, Vasil Bobela a Petr Pudil. V roce 2006 podíly převedli na nizozemskou firmu Czech Coal N. V.
V květnu 2005 Appian Group ve vlastnictví SU změnila název na Czech Coal, a. s. V červenci téhož roku se SU přejmenovala na Mosteckou uhelnou, a.s. a název si firma podržela do prosince 2008, kdy se změnila na dnešní Czech Coal Services, a. s.
Czech Coal N. V. v roce 2006 prodala 40 procent akcií MUS kyperské firmě Indoverse Czech Coal Investments Limited, za níž stál podnikatel Pavel Tykač, který ji postupně zcela ovládl.
Privatizací MUS se na podnět tehdejšího předsedy Fondu národního majetku Romana Češky zabývala policie. Šetřila podezření, že MUS byla ovládnuta pomocí peněz, které měla povinně odkládat na rekultivace. Několik miliard z nich odešlo do zahraničí. Právě to mají být peněžní toky, na které narazili švýcarští vyšetřovatelé. Česká policie ovládnutí dolů vyšetřovala téměř deset let, v létě 2008 případ odložila.
V březnu 2009 švýcarská prokuratura kauzu privatizace MUS uzavřela. Vyšetřováno bylo šest Čechů a jeden Belgičan. Mezi hlavními aktéry byli údajně tehdejší ředitel dolů Koláček, českošvýcarský podnikatel Jiří Diviš a bývalý vysoký manažer MMF a pozdější šéf Appian Group Jacques de Groote.
Švýcarská prokuratura nařídila bankám zablokovat peníze, které by mohly pocházet z trestné činnosti (zhruba 13 miliard korun). Loni v říjnu také informovala o tom, že podala obžalobu na sedm lidí, které viní z machinací v souvislosti s nejmenovanou energetickou společností (o postupu Švýcarů čtěte tady).
V červenci 2009 ČT uvedla, že policie prodej MUS opět vyšetřuje. Nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká kauzu dala otevřít na základě výsledků vyšetřování Švýcarů. Loni v září policie a státní zástupci v souvislosti s MUS vyslechli expremiéra Miloše Zemana a členy jeho vlády.
MF DNES v minulosti informovala o tom, že ze švýcarského vyšetřování vyplývá, že Investenergy po rozhodnutí české vlády o prodeji zbytkového podílu poslala provizi pět milionů dolarů (tehdy přes 170 milionů korun) na účet na Gibraltar. Peníze prý skončily u lidí blízkých někdejšímu předsedovi ČSSD Stanislavu Grossovi (více o kauze "Grossových" milionů čtěte tady).
Laxní postup při vyšetřování kauzy MUS vedl ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (ODS) k podání kárných žalob na pražského vrchního státního zástupce Vlastimila Rampulu a další tři žalobce (o válce ministra se žalobci více tady).
ČR se chtěla dodatečně připojit k trestnímu řízení proti exmanažerům MUS, ale s odvoláním neuspěla. Nadále však zůstává v pozici poškozeného a má připravenou civilní žalobu. Začátkem června podalo ministerstvo financí v souvislosti s kauzou MUS trestní oznámení na šest bývalých manažerů (více o žalobě Kalouskova resortu tady).