Rosatom má také mezivládní kontrakt na dva nové bloky v maďarské elektrárně Paks, kam se minulý týden vypravil s podnikatelskou delegací prezident Miloš Zeman. Ještě se nekoplo, ale projekt už nabírá zpoždění. Podle Rosatomu i kvůli dlouhému posuzování ze strany Evropské komise. „Nevidím žádné reálné problémy pro realizaci našeho maďarského projektu,“ říká první náměstek generálního ředitele Rosatomu Kirill Komarov.
Kirill KomarovStavitel elektráren Kirill Komarov (45) se narodil v Petrohradě. Vystudoval Uralskou státní právnickou univerzitu v Jekatěrinburgu. Od roku 2011 je prvním náměstkem generálního ředitele Rosatomu. Z této pozice dohlíží na zahraniční byznysové aktivity ruské státní korporace a na zvětšování portfolia mezinárodních zakázek. Do Rosatomu přišel v roce 2006, předtím krátce působil jako náměstek ruského Federálního úřadu pro vodní zdroje. |
Česko plánuje uzavřít smlouvy se společností ČEZ ohledně výstavby jaderných bloků. Stát na sebe vezme rizika změny legislativy nebo jiného zásahu zvnějšku, ČEZ má odpovídat za manažerské selhání. Je to správná cesta?
Slyšel jsem, že se diskutuje o dvou smlouvách. O rámcové dohodě a o dohodě, která se bude věnovat přípravě před výstavbou. Vláda může garantovat, že se za určitých podmínek projekt nezruší. I když se do toho vláda zapojí touto formou, je to lepší než nic. Pokud se mě však zeptáte, zda to stačí, aby se postavila jaderná elektrárna, myslím si, že ne.
Co by tedy z vašeho pohledu bylo třeba?
Záleží na tom, čeho chce vláda dosáhnout. Je to velká investice a velmi dlouhodobá. Nejen výstavba, ale také následný provoz – Rosatom nyní staví elektrárny, které budou fungovat minimálně 60 let, ale možná až sto let. Pro někoho může být důležité udržet dlouhodobě stabilní a atraktivní ceny elektřiny, aby usnadnil plánování nákladů domácím podnikům či potenciálním investorům, někdo zase vidí šanci pro národní průmysl, který se může podílet na subdodávkách. Jinde jde o budoucí energetickou bilanci. Ve všech těchto případech se však musí zapojit vláda. Než si na všechny strategické otázky odpoví, je nemožné říci, jaká forma realizace je vhodná.
Jak daleko tedy Česko nyní je?
Z technického pohledu je na sto procent připravené začít s výstavbou. Ale už jsme viděli dva pokusy, jak výstavbu zahájit. Zrušený temelínský tendr a pak před dvěma lety kolečko diskusí s potenciálními dodavateli. Viděli jsme profesionální přístup, ale zároveň nebylo zcela jasné, k čemu se chce vláda dobrat. Myslím, že nyní už dialog ohledně energetické budoucnosti země začal.
Někteří minoritní akcionáři ČEZ však považují nynější strategii státu pouze za zdržovací taktiku…
Každého investora zajímá budoucnost jeho investice. Obzvlášť jde-li o společnost, která chce stavět jadernou elektrárnu. Zajímá ho, kdo je ochoten rizika sdílet. A téměř všude sdílí rizika s investory vláda nebo je dokonce bere všechny na sebe. Rosatom pracuje s řadou modelů. Ve Finsku funguje princip „mankala“, kde se k výstavbě připojují velcí spotřebitelé. V Maďarsku máme mezivládní dohodu a vše je v rukou vlády. A v Turecku jsme investorem, ale vláda nám garantuje návratnost investic. Výběr modelu závisí na cílech, kterých chce vláda dosáhnout. Vláda tomu prostě nemůže utéct.
Česko chce vybrat dodavatele v tendru. Před dvěma roky, když probíhaly diskuse s možnými dodavateli, jste říkal, že tendr není nejlepší řešení. Stále si to myslíte?
Myslím si to pořád. Nedokážu si představit, jak všechny související otázky zabalit do jedné přihlášky. Jakou váhu přisoudit ceně, jakou participaci národních výrobců. Jak posoudit to, že lidé z ČEZ mají zkušenosti s ruskými reaktory, ale na korejské, čínské či americké by se museli nově vytrénovat. Uchazeči přihlásí reaktory s rozdílným výkonem. Ale nejde vydělit cenu počtem megawattů. Každý má jiné nároky na přenosovou síť nebo na zálohy, pokud bude mít reaktor odstávku. Jak započítat rozdílné náklady na přepravu reaktoru. Znám jen jednu zemi, která se snaží organizovat něco, co se podobá tendru – Saúdskou Arábii.
Uvnitř reaktoru. Podívali jsme se do srdce Temelína během výměny paliva |
Nemůže však být tendr prostředkem, jak z možných dodavatelů vymáčknout to nejlepší?
Nechci vytvořit dojem, že jsme silně proti tendru. Jen si myslím, že to není efektivní způsob výběru dodavatele. Navíc, co to znamená „nabídnout to nejlepší“? Technologie je stejná, nemůžete připravit jednu jadernou elektrárnu pro Česko a jinou pro Maďarsko. Diskutovat lze o ceně, ale jak říkám, to by neměl být jediný faktor. Naopak třeba u dodávek jaderného paliva má tendr smysl, je to jednodušší, je předem dané, co by měl splňovat, a pak se může diskutovat jen o ceně. Každopádně Česko je náš privilegovaný partner, spolupracujeme desítky let, takže pokud se cokoliv vyhlásí, budeme tam.
Zmínil jste Maďarsko, kde jste uzavřeli mezivládní dohodu. Projekt nových bloků v elektrárně Paks nicméně nabírá zpoždění. Proč?
Posuzování projektu ze strany Evropské komise přímo zastavilo projekt na 16 měsíců. A nepřímo se to následně dotklo dalších věcí. Nastaly změny v kontraktu, protože EU požaduje, aby se zapojilo co nejvíc evropských dodavatelů. Museli jsme kvůli tomu upravit postup prací, znovu mobilizovat naše zdroje. Průběh licencování v Maďarsku a v evropských zemích se navíc trochu odlišuje od ruského. Předkládá se větší množství detailů o designu reaktoru v dřívějších fázích licencování. S maďarským partnerem teď trávíme více času na této licenční části, ale pak ušetříme čas při výstavbě, protože spousta dokumentů už bude připravena. Nevidím žádné reálné problémy pro realizaci našeho maďarského projektu.
Kdy v Paksi zahájíte výstavbu?
Přesné datum nedokážu říci, protože o licenci nežádá Rosatom, ale náš zákazník, tedy společnost vytvořená maďarskou vládou, Paks II. Bude záležet na regulátorovi, až vše zkontroluje a řekne, že je vše bezpečné. Byť Maďarsko, stejně jako Česko, není v jaderné energetice nováčkem, poslední bloky Maďaři stavěli před 40 lety. Od té doby se událo hodně věcí, změnila se legislativa, bezpečnostní standardy.
A budou to měsíce, nebo roky, než výstavba začne?
Opravdu nemohu dát přímou odpověď, ale vím, že to nebude zítra ráno.
Rosatom má zakázky v mnoha zemích. Pokud vás česká vláda vybere, budete mít dostatek kapacit stavět i v Dukovanech?
Současné diskuse v Česku počítají s tím, že by se mělo začít možná někdy v roce 2024. To by však byl spíše začátek prací na designu, ne skutečná výstavba. S tou se může začít někdy v roce 2027 nebo 2028, pokud všechno půjde dobře. Do té doby bychom měli dokončit většinu z toho, co dnes máme nasmlouváno a kde stavíme. Stále budeme mít práci v Egyptě, možná poslední blok v Turecku, možná něco v Uzbekistánu, kde jsme před rokem podepsali mezivládní dohodu. Nemyslím, že bychom měli problém se zdroji.
Občas se mluví o jaderné renesanci, jindy o konci jádra. Kde o jádro mají zájem?
Vnímáme zájem o nové jaderné zdroje z různých částí světa. My se díváme na Afriku, včetně zmiňovaného Egypta, ale také na Jižní Ameriku a všechny asijské země. Jde o rostoucí ekonomiky, budou potřebovat více elektřiny, už dnes jim často chybí. V tom vidím pro jádro budoucnost.
Nezmínil jste Evropu.
Evropa také. Evropská komise požaduje, aby se země nějak postavily k uhelným elektrárnám. Pokud se nebude využívat uhlí, co zbude? Svět se nedá postavit pouze na obnovitelných zdrojích. Když zrovna v Německu nesvítí a nefouká, je deficit tak velký, že cena vystřelí prudce nahoru. Druhý den vše funguje, ceny spadnou, často jdou pod nulu. Výrobce musí platit peníze, aby udal svou elektřinu. To není normální, kdo by v takové situaci investoval do výstavby jakékoliv elektrárny. „Base load“, tedy základní zatížení, nepřetržitá výroba, je potřeba.
Nevěříte obnovitelným zdrojům?
To neříkám. Rosatom má v Rusku několik projektů větrných farem, všechny dohromady s celkovým výkonem jednoho gigawattu. Ale víme, že budou dobře fungovat jen v kombinaci s nějakým typem elektrárny základního zatížení. Pokud nemáte uhlí, zbývá jen jádro. Plyn je využitelný spíše jako špičkový zdroj v době vysoké poptávky. Pro „base load“ je příliš drahý.
ANALÝZA: Evropa (se) štěpí. Konec jádra se odkládá |
Jaký je optimální energetický mix pro Evropu?
To záleží na místních podmínkách. Někde, například při pobřeží, je poměrně silný vítr, jinde zase nefouká dostatečně. Problém není ani tak kapacita, ale spíše sítě. Chcete-li používat hodně obnovitelných zdrojů, musíte mít zdvojené či ztrojené vedení. Viděl jsem jednu analýzu, podle níž by podíl obnovitelných zdrojů v energetickém mixu dané země neměl přesáhnout 40 procent. Přes tuto úroveň se přestávají investice do přenosové sítě nebo záložních systémů ekonomicky vyplácet. Zbytek musí vycházet ze specifik dané země. Někde mají dostatek vodních zdrojů, jinde nejsou žádné. A pak je tu volba mezi uhlím a jádrem.
Zmínil jste, že ve všech zemích nabízíte stejný design. Jak se posouvá technologie?
Postupujeme evolučně, po malých krocích. Přemýšlíme, jak by mohla být naše technologie konkurenceschopnější. Nekonkurujeme si jen mezi dodavateli jaderných technologií, ale stále více mezi různými druhy zdrojů energie. To je například nový tlakovodní reaktor VVER-TOI, který má být efektivnější. První elektrárnu stavíme v Kurské oblasti. Pokud se tento design osvědčí, chceme ho nabízet po celém světě. Zároveň pracujeme intenzivně na reaktoru čtvrté generace, vše se točí kolem toho, jak uzavřít palivový cyklus a jak znovu využívat použité palivo.
Vládní zmocněnec pro jádro Jaroslav Míl zmiňuje jako jednu z možných variant pro budoucnost malé modulární reaktory. Jak se k tomu staví Rosatom?
Pokud jde o modulární technologii, máme dlouholeté zkušenosti u reaktorů v jaderných ponorkách a na ledoborcích. Mají různý výkon od jednoho kilowattu po 50 megawattů. Je jen otázka, jak to postavit na pevnině. A jak se bude posuzovat bezpečnost. Hodí se pro odlehlé regiony, kde není dobré připojení k síti. V Rusku je také těsně před spuštěním plovoucí jaderná elektrárna, probíhají tam poslední práce na platformě, kde jsou reaktory umístěny, a také její propojení s pevninou.
